Besének... Besének?

“Besének voda, Květnica hora, jsou dražší než celá Morava.”

Tišnovákům velmi dobře známá říkanka, tato ještě v původním nářečí, byla publikována dokonce již roku 1858 v dobovém tisku Živa1,kde autor F. S. Pluskal popisuje nerostné bohatství Květnice.

S Květnicí se nelze splést. 472 m vysoký kopec se vypíná nad Tišnovem a chrání obyvatele před nepřízní počasí od severozápadu.

Ale co Besének? Kudy vlastně teče?

Na takto nevinně položenou otázku místní patrioti vášnivě vykřiknou - přece od Lomnice! Zapíchnou prst do současné mapy s dalším odkazem na Wikipedii a Google… zkrátka, o tom, kudy dnes Besének teče nikdo nepochybuje. Na důkaz svého tvrzení se často dovoláváme autorit žijících i nežijících. Před několika roky mi jeden lomnický pamětník, kterého jsem se zeptal, odkdy je potok protékající Lomnicí nazýván Besénkem, bez zaváhání odvětil: “Odjakživa!”

Už jeho učitel potok protékající Lomnicí tak nazýval. Poukazoval tak na Mapu okresu tišnovského z roku 1933, jejímž autorem byl učitel František Syrovátka. (obr.1) Na této mapě je opravdu Besénkem potok, který protéká Lomnicí.

Ovšem s pojmem odjakživa nutno “obezřetně nakládati”, jak by pravil historik-skeptik, mající své skromné zkušenosti se sběrem dat orální historie. Minulost před osmdesáti a více léty byla více pocitová než pojmová, informace a termíny se na nás každodenně nevalily z internetu, rádia a televize.

2. Výřez z mapy.cz - Na PotokáchBěžně se říkalo “řeka” nebo jen “voda”. Jdeme k “vodě”. Byli jsme se koupat v “řece”. Na “splavu”. Opalovali jsme se u “vody”. Určitě i v Lomnici se tak říkalo. Svědčí o tom i místní název Na potokách. (obr.2) Je to místo, kde se vlévá bezejmenná říčka do dnešního Besénku a kam se pravděpodobně vracela i voda z mlýnského náhonu. Na Potokách - místa, kde byly potoky. V ČR existuje několik hydronym Na řekách. (pzn. hydronymum je vlastní jméno vod, řek, potoků, jezer). Jsou to úseky, kde řeka vytvářela další boční ramena, další “řeky”. Je možné, že se s vlastním názvem nějaké řeky, hory nebo lesa dříve člověk poprvé setkal až ve škole, kdy učitel považoval za důležité “seznámiti neznalá dítka”  s místním krajem.

Pokud se vrátíme ještě o více než 100 let zpátky před dětství a narození zmíněného lomnického pamětníka, konkrétně do roku 1826, máme k dispozici velmi přesné a podrobné prameny. Jsou to indikační skicy a hlavně jejich Císařské povinné otisky stabilního katastru (dále cok)2. Dopodrobna vyvedené mapy se zaměřenými budovami, poli, lesy i vodstvem už nesou svoje názvy. U obcí a měst jména na mapách byla uváděna už před rokem 1826 , ale na cok se objevují poprvé i místní názvy polních a lesních tratí, potoků a vrchů. Názvy jsou často zkomolené, do map se často přepisovaly ve fonetické podobě. Císařští 3. I. vojenské mapování – josefské, 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800zeměměřiči a úředníci se na místní názvy vyptávali místních obyvatel a některá jména často přepsali tak, jak je slyšeli. Na tzv. I. vojenském mapování3 se kreslily mapy metodou à la vue, tedy od oka. (Na I. vojenském mapování jsou znázorněny oba potoky, které mají soutok v Lomničce, ale potokům chybí názvy. Zato jsou na nich naznačeny vodní mlýny včetně puchverků - obr. 3.) Důstojník jel krajinou na koni a do mapového podkladu namaloval vždy to, co právě viděl. Kdybychom chtěli parafrázovat tuto metodu v případě místních jmen na cok, mohli bychom říct, že některá toponyma byla zapsána metodou à la oreille, tedy podle sluchu. Když se německy mluvící úředníci ocitli v kraji, kde lidé hovořili místním nářečím, napsali do map jména, nad kterými jako tajemnými dnes máme tendenci “konspiračně” přemýšlet a odvážně spekulovat. U Rašova najdeme kupř. název Hojam. (obr.4.),  ve skutečnosti U jam, v místním podhoráckém nářečí  “ho jam”. Podobně díky nářečí se Unín dostal na cok jako Hunin. Podobné to bylo i s tzv. Růzeckou (Růskou) cestou, tedy cestou vedoucí od Tišnova do Rohozce, kterému tenkrát lidé v nářečí říkali Ruhuzec, zkráceně Růzec. Je nutno podotknout, že zrovna lidový název Růzecká cesta se ale do map nedostal. Zůstal ovšem uchován v lidské paměti a je i zaznamenám na soupisu místních toponym kolem obce Železné ze 70. let 20. století.4 (pzn. toponymum je zeměpisné vlastní jméno)

Nastalo podobné zkomolení také u Besénku?

V jednotlivých mapách najdeme názvy jako Besánek, Bazének, nebo dokonce Bezemek.

Když budeme pátrat po původu názvu Besének, ocitneme se hned na začátku v nesnázích. Podobný název, jak se zdá, v České republice ani na Slovensku nenajdeme. Bude tedy velmi obtížné, ne-li nemožné, najít nějakou analogii, která nám u jiných toponym může být nápomocna.

Pokud budeme 4. Císařský povinný otisk stabilního katastru z roku 1926 - Rašovpátrat dál, musíme vzít v úvahu existenci samotného toku, tedy, kde pramení, kudy teče, eventuálně, do jakého dalšího toku se vlévá.

Na již zmíněných cok je Besénkem císařskými úředníky označen dnešní potok Lomnička.(obr.5) Tedy potok, který pramení v lesích u Rohozce, teče hlubokým údolím přes vesničku Jamné, pokračuje kolem Hradiska u Železného a v obci Lomnička se vlévá do mohutnějšího potoku, který dnes nese označení Besének, dříve Odra

Ale pro původní tok Besénku (dnešní Lomničky) hovoří silně jedno místní toponymum uvedené již na cok - Nad Besénkem. (obr.6) Je to několik políček, (tálků), mezi potokem a dnes obnovenou Růzeckou cestou. Naproti tomu, podobné toponymum, odvolávající se ke jménu vodního toku na dnešním Besénku nenajdete.

Pokud přistoupíme na označení Besenek Bach (cok 1826, dnes Lomnička), pak Besének byl tím potokem, který se v obci Lomnička vléval do potoka na stejných cok označeným jako Odra Bach, který ale od Šerkovic měl označení Brusny Bach (podle vesnice Brusná, od které tento potok přitéká), ale v Lomnici měl další jméno - 5. Císařský povinný otisk stabilního katastru z roku 1826 LomničkaSchella Bach. Tedy od Lomničky po Lomnici nese potok tři různé názvy!

Schella Bach, Brusny Bach a Odra Bach.

Zkusme tedy zapátrat po původu hydronym Besének, Schella a Odra. U některých názvů dokážeme jakž takž určit původ jejich jména - např. Svratka, od německého Schwarz, černý, Bobrůvka, podle stejnojmenné obce či výskytu bobrů, Tišnov, v zakládací listině kláštera Porta coeli označený jako Tussenow, (Tušenov), byl snad původně slovanská vesnice pojmenovaná podle zakladatele slovanského jména Tušeň (analogii můžeme nalézt u jména Lázeň Toušeň).5

U Besénku podobnou analogii nenalézáme.

Navíc celou snahu komplikuje záměna dnešních potoků Besénku a Lomničky, která byla v minulosti velmi častá.

Na nejstarších mapách Moravy nejsou Besének a Lomnička buď vůbec uvedeny, nebo na pozdějších vydáních je tok dnešního Besénku sice zaznamenán, ale není pojmenován. Dnešní Besének byl už tehdy pravděpodobně mohutnější tok než dnešní Lomnička a je tomu tak i dodnes.

Nepomohou nám příliš ani první zeměpisci, kteří na konci 19. a začátku 20. století popisovali na Tišnovsku geografické a hydrologické poměry. V publikaci Tišnovský okres se autor Václav Oharek rozepisuje na více než 400 stranách o Tišnově a jeho okolí.6 V pojednání o horninách kraje popisuje ložisko vápence.

“Na severu potkáváme se s ním na levém břehu Besénku severně od Železného při hranicích permu, kdež se nalézá v sousedství drobnozrnného bílého mramoru a mocné žíly olivinového diabasu.“

6. Císařský povinný otisk stabilního katastru z roku 1826 - Železné V. Oharek tak v tomto popisu umisťuje tok Besénku k Železnému.

Ale na jiném místě se můžeme dočíst:

Besének, tež Besejnek v horním toku v okolí Lomnice nazván je též Odra neb Odrava, má pramen svůj na sedle Ochozském v Lomnici ve výši asi 490 m.“

Nutno podotknout, že text je bezvýhradně převzatý z knihy Tišnovsko od Františka Urbánka z roku 1908.7

Již zmíněné ložisko diabasu, popsal na Horce u Železného dobře paleontolog a geolog J.V. Procházka, tišnovský rodák, kterému bylo v roce 2013 uděleno čestné občanství.

Ve svém spisku Geologický nástin Tišňovska8 na straně 38 píše:

“Balvany olivinového diabasu, nápadné nejen svou barvou, než i značnou tvrdostí, odhalil potok Besének na levém břehu naproti cestě, která vede ze Železnýho údolím k Jamnýmu.”

Když mluví Procházka o hornině diabas, situuje Besének opět sem, k Železnému. Ovšem v kapitole Poměry hydrografické na str. 18 pokládá tok Besénku jinam.

 “Besének, jemuž v horním toku, v okolí Lomnice dáno jméno Odrava, pramení v sedle Ochozském za Lomnicí v nadmořské výšce 490 m”.

Této Procházkovy volné záměny toku Besénku si dodnes málokdo všiml.

Zdá se, že pozdější autoři Oharek i Urbánek převzali hydrologické i geologické popisy Tišnovska právě od Procházky - i se zjevným rozporem, chybou, kudy vlastně Besének teče.

Jinak umisťuje tok Besénku Karel Filipovský v  Zeměpisném nástinu hejtmanství Brněnského z roku 18789, kde mluví o Besénku jako potoku, „který přichází z okresu boskovického východně Brumova.”

Ten zmiňuje Besének i v písni, tzv. Hymně tišnovské mládeže:

“Kde domov můj, kde domov můj?

Kde Květnice se vypíná

A div mnohý připomíná

Besének se jasně stkvěl

Panenský sbor zbožně pěl.

Zde v tom kraji čarokrásném

Na Moravě domov můj

Na Moravě domov můj.”

Text se zpíval pravděpodobně na melodii písně, kterou složil František Škroup, a která je dnes českou státní hymnou.

V německy psaném spisku Die Vereine in Mähren nach den amtlichen Zusammenstellungen geordnet10 se v obci Lomnička uvádí čtenářský kroužek (něm. Leseverein) Besének. Jenže obec Lomnička je již na soutoku obou potoků a tak nám tento údaj nijak nepomůže.

V dobovém tisku najdeme jméno Besének především v souvislosti se zprávami o povodních.

V článku “Povodeň z přívalových dešťů” – v německy psaném periodiku Nikolsburg11 se píše o rozvodnění Svratky, Besénku, Loučky a Lubě po přívalových deštích a následných škodách v Tišnově.

 O podobné povodni těchto toků píše o rok později i časopis Mährisch-schlesischer Correspondent

Lidové noviny z roku 191012 uvádí požadavek poslance Baláka na Zemském výboru na regulaci středního toku Svratky a potoků Loučky, Besénku, Lubě a Deblínky, z důvodů nebezpečí povodní  a následných velkých škod. Balák zde žádá o zařazení uvedených potoků do regulačního programu pro vodstvo markrabství moravského.

Ale ani tyto zmínky v dobovém tisku nám s přesnou lokací Besénku nijak nepomůžou.

Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně z roku 1936 v pojednání o rašeliništích situuje pramen Besénku SZ od Rohozce.13 Tedy stejně jako cok z roku 1826.

Téměř na všech mapách měl potok jméno Besének po svém soutoku s dnešní Lomničkou v obci Lomnička, dále v celém délce toku mezi horami Květnice a Dřínová před vtokem do řeky Svratky. Zde se nazýval Besének vždy Besénkem až na jednu výjímku. 

7. Výřez z mapy SMO-5Na mapě SMO-5, která vznikala po roce 194514, je v tomto místě potok uváděn jako Bezemek.15  (obr.7.) Dokonce je tu pod úpatím Dřínové uvedeno toponymum stejného názvu. V těchto místech ještě ve 20. století stálo několik stavení, které byly původně nuzným obydlím chudých lidí, zcela jistě bezzemků. Tyto chatrče byly zachyceny na fotografii asi z 20. let XX. století. (obr.8)  Přestavěné domky zde stály až do začátku 21. století, kdy musely být strženy k vůli rozšiřujícímu se kamenolomu.

Ve stejné mapě je tok od Lomnice k Lomničce pojmenován počeštěným Šela (Schella), na horním toku nad Lomnicí je zase uvedeno hydronymum Bazének. Slovo bazén má svůj původ ve francouzštině (piscine). Obě hydronyma by měla svůj význam, protože potoky severně od Tišnova nejenom ve 20. století, ale jak bylo výše uvedeno i ve století devatenáctém a určitě i daleko dříve, se čas od času proměnily díky přívalovým dešťům v ničivé povodňové řeky. Taková přívalová voda vytvořila z potoku obří jezero, “bazén” a o něco níž v údolí Lomnice, Šerkovic a Lomničky způsobila mnoho materiálních škod, stála lidské životy. Odplavila úrodu i s ornou půdou. Dalo by se říct, že rázem udělala z mnoha lidí “bezzemky”.

8. Nuzné chatrče na úpatí Dřínové zachycené na fotografii - přibližně 20 léta XX.stoletíMapové dílo SMO-5 začalo vznikat po roce 1945 a vycházelo u polohopisů a názvů z map katastrálních. Proto se tedy hodně místních toponym dostalo i do tohoto mapového podkladu a odráží tak místní názvosloví pravděpodobně věrněji než na jiných mapách.

Zkusme zapátrat po etymologii slova Besének na základě geografickém, tak, jak označili císařští úředníci tok potoka v roce 1826.

V oblasti toku tohoto Besénku mezi Rohozcem a Jamným najdeme mnoho podivných strží, které jsou i za prudkých dešťů suché. Jsou to bývalé doly na železnou rudu - tzv. volné rýhy, něm. Freistreichen16, můžeme říct jam, česky se těmto horníkům říkalo jamníci, podle kterých má snad dnešní obec Jamné své jméno. Stará hornická lokalita se dnes označuje jako Staré Jamné17 a pravděpodobně bývala kdysi hornickou osadou, kterou středověcí osadnícii založili, když tu začali dobývat železnou rudu. Nejsou to nijak ojedinělá důlní díla u Tišnova. Mnoho hlubokých strží v okolí, většinou laickým okem považovaných za relikty erozních sil, jsou ve skutečnosti historické rudné doly. Najdeme je prakticky všude, někde zůstaly i jejich původní názvy (kupř. Kozí doly u Vohančic, U jam u Rašova). Některá další místa nesou toponyma jako stopy po kdysi rušné hornické činnosti. Na hamrech, Milířiska, Šmelcovna jsou některé z nich. Hornická činnost se pak vtiskla i do názvů obcí Železné a Jamné. Jako při každé podobné těžbě metodou kopání rýhou do hory, potřebovali horníci tekoucí vodu - jednak na proplachování vytěžené horniny, jednak používali energii vodního toku při roztloukání rudy na menší kusy pomocí puchverků.18 Hnací sílu jim zajišťoval vždy nějaký potok. Proto byly téměř výhradně tyto rudní rýhy kopány od údolí toku bočně nahoru do kopců.

Horníci, většinou němečtí osadníci, kteří se ve velké míře podíleli na kolonizaci západní Moravy v 13. století, tak končiny, doposud neosídlené, ale s výskytem ložisek železné rudy, dočasně osidlovali. Podle kvality ložisek pak na místech těžby často zůstávali i desítky let. Stávalo se, že část potomků původních horníků zde zůstala i po skončení těžby, smísila se s původním obyvatelstvem a vznikly dnešní vesnice, ovšem v jiné geografické poloze. Sice bez výskytu rud, ale na polohách vhodnějších k obdělávání půdy a zakládání zemědělských usedlostí. Tam jsou položeny i dnešní obce Jamné a Železné. Původní hornické osady byly opuštěny a zanikly. Zůstaly po nich jen místní názvy nebo zmínky v historických pramenech. V okolí jsou to například kromě uvedených Staré Rašovy, Ludvíkov u Heroltic, Přibyslavice u Skorotic a jiné.

Německý výraz pro osídlení, zalidnění či kolonizaci je Besiedlung, Siedlung pak znamená osadu, sídlo, obydlí. V rejstříku lánové vizitace se pro termín osedlý, tedy osadníka s celou rodinou a sloužícími, používá slovo angessesene.

Besiedlung, angessesene… Je tu snad původ slova Besének? Potok, který teče od hornické osady, často zkalený z výplachu železných rud, potok, který teče z místa německy hovořících nových “osídlenců” (něm. Siedler)?

Zajímavé je i české slovo “beseda”.

Jana Steinerová ve svém článku Besedy a besídky v toponymech na území Čech uvádí kromě jiného, že obsažený základ slova může být i jménem pro několik roztroušených obydlí či chalup.19

Nebo je původ slova odvozen od slova bez?

Před heřmánkem klekni, před bezem smekni, říkávala stará moudrost, která bezu přisuzovala větší léčebné účinky než bylině heřmánku. Bez je na některých místech v Čechách a na Moravě zaměňován za šeřík a pro oboje rostliny, které spolu jinak nemají nic společného, se používá stejný výraz.

Slovo bez je staroslovanské jméno. Další synonyma byla bez, chebz, křenka, špaňhél, flider, řebříček. Pro malý bez, rostoucí nízko nad zemí (malý bez - bezík, bezíček, snad bezenek?) se používá výraz bez chebdí. Polština používá stejný výraz bez, specifická jazyková oblast kašubštiny v Polsku pak dokonce bes, slovensky baza.) 20

Komenského mapa Moravy z roku 1592-1670. Tok dnešního Besénku je patrný, název ale není uveden. Mohl by Besének souviset s tímto čarovným keřem, který kdysi možná ve větších porostech rostl v údolí?

Ale nesmíme při našem pátrání pominout ani lidovou etymologii21 Se zajímavým vysvětlením původu jména Besének jsem se setkal v Lomnici. V době, kdy vlastnili panství Lomnice Serenyiové22, kteří, jak známo, pocházeli z Maďarska, přišli císařští úředníci a ptali se na název potoka, který protéká Lomnicí. Na otázku dostali maďarskou odpověď: ”Nem beszélek morva nyelven!” Což znamená - “nemluvím moravsky”. Máme tu Besének (bezsélek) i Moravu (morva). A jádro původu říkanky - Květnice hora, Besének voda, dražší než celá Morava je na světě! V lidové mytologii by se našly i další příklady.

Jednoho dne, mladá žena vyšla s dítětem, malým chlapcem, k potoku prát prádlo. Jen chvíli nedávala pozor chlapeček spadl do vody a utonul. Mladá matka byla najednou bez syna, synka. V podhoráckém nářečí23 se synek řekne senek, tedy bez synka by se řeklo - “bez senka”. Potoku se pak začalo říkat… hádejte jak?

Další příklad.

Vlhké a stinné údolí nikdy neumožňovalo, aby posečená tráva pořádně uschnula na seno (senko), bylo to zkrátka údolíčko, místo, bez sena, bez senka. Stejný název, jiný význam. Ale nemůžeme přece jen hledat původ slova Besének v maďarštině? Eső patak znamená dešťový potok. Víme už, jak se nevinná říčka přivalovými dešti dokáže rozzuřit a běsnit (všimněme si i německého böse - zlý, nebo besene - něm. posedlý, spojení slov bösen eck je pak doslova zlý kout).

 SMO-5 - Schella Bach je počeštěn na ŠelaNa námitku, že se v době vzniku cok potok v Lomnici jmenoval Schella Bach, je lidová etymologie opět pohotová hned odpovědět. Potok do Lomnice přitéká od Žlebů24 a lomničtí prý mu proto říkali Žlebák, což úředníci do map špatně přepsali jako Schella Bach.

Ale zastavme se ještě chvíli u jména Schella Bach. Bach znamená v překladu potok. Ale co vyjadřuje slovo Schella? Máme v ní hledat analogii se slovem Schellen, které může znamenat zvonit, ale ve staré němčině také šilhavý, příkrý, strmý? Příkrý, lomený by spíš odpovídalo českému názvu Lomnice, Lomnička. Místo, kde se tekoucí potok prudce lomí, láme. Nebo můžeme hledat analogii v podobných názvech jako je Schellenberg (schellen - příkrý a berg - kopec)? Výraz schel znamená také křivolaký, klikatý ale i nevrlý, zlý (srovn. německý výraz böse). Ovšem stará němčina slovo Schelle používala i pro výraz paní. Uprostřed mezi oběma potoky, tedy dnešním Besénkem a Lomničkou, se tyčí rozlehlý les Paní hora. Do cok se dostala zkomoleně jako Pajahora. Je tedy Paní hora oním Schellenbergem, ze které byl odvozen i název pro Schella Bach? V nižší části se pak potok, dostávající se pod prudké skály, jmenoval Odra Bach.

“Jméno Odra není českého ani slovanského původu, nepochází ani z germánské vrstvy jmen. Je spolehlivě „staroevropské“ a patří k těm, která charakterizují nejstarší sídelní oblasti. Všechny staroevropské varianty tohoto názvu zní Adra, nebo Odra a znamenají „potok“, „voda“. Jméno musí být velmi staré, neboť etymologie ukázala příbuzné slovo ve staré indičtině „adrí“ skála, nebo skalnatý břeh a v zaniklém jazyce avesta „adhu potok, tok či kanál.”25

Abychom nevyloučili ani vliv hebrejštiny. Do Lomnice přichází koncem 17. století početná židovská komunita26, která žije ve vlastní diaspoře, mluví mezi sebou hebrejsky a staví si i vlastní synagogu. (obr.9) Hebrejský výraz sela (סלע) znamená skálu. Odra nebo také Adra může znamenat tekoucí vodu, ale také skálu, skalnatý břeh. Příkré skály jsou t9. Císařský povinný otisk stabilního katastru z roku 1826 - Lomniceypické spíše pro potok v údolí táhnoucí se nad a pod Lomnicí. V těchto místech vidíme skály ortoruly prudce padající, lomící se (schellen) dolů k potoku. Stále zvětrávající skála odlučuje velké bloky, které čas od času padají do koryta a vytváří tak tekoucí vodě překážky, o které proudící voda “zvoní” (také schellen). V údolí dnešní Lomničky (dříve Besénku), tedy v údolí táhnoucí se od Rohozce k Jamnému takto strmé skály nenajdeme, snad s výjimkou Hradiska u Železného. Ale například pod Lomnicí, vedle dnešní cesty Oborou, můžeme dodnes žasnout nad vysokými skalisky Luzichové. Podobná skaliska najdeme i v horním toku nad Lomnicí. Jména Odra nebo Schella by tu byla příhodná. Navíc jedno ze synonym Schelle je Ufer, německy břeh řeky.

Vraťme se na chvíli ještě k říkance o Květnici hoře a Besénku vodě…

Zdá se, že původ vzniku této říkanky je někde v pevném spojení Besénku a Květnice. Vody a hory. Nebo, chceme-li, vody a skály. Vzpomeňme si na etymologii Odry (Adry) jako vody a skály, skalnatého břehu. Je možné, že původní jednota slova Odra (Adra) se někdy v průběhu staletí “rozdvojila”, ale dvě separátní slova zůstala nadále pevně spojena? Co je mytologického na spojení hory a vody? A proč je opěvován zrovna Besének, který je, ve srovnání s daleko větší řekou Svratkou, přece jen pouhým potokem? O Svratce tu podobnou říkanku nemáme a velká řeka by měla být pro obyvatele Tišnova daleko větším fenoménem než potok, navíc jeden z mnoha vedle Ljubě, Závistky, Loučky.  Spočívalo ono pevné spojení přece jen v nerostném bohatství Květnice? Stará pověst vypráví o plovoucí zlaté kačeně na dně jezera uvnitř hory. Nebo byl snad Besének zlatonosný? Přisouzení větší důležitosti nad ostatním vodstvem by zlato tím důvodem být mohlo. Podstata zlatonosných potoků je, že do nich je odněkud zlato splavováno. Většinou z nějakých kopců nebo hor. Nachází se pak ve formě větších nebo menších kousků - tzv. zlatinek.27

2. vojenské mapování Pokud se zlatinky nacházely v Besénku vedle Květnice, musely odněkud doputovat. A tady nastává ta pravá svízel. Stojíme V Lomničce, s rýžovací pánví na soutoku dvou potoků (dnes Besénku a Lomničky), ale kudy se vydat dál? Pomůže experiment?

V září 2019 jsme provedli za pomoci zkušeného zlatokopa, který má s rýžováním zlata bohaté zkušenosti z okolí Zlatých Hor, pokusné rýžování na obou tocích, jak na Besénku nad Lomnicí, kam přitéká od Rašova potok Chrastová, tak na dnešní Lomničce, kousek za Hradiskem u Železného. Výsledek v obou případech byl více než žalostný - nenašlo se vůbec nic. Takže tento experiment nám bohužel také nepřinesl uspokojivou odpověď. Pravdou je, že byly provedeny jen 2 zkušební “šlichy,”28 na každém potoku jeden.

Jak je to s toponymem Besének dnes?

Podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 359/1992 Sb.. o zeměměřických a katastrálních orgánech, schvaluje standardizovaná jména geografických objektů Český úřad zeměměřický a katastrální (dále jen „ČÚZK“).

Postup při standardizaci geografického názvosloví je stanoven vyhláškou č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.

Po dotazu adresovanému ČÚZK jsem dostal tuto odpověď:

“Názvoslovná komise jméno Besének projednávala pro použití ve státních mapách:

pro měřítko 1:50 000 bylo v roce 1969 uváděno v seznamech obcí jako již schválené (datum schválení není uvedeno) pro měřítku 1:10 000 bylo jméno standardizováno v roce 1979 na základě toho, že již bylo schváleno pro měř. 1: 50 000. Standardizační mapy 1: 10 000 byly skartovány při trojnásobném stěhování SNK v letech 1994-1999. Jméno je v této podobě uváděno i na katastrálních mapách. Od té doby se jméno neměnilo.

Na mapě z roku 1951 je prý ještě potok z Lomnice označen jako Odra, nad Lomnicí jako Besanek (tedy s A).

V padesátých letech bylo jméno používáno také se Z, tedy Bezének v roce 1955. K seznamům z padesátých let se nedochovaly mapové podklady (pokud vůbec existovaly).

Přesný rok, od kterého bylo jméno Besének používáno ve státní mapovém díle, nelze určit. Zápis z jednání NK není datován, jde o 41. zasedání komise (tedy opět v padesátých letech, asi kolem roku 1954-5).

Je obvyklé, že bylo jméno znovu projednáváno a záznam se nezachoval, dokumentace není úplná.”29

V publikaci Vodní toky a nádrže30 je pramen Besénku uváděn západně od Kunic (okr. Blansko) ve výšce 650 m a ústí zleva do Svratky u Tišnova v 260 m .n.m., délka toku 17,2 km a plocha povodí 69,1 km2

V jednom díle filmového seriálu Příroda Tišnovska31, který natáčel Radim Tichý, uvádí Jan Lacina, jenž byl jako botanik hlavním průvodcem po všech dílech, pramen Besénku do lesa Hersica, mezi obce Černovice a Bedřichov. Ale na současných i dřívějších mapách se zde uvádí pramen Bedřichovského potoka. Současný tok Besénku se dnes popisuje takto: Pramení na několika místech v trojúhelníku tvořeném obcemi Brumov, Černovice, Bedřichov v nadmořské výšce kolem 625 m.32 Pramen Besénku je tedy stanoven spíše jako prameniště několika potoků (včetně Bedřichovského) na poměrně velkém území. Pramen, studánku, kde Besének pramení, tedy nelze přesně určit. Rybářský svaz uvádí dnešní Besének jako pstruhový revír se zákazem rybolovu  od vtoku Besénku do Svratky u Předklášteří až k pramenům.33  Na čem panuje v dostupných pramenech shoda je, že se Besének vlévá do Svratky u Předklášteří na levém břehu, kousek pod místem, kam se do Svratky vlévá na pravém břehu Loučka. Dříve to bývalo oblíbené místo ke koupání, kterému se, asi kvůli nepříliš hluboké vodě, říkalo Plivátko. Pokud půjdete od soutoku proti proudu Besénku, můžete si v Lomničce zvolit, který potok je dál Besének. Alespoň v minulosti to tak bylo. Takto volně zaměňoval tok Besénku už J.V. Procházka v již zmíněném spisku Geologický nástin Tišňovska.

Kde Besének pramení, kudy protéká a jaký z potoků, které se stékají v Lomničce, byl původně náš Besének, asi nelze stoprocentně určit. Ale pokud se přece jen vrátíme k prvním podrobným mapám, což jsou cok z roku 1826, kde je Besénkem potok pramenící u Rohozce, protékající obcí Jamné a pod obcí Železné, se silnou podporou toponyma polí “Za Besénkem”, je pravděpodobnější, že Besének byl dříve právě tento potok.

Pokud jste už v tuto chvíli rozhodnuti objednat na e-shopu rýžovací pánev a holínky, vydejte se s nimi od rybníka v Železném proti proudu dnešní Lomničky34 ke starým důlním dílům pod Rohozcem, kam kdysi možná připutovali němečtí horníci, kteří možná toto nehostinné místo, kde jim divoká voda z dešťů marnila jejich dílo, pojmenovali zlým koutem - bösen eck - a zkuste štěstí. A pokud nenajdete zlato, ale jen kvetoucí keře bezu, potkáte někoho místního a pobesedujete s ním o občasných povodních, která dříve dělala z rolníků bezzemky, jste možná na správném místě.

———————————————————————————————————————-

 

1. Praha: Matice česká i Museu Království českého, 1853-1864, 2. vydání 1858, MZK

2. Stabilní katastr (německy Franziszeischer Kataster, františkovský katastr) byl soubor údajů o veškerém půdním fondu v předlitavské části Rakouského císařství. Pořízen byl v první polovině 19. století za účelem získání dostatečně přesného měřického podkladu pro stanovování pozemkové daně. Měl to být trvalý registr, a proto byl nazván „stabilní“. Z měřického operátu stabilního katastru byly odvozeny pozdější katastrální mapy v českých zemích. (https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Stabiln%C3%AD_katastr)

3. Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala. (http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?lang=cs&map_root=1vm)

4. Výzkum místních jmen a byl odborně zpracován Alenou Boháčkovou v diplomové práci. Mapka je  z 1. března 1975

5. https://mestyslaznetousen.cz/historie/11-historie-mestyse

6. Tišnovský okres, Václav Oharek, 1923, MZK

7. Tišnov a Tišnovsko : rukověť pro školu a dům, 1908, Urbánek Josef František, MZK

8. Geologický nástin Tišňovska, 1893, J.V. Procházka, MZK

9. Zeměpisném nástinu hejtmanství Brněnského, 1878, Filipovský Karel, MZK

10., Die Vereine in Mähren nach den amtlichen Zusammenstellungen geordnet - Kluby na Moravě uspořádány podle oficiálních kompilací, 1885, Brno, W. Burkart, MZK

11. Nikolsburg, týdeník pro zemědělství, neziskové zájmy a zábavu. 1865, ročník, 6, č. 23 se na str. 2, MZK

12. Lidové noviny 1910, č. 28, MZK

13. Sborník Klubu přírodovědeckého v Brně z roku 1936 v pojednání o rašeliništích situuje pramen Besénku SZ od Rohozce, vydání 1936, č. 1, MZK

14. https://geoportal.cuzk.cz/(S(gqhwoxc2a1lsq3ltwfnua0m0))/Default.aspx?mode=TextMeta&side=mapy5&text=dsady_mapy5&menu=222

15. Bezzemek značí v našich právních pramenech osobu, která nemá podílu na „zemi, ať svobodné, ať poplatné či nesvobodné. Ve středověku všude i u nás držení půdy podmiňovalo právní postavení každého v zemi i příslušenství k určitému stavu. Kdo byl vlastníkem neb nedílným spoluvlastníkem svobodného zboží, dědiny neb „země“, byl pánem, zemanem, zeměnínem, dědinníkem atd.; i ten, kdo držel cizí pozemek a užíval ho, ať selský kmet, nápravník, služebník nebo man, měl právo k „zemi“ a byl za člena určitého stavu považován. Kdo však neměl žádného práva k půdě, kdo byl b-mkem, nepatřil ani k zemi, ani k obci, a postavení jeho ve společnosti státní bylo velmi nejisté a kolísavé. (https://cs.m.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Bezzemek)

16. De re metallica libri XII (v překladu z latiny Dvanáct knih o hornictví a hutnictví) je spis významného německého učence Georgia Agricoly vydaný krátce po autorově smrti v roce 1556 v Basileji.

17. Neznámý důlní rajón na Tišnovsku, R. Vermouzek

18. Puchwerk, mlýn na mletí poháněný vodní silou

19. Besedy a besídky v toponymech na území Čech, Jana Steinerová, (http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7981)

20. https://farmazdravi.cz/bez-cerny-vyuzijte-kvety-i-jeho-plody-moznosti-je-spousta/

21. https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Lidov%C3%A1_etymologie

22. https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Ser%C3%A9nyiov%C3%A9

23. https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Podhor%C3%A1cko

24. https://cs.m.wikipedia.org/wiki/%C5%BDleby_(Strha%C5%99e)

25. (Rudolf Šrámek, Masarykova univerzita, Brno(http://www.oderske-vrchy.cz/clanek/vodopis/mytologie/1/)

26. https://cs.m.wikipedia.org/wiki/%C5%BDidovsk%C3%A1_%C4%8Dtvr%C5%A5_(Lomnice)

27. https://www.ryzovani-zlata.cz/zlatinky-a38

28. šlich - výplavek

29. (z emailové korespondence s pí. I. Švehlovou z ČÚZK)

30. Vodní toky a nádrže, 2984 (Academia Praha)

31. Příroda Tišnovska 2004 - bledule v prameništi Besénku https://youtu.be/xWnw97ZehlE,

32. (https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Besének)

33. (http://www.mrsbrno.cz/index.php/15-pstruhove-reviry/418-besenek-1).

34. Jméno potoka Lomnička byla standardizováno v roce 1979 na základě souhlasu obcí. Potvrzeno obcemi a také stem Tišnov např. při aktualizaci 1990. Pouze v roce 2003 při další aktualizaci obec Železné dokládala výpisem ze staré obecní kroniky z roku 1928, že se na území obce používal název Besének, nikoliv Lomnička. Protože ostatní obce jméno Lomnička potvrdily, zůstalo celému toku jméno Lomnička. Tok je na území 5 obcí a 7 kat. území.

————————————————————————————————————————