Dálnice u Žďárce aneb nevkusná industrializace Podhorácka
Malebný krásně zrekonstruovaný kostelík ve Žďárci zasazený netypicky do malebného údolíčka, doplněný nedalekým vesnickým hřbitůvkem, patří k ozdobám subtilní krajiny Podhorácka. Tento kraj si dodnes uchoval své silné kouzlo. Kopcovitý terén byl doposud jen málo zasažen industrializací, která tak výrazně proměnila kraj blíže k Brnu. Snad právě ono těžko uchopitelné "něco z minulosti", co nám zůstalo po našich předcích, láká mnohé nejen k turistickým toulkám, ale často dokonce i k činu niterně zásadnějšímu - k přesídlení do nového domova.
Nejkrásnější pohled na Žďárec byl pro mne ten při cestě od Rojetína. Silnice táhlých zákrut vždy odhalila kouzelný pohled, který pohladil oko i duši. "Malebné místo ten Žďárec", zaznělo mnohokráte v duchu i nahlas. Ale už nezaznívá! Šok a zděšení přinesla nedávná rekonstrukce blízkého mostu. Proti rekonstrukci jako takové nic namítat nemohu, ale ten výsledek! Z kouzelného místa se stal nefalšovaný dálniční přivaděč. Masivní infrastruktura známá z každé příměstské tovární zóny. Stovky metrů svodidel lemují dřívější romantickou esovitou zatáčku v místě, kde byl dříve jen málo viditelný most. Mezi líbezným kostelíkem s bílou omítkou, před kterou se majestátně tyčí čtyři vzrostlé stromy objímající pomníček z 18. století a blízkým vesnickým krchůvkem, vyrostly nástupní ostrůvky, kterými by se mohlo pyšnit kdejaké doposud špatně udržované nádraží ČSAD. Kompozici doplňuje les pozinkovaných světel, značek a jiných křiklavých silničních doplňků. Vše v množství opravdu neskromném.
Co se vlastně ve Žďárci stalo? Dopravní infrastruktura si přišla na své. Kde jaká norma, nesporně tvrdší, než kdekoliv jinde v Evropě, byla naplněna a vše je, zdá se, jak má být. Ale je opravdu vše v pořádku? Staví se takto všude v Evropě? Kde kdo z nás si vozí z dovolených po Evropě krásné fotografie, z podhorských a horských oblastí, které nejsou dozdobeny kilometry pozinkovaných svodidel. Vesnické stavby doplňují "stále jen stromy a z českých zemí zmizelá zvířata". A co spatří navrátilec z romantické dovolené do svého milovaného kraje? Dálnici u Žďárce.
Postupně se v naší domovině ztrácející aleje tempem doposud nevídaným. Nové stromy se již nesází. Tato zima bude vůbec pro stromy na Podhorácku těžkou zkouškou, jak je letošní fujavice nemilostrdně kosily! Za čas zmizí i ty vzrostlé stromy u Žďárce a pozinkovaná masa plechu bude ještě nápadnější. A bude hůře, ona svodidla a plastové patníky budou za čas jedinými strážci u silnic. A bude se nám ještě v takové krajině líbit? Obávám se, že nikoliv.
Martin Golec