TIŠNOVSKO KINEMATOGRAFICKÉ
… podruhé a určitě ne naposledy …
Když se v poslední srpnový den roku 2015 objevil na obrazovkách České televize nový mysteriózní seriál režiséra Jiřího Stracha Labyrint, bylo brzy jasné, že bude třeba doplnit naše rozsáhlé předloňské pojednání „Tišnovsko kinematografické“ o novou výraznou položku. V sedmidílném příběhu totiž sehrál podstatnou roli především Doubravník a jeho kostel Povýšení svatého Kříže, objevil se v něm ale také Tišnov, konkrétně prostory zdejšího vlakového nádraží. Na webu filmovamista.cz byla vzápětí k nalezení přesná specifikace jednotlivých exteriérů, v nichž se seriál natáčel a protože tyto stránky se průběžně rozšiřují i o nové poznatky z filmových a televizních děl dávno 
natočených, zjistil jsem během studování obrázků z Labyrintu, že se scény z Tišnovska objevují i v několika dalších filmech, které nám při vzniku původního článku zůstaly utajeny. Takže vzhůru za novými poznatky, ať je náš přehled o využití tišnovských reálií v českém filmu co nejúplnější.
LABYRINT
Jiří Strach si v záhadných příbězích s kriminálními motivy viditelně libuje – už jsme psali o někdejší třídílné sérii Ďáblova lest z roku 2009, která vrcholila před vstupem do baziliky kláštera Porta coeli, na ni pak o tři roky později navázala 
podobně laděná Ztracená brána a mezitím byl natočen ještě thriller Santiniho jazyk, odehrávající se mimo jiné i v poutním kostele Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. V Labyrintu jde o sérii rituálních zločinů, jejichž pachatel je viditelně inspirován obrazem Hieronyma Bosche Poslední soud. Kriminalistu Michala Remeše (Jiří Langmajer) přivádí pátrání mimo jiné i do obce Malá Čistá, což je ovšem ve skutečnosti právě Doubravník. K vidění je tu náměstí i místní pošta, především ale tamní kostel, v němž se odehraje celá řada záhadných a dramatických scén. Pokud se tu ovšem z kostelních prostor 
sestupuje do spletitých podzemních chodeb, jedná se už o autorskou licenci, neboť kostel v Doubravníku takovýmito prostorami ve skutečnosti nedisponuje – tyto scény byly podle informací uvedených na internetu natáčeny v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava v areálu Louckého kláštera ve Znojmě.
Zajímavé je, že zatímco Doubravník byl pro potřeby filmového díla „přejmenován“, Tišnov zůstává i v rámci příběhu Tišnovem. Ve čtvrtém díle seriálu na „naše“ nádraží přijíždí nákladní vlak s mrtvolou zloděje Štefana Králika a o něco později zde ještě policistka Irena (Zuzana Kajnarová) nahání dva bezdomovce, kteří z batohu mrtvého ukradli notebook a odnesli jej do záložny. Pikantní je pak ještě scéna, kdy policisté lokalizují prostor, odkud 
se ozývá pachatelův telefon, a přístroj jim jako toto „místo zla“ vyhodnotí objekt téměř v centru Tišnova – opuštěný statek, na kterém se zločinec skrývá, ale filmaři ve skutečnosti nalezli nedaleko Brněnské přehrady (myslivna Prádelna na Rakovecké ulici v Bystrci).
V březnu 2015 poskytl Jiří Strach o natáčení Labyrintu rozhovor regionálnímu čtrnáctideníku Vox. Mimo jiné v něm říká, že „kostel v Doubravníku je krásný. Esteticky krásný, v tom prostoru se dobře filmuje. 
Také jsme si ho ovšem vybrali kvůli vstřícnosti nejen Brněnské diecéze, ale i místní farnosti.“ Současně ale režisér přiznal, že vůbec netušil, jak blízko je Doubravník od hradu Pernštejn, kde v minulosti coby filmař mnohokrát působil.
Letos má přibýt do Strachovy filmografie další dílko podobného ražení, zfilmovaný román Miloše Urbana Sedmikostelí, tajuplná story o vraždách v několika pražských kostelech.
A ZNOVU ČETNICKÉ HUMORESKY
Četnické humoresky byly v původním článku „Tišnovsko kinematografické“ téměř leitmotivem a měl jsem za to, že se podařilo vypsat všechny scény, které se v rámci tohoto seriálu natáčely v Tišnově a jeho okolí. Byla to ovšem naivní představa a i když se teď podařilo identifikovat několik dalších, nejspíš to zase nebude zdaleka všechno.
O šestém díle I. série nazvaném Směšný vrah (v němž je mimo jiné k vidění i vila Franke) jsme již psali, že se tu objevuje údajné nádraží v Dolních Loučkách, představované ovšem ve skutečnosti železniční stanicí Moravská Bránice, která – natáčená z jiné strany – posloužila i jako nádraží Řikonín. Přesto je tu jeden záběr evidentně ze „staré“ železniční trati Tišnov-Nové Město, kdy místní podivín Drbohlav běží do tunelu ukájet se zvukem jedoucího vlaku. Jedná se o reálný tunel mezi Prudkou a Doubravníkem, scéna se natáčela 7.července 1999 a projíždějící vlak je skutečný spoj mezi Tišnovem a Žďárem nad Sázavou. Herec a pomocný režisér František Švihlík (v seriálu představoval praporčíka Čeňka Němce) vzpomínal: „Filmový štáb upozornil strojvůdce na natáčení a lidi v tunelu. Při první klapce ovšem nebyl natočen zvuk, protože kabel natažený pod kolejemi tíha soupravy přeskřípla. Chyba 
byla vyřešena a jela se další klapka s dalším skutečným vlakem. Strojvedoucí byl opět upozorněn. Kamera, akce. Vlak náhle brzdí, ale v zápětí přidává zase na rychlosti a pokračuje v jízdě. Strojvedoucí se lekl křiku herce. Záběr byl sice k nepoužití, ale tentokrát se výborně natočil zvuk; po smíchání dohromady šlo o výborný záběr.“
Děj 11. dílu I. série Lázeňské intermezzo se sice odehrává v Luhačovicích, ale scéna, v níž se strážmistr Arazím podrobuje jedné z léčebných procedur, se podle webu filmovamista.cz natáčela v tišnovské nemocnici.
Další dosud neodhalené momentky z Tišnovska jsme dodatečně vypátrali i ve II. sérii Četnických humoresek. V 17. díle nazvaném Ochotníci přichází 
pátračka vyřešit zmizení koně z Drbalova statku do Dušníku, přičemž tamní četnická stanice je v reálu umístěna na Poštovské ulici č.25 v Lomnici. 19. díl se jmenuje Návrat, čímž je myšlen příjezd podezřelého Rozsívala z Ameriky, kde byl údajně odsouzen pro pokus o zavraždění ženy. Když mu při cestě z nádraží taxík zastaví u domu jeho manželky, je u silnice vidět výrazný kříž, který byl identifikován na trase mezi obcemi Chlébské a Nedvědice. Vícekrát se náš region objevuje ve 21. epizodě Hypnotizér, což jsme ostatně popsali už v původním materiálu. Ve výčtu tehdy ovšem chyběl dům na Riegrově ulici č. 425, který 
posloužil jako ordinace MUDr. Hermana a na webu se dodatečně objevil i záběr ze vstupního prostoru do areálu kláštera Porta coeli, na jehož využití minule podrobně zavzpomínal Honza Bednář.
Co nového asi ještě objevíme při dalším opakovaném sledování Četnických humoresek ?
VELIKÁ STAVBA
O pár řádků výše píšeme o silnici mezi Nedvědicí a obcí Chlébské nedaleko Skorotic. Tento prostor byl kromě „Humoresek“ filmařsky využit také při natáčení nepříliš známého, nicméně tématicky velmi zajímavého televizního filmu 
brněnského studia Veliká stavba z roku 1993. Režisér Jiří Vanýsek v něm převedl na obrazovku stejnojmenný román spisovatele Jana Trefulky ze začátku sedmdesátých let. Autor knihy, někdejší šéfredaktor měsíčníku Host do domu, po roce 1970 nesměl publikovat – živil se jako noční hlídač a výše uvedenou prózu v té době vydal v samizdatu. Jednalo se o poměrně provokativní dílo ovlivněné Kafkou a Orwellem, v němž mladý úředník dostane za úkol prověřit poměry na 
dávno opuštěném staveništi a tento banální úkol se promění v hrůzostrašný zážitek. Za tento román obdržel Trefulka v roce 1984 prestižní exilovou Cenu Egona Hostovského, určenou pro tvůrce nezávislé literatury v tehdejším Československu. V hlavních rolích filmu se představili Petr Haničinec a Jiří Datel Novotný, příslušnou „opuštěnou stavbu“ filmaři nalezli v místě úpravny vody mezi obcemi Švařec a Koroužné severně od Štěpánova nad Svratkou.
PŘIJEĎ SI PRO MĚ, TADY STRAŠÍ
Pod názvem Přijeď si pro mě, tady straší natočil v roce 1995 režisér Eugen Sokolovský ml. televizní komedii o trojici chlapců, kteří si na letním táboře brzy všimnou, že se v jejich blízkosti dějí velice podivné a nečekané věci. Jejich pátrání pak vede k odhalení převaděčů, kteří přes nedalekou hranici vodí běžence z Východu a připravují je o jejich skrovné prostředky. Tato dětská detektivka se sice točila převážně v Náměšti nad Oslavou, nicméně onen tábor je situován do nám dobře známé lokality Šárka u Heroltic. Ze známých herců se ve filmu objevili Pavel Nový, Michal Suchánek nebo Naďa Konvalinková, zajímavou hudbu k němu napsal Petr Skoumal.
VIA LUCIS
Další dnešní objev nepochází z webových zdrojů, ale narazil jsem na něj při digitalizaci starých ročníků Tišnovských novin. V čísle 12 z roku 1990 dnešní vedoucí Podhoráckého muzea PhDr. Josef Zacpal píše:
„V měsících říjnu a listopadu se vždy na dva dny nastěhovali do kláštera Porta coeli filmaři. Po dohodě s okresním muzeem Brno-venkov a se souhlasem příslušných církevních orgánů natáčel Krátký film Praha pro Československou televizi Brno v historických prostorách kapitulní síně a křížové chodby kláštera několik scén třídílného filmu o J. A. Komenském, jehož pracovní název je Via Lucis (Cesta světla). Nepůjde o klasický životopisný film o učiteli národů, nýbrž hlavní myšlenkou tohoto filmu je představit Komenského jako diplomata a filozofa, který celým svým životem usiloval o vytvoření lepších vzájemných vztahů mezi evropskými národy. Do hlavní role Komenského 
obsadil režisér Vladimír Suchánek dva herce brněnského Divadla bratří Mrštíků – ve středním věku Vladimíra Koláře a ve stáří Jiřího Duška. Do role vojáka Šimona, který symbolizuje Komenského svědomí, Karla Bartoně ze stejného divadla … Vlastní natáčení v klášterních prostorách bylo velmi zajímavé. V křížové chodbě muselo být v jedné ze scén roztříštěno velké zrcadlo, protože se však záběr hned napoprvé nepovedl, bylo zrcadel nakonec rozbito ještě několik. Daleko větším problémem pro technický personál bylo dopravit do kapitulní síně vzrostlý strom, který speciálně pro tento účel vytrhli a do Předklášteří převezli až ze Želešic u Brna. Nakonec se ale všechno povedlo a strom byl skutečně v kapitulní síni postaven a k jeho kořenům bylo navaleno několik velikých kamenů z lomu 
v Předklášteří … Natáčení bude dále probíhat také na zámku v Bučovicích, na hradě Buchlově, na Pálavě nebo v klášteře Rosa coeli v Dolních Kounicích. Film bude uveden na televizní obrazovky v roce 1992 u příležitosti 400. výročí narození J. A. Komenského.“
Scénář filmu byl původně zakázán a nakonec byl počátkem 90. let narychlo zařazen do realizace, aby se stihlo vzpomínané slavné výročí. Podle kritiky nešlo kompromisy vytvářené pro totalitní televizní dramaturgii tak rychle odstranit, přesto však film získal ocenění Pierot 93. Celý triptych je koncipován jako hudební dílo: I – Via Mundi – Etudy. II – Via Cordis – Fuga. III – Via Crucis – Sonáta.
HRAD PERNŠTEJN
Nejfotogeničtější z hradů se od doby vydání původního článku stal logicky místem dalších natáčení. V roce 2015 zde mimo jiné vznikal francouzský film Návštěvníci 3 
(Les Visiteurs 3: la Terreur). Režisérem filmu je Jean-Marie Poiré a stejně jako v dřívějších Návštěvnících i v tomto pokračování hrají Jean Reno a Christian Clavier. Kromě Pernštejna se u nás natáčelo také v pražské Vrbovské zahradě a ve Strahovském klášteře.
Na Pernštejn ale v uplynulém roce zavítali i čeští filmaři, konkrétně režisér Václav Křístek, který zde točil historický televizní film Hlas pro římského krále. Jedná se o životopisný příběh ze 14. století, kdy se poblíže města Rhens sešli kurfiřti římské říše k volbě nového krále, přičemž 
jediným kandidátem byl markrabě moravský Karel, později známý jako Karel IV. (Kryštof Hádek), který v přestrojení sleduje volbu 
v doprovodu svého přítele Buška z Velhartic (Petr Jeništa). V úterý 11. 7. 1346 byl Karel skutečně zvolen novým římským králem, a to hlasy pěti kurfiřtů. Zvolili jej trevírský arcibiskup Balduin Lucemburský, mohučský arcibiskup Gerlach, kolínský arcibiskup Walram, český král Jan Lucemburský (Stanislav Majer) a saský vévoda Rudolf. Ve filmu dále hrají například Tereza Voříšková, Jaroslav Plesl nebo Hana Vagnerová v roli Karlovy matky Elišky Přemyslovny. Na obrazovce by se film měl objevit v průběhu roku 2016.
Václav Seyfert st.
