JAK BOLŠEVICI DÁVALI PŘÍPLATEK ZA „HÁRO“
Na náš článek TIŠNOVSKO KINEMATOGRAFICKÉ trefně zareagoval jeden z těch, kteří si o filmování na hradě Pernštejně nejen přečetli, ale dokonce se ho svého času i aktivně zúčastnili. V Tišnově žijící Ing. arch. Radek Harazim byl totiž před více než 30 lety členem hereckého komparsu při natáčení pětidílného východoněmeckého seriálu Martin Luther.
Jak ses k této činnosti vůbec dostal ?
Bylo to na jaře roku 1982, kdy nás v posledním ročníku vysoké školy oslovil kamarád, který měl díky kontaktům na brněnskou televizi přehled o komparsech a tím pádem i o přivýdělcích pro studenty.
Můžeš na průběh natáčení krátce zavzpomínat ?
Každé ráno nás autobusem dovezli z Brna na Pernštejn a zde nás oděli do kožešin, brokátu a peří, neboť jsme hráli rozhořčený dav šlechticů a měšťanů. Oděv jsme měli skvostný, ale co bylo velmi nemilé, byla obuv. Vzhledem k roční době, neboť byl studený duben, bylo na hradě opravdu sychravo, a to hlavně od podlahy. Už jsme se nedivili historickým pramenům popisujícím revmatické vladaře a šlechtice. Dobové střevíce byly totiž jen měkké tenké kožené mokasínky, jemně zdobené! Zima v nich byla ukrutná.
Jak často jste byli v akci ?
Kompars tvořily dvě skupiny pro různé záběry. Jedna větší byla od pondělí do pátku v jednom kole a stále v pohotovosti. Záběry se jim asi nedařily a nějaký slovutný východoněmecký režisér nebyl stále spokojen. Zato naše malá skupinka byla v klidu a čekala, až na ni přijde řada. Program jsme měli opravdu „nabitý“: po příjezdu na hrad jsme byli vždy rychle a zkušeně oblečeni a k čekání na záběr jsme si vybrali zámeckou restauraci. Takže zde seděla skupina velmožů hrající mariáš, popíjející různé lahodné nápoje a konzumující vybraná jídla (polévka, buřty, utopenec a jiné). Dodnes vzpomínám na překvapené obličeje hradních návštěvníků, kteří takové osazenstvo v místní hospodě rozhodně nečekali.
Finanční ohodnocení stálo za to ?
Celkově to byl na svou dobu pro nás studenty velmi slušný příjem. Denní apanáž ve výši 120 Kčs nám byla vyplacena vždy hned odpoledne a já jsem dokonce dostával ještě 20 Kčs navíc jako příplatek za své dlouhé vlasy, díky nimž jsem nemusel používat a opotřebovávat filmařskou paruku ! Myslím, že to byl opravdu řídký jev za tuhé normalizace, aby tato skutečnost byla dokonce finančně ohodnocena.
Takže filmaři vypláceli dokonce něco jako „vlasné“ ?
Kdyby jen to. Tam bylo taky „skočné“ a „mluvné“, výkřik z davu v němčině byl za 20 Kčs a skok přes zábradlí u vchodu do hradu dokonce za 40.
Jak dlouho jste natáčeli ?
Naše idyla trvala celý pracovní týden. V pátek kolem poledne jsme si střihli malou hereckou etudu na schodech ve vstupní hale, se kterou byl režisér spokojen hned „na první“ a jeli jsme domů.
Měls nějakou možnost pak svoje herecké počínání taky vidět ?
Bohužel ne, ani nám nikdo nedal na vědomí, jak to celé skončilo a jestli střihači naše záběry třeba neodstranili. Takže ani nevím, jestli jsem kdy byl na stříbrném plátně!
V tom případě pro Tebe mám zábavu na dlouhé zimní večery. Celý pětidílný seriál je totiž volně dostupný na internetu na adrese http://www.veoh.com/list/c/luther, takže těch zhruba sedm a půl hodiny můžeš shlédnout a někde se tam třeba najdeš.
A pro legraci můžeme úplně stejně „zaúkolovat“ i čtenáře Tišnovin: Kdo z Vás zná pana Harazima a odhalí ho na obrazovce svého monitoru v seriálu Martin Luther mezi herci, nechť nahlásí, v kterém díle a jakém čase ho objevil; pro šťastného výherce určitě vymyslíme nějakou sladkou (nebo naopak hořkou) odměnu.
Václav Seyfert st.
