Tři obrazy zamilovaných z válečných let
V následujícím textu jsou některá jména pozměněna, ale osudy dvojic v hlavních dějových linkách jsou pravdivé a skutečně se tak v dané době odehrály
Antonín a Zdena
Antonín se narodil roku 1919 v malé vesničce nad Tišnovem – byl předposledním ze šesti dětí. Maminka mu umřela na zápal plic, když mu bylo třináct let. Zoufalý otec, stižen lítostí a beznadějností těžkého života plného bídy a hladu, se pokusil na půdě oběsit. Nejstarší syn ho včas našel a odřízl provaz z trámu. Roli matky, jak tehdy bývalo zvykem, převzala nejstarší sestra.
Antonín se po škole vyučil pekařskému řemeslu a nějaký čas pracoval ve strojní pekárně v Tišnově.
Zdena se narodila o čtyři roky později v rodině dělníka Dusíkovy cihelny. Devět sourozenců a všichni byli plně závislí jen na výdělku otce. Žádné políčko, kravka nebo koza k přilepšení, jak to umožňovala situace Antonínovy rodiny. Zdena se vyučila tkadlenou a pracovala po vyučení v továrně Antonína Mouky.
V té době tu pracoval také pohledný tmavovlasý účetní, Němec od Olomouce - Eric Binar. Nacista, člen NSDAP s funkcí Blockleiter.
Dva mladí lidé Antonín a Zdena se někde v Tišnově potkali. Láska na první pohled, láska slepá, která neviděla blížící se válku…
Jiří a Gerta
V roce 1906 se narodil v místní movité tišnovské rodině syn Jiří. Měl dobré finanční zajištění, pohodlný život. Od rodičů dostal velký nájemní dům, užíval si života. Jen v milostném životě měl smůlu, stál před krachem druhého manželství. Roky plynuly a Jiří byl stále bez dětí. Navštěvoval rád hostince a s kamarády hrával do noci karty. Rodiče i vlastní sourozenci jej označili za černou ovci rodiny.
Válka byla v plném proudu a německá vojska doznala několika zdrcujících porážek na východní frontě. USA vstoupily do války a na západě spojenci otevřeli druhou frontu. Německá města byla drcena každodenním bombardováním a především zbrojovky se stávaly vyhledávanými cíli leteckých útoků.
Po rozbití továrny Wiener Neustadter Flugzeugwerk na výrobu stíhacích letadel Messerschmitt BF 109 bylo říšským vedením rozhodnuto o přestěhování celé výroby na území tehdejšího protektorátu Čech a Moravy.
Část výroby byla dislokována do železničních tunelů nedokončené trati Tišnov – Havlíčkův (tehdy Německý) Brod u Tišnova. Spolu s výrobou sem přešla z Rakouska i značná část administrativy závodu. Mezi zaměstnanci v kanceláři tišnovského gymnázia byla i velmi krásná mladá Rakušanka Gerta. Jiří, kterému v té době táhlo již na čtyřicet, se do o skoro dvacet let mladší Gerty beznadějně zamiloval.
Urychlil konec svého druhého manželství rozvodem a Gerta se pro něj stala středem světa.
Jaroslav a Božena
Jaroslav pocházel z Brna a jako mnoho jiných mladých mužů a žen z ročníků 1919 – 1922 musel nastoupit na nucené práce do továren Velkoněmecké říše. Pracoval spolu s ostatními u firmy Uher ve Vídni.
Božena, i když pocházela z české rodiny, velkou část svého dospívání strávila v Rakouském městečku Ens, kde pracoval její otec od roku 1925 jako ředitel cukrovaru. Ale začátkem války se Božena s celou svou rodinou přestěhovala k příbuzným k Tišnovu. Bydlela v Lomničce, pracovala na tišnovském úřadu práce a občas přespávala v Tišnově u své tety.
Jaroslav jednoho dne z Vídně utíká společně s partou stejně starých kamarádů. Už nechtějí být vystaveni bombardování. Naopak, chtějí proti nacistům bojovat. Zatím neví jak, ale odhodlání skupiny je silnější než obavy z následků útěku. Skupina se schovává u Tišnova, Jaroslav potkává sportovního kamaráda z Tišnova, kterého zná z atletických klání z Brna z doby před válkou.
U něj se seznamuje i s jeho krásnou sestřenicí Boženkou, která pro uprchlíky zajišťuje falešné pracovní knížky. Od první chvíle Jaroslav nemůže obraz Boženky dostat ze své mysli.
Antonín musí na nucené práce! Ale nechce opustit Zdenu, zkouší se několikrát vyhnout datu nástupu. Běhá za zimních mrazů za Tišnovem kolem říčky Lubě, zpocený a zadýchaný se rychle vysvléká a lehá do ledové vody. Snad si tak přivodí zápal plic, onemocní a jeho odjezd bude odložen! Druhý den se probudí a nemá ani rýmu.
Druhý pokus podniká již na „jistotu“. Na nárt chodidla si vyleje hrnec horkého sádla. Do čerstvé rány pak přidává ještě hrst nehašeného vápna. Šílí bolestí. Ale u doktora přece jen dostává vytouženou neschopenku a odklad nástupu na „Totaleinsazt“.
Ale Antonínův mladý otužilý organismus je tentokrát jeho nepřítelem. Za necelých 14 dní je noha zdravá, po hrozivě vypadající spálenině není skoro památky.
Nakonec odjíždí roku 1943 jako totálně nasazený na nucené práce do Berlína, centra Velkoněmecké říše, které je ze všech německých měst bombardováno nejvíce.
Denně píše Zdeně dopis a také od ní chodí pravidelně pošta.
Berlín 8/11 1943 večer. Moje milovaná, dnes jsem od tebe obdržel najednou tři dopisy a to jsem dnes ani žádný nečekal! ... teď dělám na poštovním úřadě č. 4 jako nějaký ministr ve špedici. To se třídí dopisy podle čísel Feldpost. Jestli tady zůstanu, tak to bude prima práce, žádné těžké zvedání... je tu tlumočník, moc hodný chlap a velký kuřák. Říkal jsem mu o té propustce a slíbil nějaké cigarety. Teď jsem rád, že nekouřím a nafasované cigarety můžu někomu dát nebo vyměnit...
Jaroslav se schází s Boženou, kde je to jen možné. Někdy u nich doma v Lomničce, někdy u její tety v Tišnově, občas využívají půjčený brněnský byt od Jaroslavova známého.
Boženka také píše Jaroslavovi dopisy. Protože Jaroslava stále hledají, píše Boženka Jaroslavovi jako ženě. Jeden dopis ze dne 1.12.1944 je psán červeným inkoustem.
Ma chère, ... děkuji ti za lístek. Doufám, že jsi zdráva a že se ti daří dobře. Prosím napiš mi místo tvého nového pobytu. Srdečně tě zdravím a těším se na příští shledanou. Tvoje B.
(Není psáno krví – to pouhý červený inkoust.)
Ale častěji se spolu dostávají do sporu, jak vést odboj. Jaroslav nesouhlasí s některými partyzánskými akcemi, které na Skaličce prosazuje jeho kamarád z nucených prací Milan. Přijdou mu hazardní, Boženka zase podezírá Jaroslava ze zbabělosti. Ale ten má o ni velký strach.
V únoru 1944 dostává Antonín na pár dní propustku domů, chce se oženit. Ze svatby se již nevrací a skrývá se do konce války ve své rodné vsi.
Zdena za ním chodí, jeho sourozenci a otec jsou vlastně teď i jejími příbuznými, snad to nebude tolik nápadné. Pravidelně chodí na předvolání k zástupci brněnského gestapa na tišnovskou radnici.
„Nevrátil se váš manžel, nedal o sobě zprávu…?, máte povinnost nám hned hlásit, kdyby vás chtěl kontaktovat! Nesmíte ho ukrývat! Víte, jaký trest by hrozil vám i vašim příbuzným…?!“
Na tišnovské radnici teď místo starosty sedí německý komisař Eric Binar. Příslušnost k NSDAP a německé národnosti urychlují jeho kariéru z firemního účetního na nejmocnějšího muže v Tišnově. Kromě jiného má na starosti zabavený majetek tišnovských Židů, kteří byli zavražděni v uplynulém roce v koncentračních táborech v Polsku.
Pravidelné schůzky Zdeny a Antonína bohužel nezůstávají bez následků. Zdena v srpnu 1944 zjistí, že je v jiném stavu. Co budou dělat? Dítě si dát vzít nechce. Zatím mlčí, snad nikdo nic nepozná. Ale za pár měsíců je vystouplé břicho tolik znát, že už ho nelze skrývat pod volnějším kabátem. Co odpoví, když se jí německý úředník bude ptát? Svírá ji strach. Naštěstí jí zachrání jeden jejich společný kamarád. Dosvědčí, že dítě má s ním, řeknou, že Antonína možná zabila někde bomba a Zdeně se nechtělo čekat...
Společná lež u nedůvěřivého Němce přece jen prochází.
Přijde mrazivý a pro Boženku osudový únor roku 1945. Tišnov a jeho okolí je infikováno konfidenty gestapa, její doposud utajovaná činnost s vystavováním falešných pracovních knížek je odhalena. Speciální 28. ZbV Kommando z Letovic pod vedením Herberta Kuky útočí na centrum partyzánské pomoci a ošetřovnu v Újezdě u Černé hory, druhý den je přepadena Skalička, pozatýkáni někteří obyvatelé i s partyzánem Milanem, následující den je štáb sovětské partyzánské skupiny Jermak částečně postřílen a částečně zajat při vyzrazené schůzce u Hejmalů v šerkovické hájence.
Samotná Boženka je zatčena v Tišnově u své tety. Jaroslav ji už nikdy nespatří.
Německo prohrává válku na všech frontách. Výroba pověstných stíhaček Messerschmitt v železničních tunelech za Tišnovem slábne. Německé armádě se nedostává letišť, ze kterých by letadla mohla startovat. Je jaro a němečtí vojáci spolu se zaměstnanci továrny Diana opouštějí společně Tišnov a prchají do Německa vstříc americkému zajetí. Odjíždí i Gerta. Jiří je zoufalý a odhodlaný najít svou lásku stůj co stůj.
4. dubna se Zdeně narodí syn. Dočkají se všichni ve zdraví konce války? Směrem od východu je denně slyšet dunění dělost
řeleckých útoků proti německým pozicím kolem Brna. Stále častěji se objevují sovětská letadla. Občas někde shodí bombu či pokropí dávkou z palubního kulometu prchající německé kolony. Lidé se čím dál častěji skrývají v lesích.
7. dubna na základě nařízení Sonderbehandlung odjíždí z Brna transport 215 mužů a žen z Moravy. Jsou mezi nimi i manželé Hejmalovi ze šerkovické hájenky. Směr - koncentrační tábor Mauthaussen.
9. dubna vlak s moravskými vězni přijíždí na malé rakouské nádraží. Odtud do koncentračního Mauthaussen je to asi hodina pěší chůze. Poslední vězně z transportu si zvědavě prohlíží zaměstnanec cukrovaru z nedalekého městečka Enns.
Mezi ženami poznává i Boženku, která tu s rodiči před válkou bydlela.
10. dubna Boženka nastupuje svou poslední cestu. V plynové komoře končí její život v pouhých 22 letech...
8. května. Je po válce. Antonín může opustit svůj úkryt, který měl vybudovaný pod schody na půdu. Dočkal se konce války, má svou milovanou Zdenu a syna. Je šťastný.
Jiří podniká nebezpečnou cestu autem na vlastní pěst až do dalekého Bavorska, do zajateckého tábora v americké okupační zóně, kde jsou drženi i Němci z Tišnova. Je mezi nimi Gerta. Jiří zde potkává také komisaře Binara. Oznamuje mu, že je na něj vydán zatykač a ať počítá se soudem na Moravě. Binar odvětí, že má čisté svědomí.
Jiří odjíždí v noci tajně s Gertou do Čech. Ale při vojenské silniční kontrole jsou zadrženi a Gerta vrácena zpět do zajateckého tábora. Teprve až druhý pokus vychází. Jiří tajně unáší Gertu zpět do rodného Tišnova.
Je po válce. Účtuje se se zrádci a kolaboranty, mimořádné lidové soudy mají plné ruce práce. Antonínovi se hodí nabyté zkušenosti z práce na poště v Berlíně a nastupuje jako samostatný poštovní zřízenec do nedaleké Lomnice. V roce 1947 se jim narodí dcera.
V roce 1946 se Jaroslav účastní partyzánského setkání v Praze. Bez své Boženky... Zůstane jeho velkou láskou po zbytek života.
I Jiřímu a Gertě se po válce narodí syn. A za dva roky také dcera. Gertu Jiří drží stále doma. Když přijde nečekaná návštěva, ukrývá ji do skříně. Po nocích učí Gertu česky. Nakonec se mu podaří nějak zařídit svatbu až na Slovensku v Bratislavě, kde je nikdo nezná a nikdo se nevyptává...
Eric Binar je vydán americkými okupačními úřady zpět. Je vyšetřován a souzen v Brně, nejprve na doživotí, potom je mu trest snížen na dvacet let.
Přijdou padesátá léta. Mnoho vojáků, partyzánů a jejich pomocníků je komunisty zatčeno a uvězněno, někteří z nich popraveni. Jiřímu a Gertě se narodí třetí dítě – dcera.
Téměř současně Zdeně a Antonínovi další syn.
Jaroslav skončí na dva roky v kriminále. Je pro komunistický režim nepohodlnou osobou.
Nacista Eric Binar si žádá o prominutí trestu a možnost přesídlit za svou rodinou. Je mu vyhověno a roku 1956 odjíždí do Německa.
Jsou jiné časy, i nepřítel je jiný. Češi vězní a popravují Čechy.
Gerta se nikdy pořádně česky nenaučila a celou dobu se jí stýskalo po rodičích a domově v Rakousku. Jiří začátkem šedesátých let umírá. Gerta zůstává se třemi dětmi sama v českém prostředí.
Zdena umírá ve svých 53 letech, Antonín o deset let později. Dnes nežijí ani Gerta, ani Jaroslav.
Uvedené osoby se za války v Tišnově pravděpodobně nikdy nepotkaly.
