Tajemství kamenických značek III.

Tajemství kamenických značek III. 

Nyní uvedu nálezovou situaci tří tvarových druhů kamenických značek a jejich předpokládané nositele.

obr. 70Začneme trochu ze široka, a to u doubravnického kostela. (obr. 70) I na této stavbě měli dle tradice pracovat severoitalští kameníci, takzvaní Vlaši. F. Ržíha k tomuto píše:

„kamenické značky z doubravnického kostela jsou v rakouském prostředí vzácné, ale častější jsou v oblasti jižního Německa.“

S výstavbou kostela začal syn Viléma z Pernštejna Jan v roce 1535. Důvodem bylo naplnění závěti svéhoobr. 71 otce. Vročení 1535 se nachází na jižní straně dolní části čtvrtého opěrného pilíře kostela. (obr. 71).

Obvodové zdivo včetně vnitřních opěrných pilířů bylo dokončeno v roce 1540 (obr. 72), 1541 pilíř s kazatelnou.

obr. 72V průběhu stavby pracovali na stavbě Doubravnického kostela dvě skupiny kameníků. Traduje se, že první skupinou byla stejná huť, která pracovala na opravě kostela sv. Jakuba v Brně, (obr. 80) který se opravoval po požáru v roce 1515. Čili před stavbou doubravnického kostela. Oprava byla dokončena ve dvacátých letech 16. století.  

V této souvislosti se budu věnovat kamenické značce, kterou F. Ržíha včetně Augusta Prokopa připisuje Märtu obr. 84obr.80Hübelovi. Hübel se na stavbě kostela sv. Jakuba podílel někdy od roku 1523 do začátku třicátých let 16. stol. Jeho kamenická značka se má nacházet i na náhrobku jeho syna v kostele sv. Jakuba v Brně, zemřelého v roce 1514. Zde se objevuje první nejasnost. Jak bylo řečeno Märt Hübl se měl na stavbě podílet od roku 1523, ale jeho syn měl zemřít již v roce 1514. Je to o 9 let dříve, než tam mněl sám pracovat. V současnosti není nikomu známo, že by se zde měla tato náhrobní deska nacházet. Podle mého názoru je je chyba někde ve výkladu textu a hledaný náhrobek se nachází někde v Tyrolsku. Dále se jeho značka má nacházet na křtitelnici. (obr. 84) Křtitelnice v kostele sv. Jakuba je pouze jedna a na ní je ztvárněna nádherným způsobem kamenická značka. Tím bychom tento tvar kamenické značky „měli“ přiřadit Märtu Hübelovi. Proč jsem použil slovo „měli“ vyplyne z následujícího textu. Dále Franc Ržíha uvádí, že se kamenická značka Märta Hübela nachází na dříku kamenného schodiště na kazatelnu, kde je obr. 85obr. 84avyznačené datum 1526 (obr. 84a) -  je to datum dokončení tohoto schodiště. Zde se ale nalézají úplně jiné kamenické značky než je značka na křtitelnici. (obr. 85 a 86) V kostele sv. Jakuba se kamenická značka shodná se značkou na křtitelnici nachází na spodní části dvojitého vřetenového schodiště u věže, vedoucího na půdní prostory. (obr. 87) Výstavba tohoto schodiště se dá položit do období před rokem 1529, kdy byla dostavěna věž a hudební kruchta.  

obr. 86Nyní budeme sledovat značku, kterou jsme viděli na křtitelnici, na dalších objektech.obr. 87

Vraťme se do Doubravníka.

V Doubravníku měl kamenickou značku Märta Hübela F. Ržíha najít na nějakém profilovaném pilíři a kazatelně. Obrázky 8890 nám představují kamenické značky, které se nacházejí na kazatelně. Celá léta jsem žil v představě, že Märt Hübel je nositelem známé kamenické značky ztvárněné na obr. 91štítku volutové konzole. (Obr. 91) Bohužel tomu tak není a ani se neshoduje s žádnou značkou na kazatelně v kostele sv. Jakuba v Brně. Kamenické značky interiéru kostela vynikajícím způsobem zpracovala paní doktorka Hana Kadeřávková v roce 1965. Značku tvarově shodnou se značkou na křtitelnici v kostele sv. Jakuba v Brně v doubravnickém kostele nenašla ani ona, ale má ji obr. 92zaznamenanou na dvou jiných místech při hudební kruchtě.  Dvakrát se má nacházet na oblouku u kruchty při jižní straně. Obrázek 92 a 93 představuje jednu z nich. Druhou značku jsem sice obr. 93nenalezl, ale věřím, že se tam nachází nebo se nacházela. Druhým místem, kde ji paní doktorka zaznamenává, je severní pilíř kruchty a je ve výšce cca 130 cm od země. (obr. 94) Stavba doubravnického kostela se v průběhu roku 1535 měla dostat do výše asi 3.5m. Dá se předpokládat, že část oblouku kruchty a zvýšená pata pilíře byly postaveny také v této době, nejpozději však do roku 1540. obr. 94

 

obr. 95Nyní se podíváme do města Slaného, na tzv. Velvarskou bránu. (obr. 95) Slané se nachází za Prahou nedaleko Kladna. V době, kdy jsem zaznamenával značky umístěné na Velvarské bráně, neměl jsem fotoaparát, a proto zde uvádím fotky z internetu. U Velvarské brány nám vyvstává drobný problém obr. 96 s datací. První písemné záznamy o ní pocházejí z roku 1443. (obr. 96) Reliéfní nápis pod oknem druhého patra jižního průčelí věže, vztahující se k jejím počátkům připomíná, že byla postavena za Aleše Krejčího a Václava Novinky, dlouholetých slánských konšelů. V době vlády Jiřího z Poděbrad byla ale brána opravována a dostala označení „Nová brána“. (Obr. 97) Z názvu Nová se dá předpokládat, že došlo k zásadní přestavbě.  Na její jižní zdi se z této doby dochoval letopočet 1461. Značka, kterou sledujeme, se nachází na jižním průčelí. Tato je oproti západnímu průčelí, kde jsou ztvárněny erby, na kamenické značky dosti chudá. (obr. 98)    

obr. 97Dále tuto kamenickou značku nacházíme v Kutné Hoře na chrámu sv. Barbory. (obr. 99)

Umístění této kamenické značky neznám. (obr.100 )  Získal jsem ji z internetu, kam ji umístil člověk, který pracoval v letech 2005-2008 na opravě tohoto chrámu a signuje se jako Igor-74. Za svého působení na tomto objektu pořídil obrovské množství nádherných fotografií. Tato značka se nachází téměř s jistotou na obr. 98 exteriérové části  hlavního obvodového zdiva.  Datace u této stavby není jednoduchá.  Jedna z možností, do kterého bych tuto značku mohl zařadit,  je stavební etapa  mistra obr. 99Hanuše, který vedl stavbu v letech 1483-1489

Nyní se podíváme do Boskovic, na kostel sv. Jakuba staršího. V knize vydané v roce 2014, k tzv. roku pánů z Kunštátu se píše: Západní portál (obr. 110) má do ostění vyryté datum 1501 a 1527. Jiný nápis než je na obr. 111 jsem na tomto portále nenašel. V tomto nápise vidím spíše krokvici,obr. 100 Vladislavské W, než kamenickou značku. Dále cituji:

„Na severním i západním portále se nachází kamenická značka, jež snad patří stavebnímu mistru Märtu Hüblovi, který ve druhé čtvrtině 16. stol. vedl stavbu brněnského farního chrámu sv. Jakuba.“

obr. 110Tolik citace a nyní fakta.

Obrázky 112 až 115

 

obr. 112 obr. 113 obr. 115
obr. 116 obr. 117 obr. 118

 

nám představují tři druhy kamenických značek, které se nacházejí na západním portále. Obrázky 116 až 118 obr. 111nám představují značky severního portálu, který je dnes součástí  interiéru. Jediná z uvedených značek, která se v kostele sv. Jakuba v Brně nachází, je značka z obrázku č. 118.  Nenachází se však na kazatelně ani v interiéru, ale našel jsem ji z venkovní strany ve dvou vyhotoveních na ostění vedle sebe se nacházejících oken jižní strany lodi. V tomto případě mohu tvrdit, že přisuzování některé značky na kostele v Boskovicích Märtu Hübelovi je nesprávné. Když jsme ale v Boskovicích tak se zmíním krátce o dalších dvou značkách. Značka s W pod křížem (obr. 115 a 117) se nachází na pardubickém zámku a ve Vídni na kostele sv. Štěpána. Značka s břevnem přes úhelník (obr. 112) se dá ztotožnit se značkou na hradě Pernštejně. (obr. 119) Tam se nachází na diskutabilním ostění okna 4. patra u věže Barborky. obr. 119Datace tohoto okna je kladena po roce 1457 a na portále boskovického kostela někdo četl data 1501 a 1527. Ale z obrázku 111 jednoznačně tyto letopočty nedokážu přečíst. Stejná literatura pak uvádí, že v letech 1491 až 1523 je doloženo velké množství měšťanských odkazů, což značí intenzivní stavební činnost. Jižní zeď kostela byla stavěna po roce 1493. Takže obvodové zdi se stavěly v letech 1491 až 1493, ale vstupní portál dle nápisu až po roce 1501. Dle mého soudu se tato značka dá přiřadit jedné osobě, která po roce 1457 pracovala na hradě Pernštejně a po roce 1491, což je zhruba o 37 let později, pracovala na portále v Boskovicích.

Zpět k Märtu Hübelovi. Udělejme si nyní přehled, co jsme zjistili.  

Slané, Velvarská brána:  1461

Kutná Hora, chrám sv. Barbory: 1483 - 1489

Boskovice, kostel sv. Jakuba staršího: neprokázány 1498- 1512 - 1527

Náhrobek jeho syna v kostele sv. Jakuba v Brně, zemřelého v roce 1514 se stejnou značkou

Brno, kostel sv. Jakuba: 1523 – 1529

Doubravník, kostel Nalezení sv. Kříže: 1535 –1540

Mezi roky 1461 až 1535 je 74 let zaznamenaného výskytu značky. To je dost velký časový rozsah na činnost jednoho člověka.  Ve Slaném tento kameník pracoval na jednoduchých kvádrech, ale měl již přidělenou značku. Ve které fázi, řekněme učení, mohl kameník získat samostatnou značku, nevíme. V Doubravníku ji nacházíme na složitých a pracných kamenných článcích a v takto pokročilém věku by to asi nebylo možné. Byla řeč o náhrobku syna se stejnou značkou. Nevím, zda existují farní zápisy o jeho narození či úmrtí, ale následně si dovolím zauvažovat, zda ten zemřelý nemohl být otec a ne syn. Syn zhotovuje náhrobek pro otce a následně přebírá rodovou kamenickou značku. Tuto svoji myšlenku zdůvodním následně.

Zajděme si v Brně u kostela sv. Jakuba do kostnice. Jsou zde tři krásné náhrobní desky rodiny Langhausenů. Dva náhrobky jsou z roku 1535 a jeden z roku 1542.  První náhrobek (obr. 130) z roku 1535 patří Kryštofu Langhausenu. Všimněme si konce textu. (obr. 131) Zde přepisovatel textu znejistěl a v překladu raději slovo „otec, (otci)“ neuvedl. Další náhrobek, (obr. 132) který je z roku 1542 nese stejnou kamenickou značku a je přisuzován dceři Kryštofa Langhausena. Zde autor přepisu slovo „dceři„ přepsal, ale dal ho do závorky. (obr. 133) Kdo náhrobek zhotovil a dovolil si napsat dceři, když její otec byl již sedm let po smrti?  Na třetím náhrobku je zobrazena žena, snad v požehnaném stavu. (Obr. 134 a 135) Překladu tohoto náhrobku vůbec nerozumím. (obr. 136) V hlavičce je text: „Náhrobník manželky Kryštofa Langhausena“.  Nemám důvod tomu nevěřit. Jsem jen návštěvník. Přepis textu na náhrobku ale zní: „Léta páně 1535 na masopustní neděli zemřela Barbara, dědička Langhaus(en), dceři buď Bůh milostiv.“ Jak vidíte, tady bez ostychu do překladu slovo „dceři“ použil. O koho tedy šlo? Šlo o manželku Langhausena, jak nám hlavička uvádí, nebo o jeho dceru, která byla v požehnaném stavu a tudíž dědička, pokračovatelka rodu. Nebo autoři těchto náhrobků v případě uvádění dcera, syn, myslely děti Boží. Tímto ale nevysvětlíme text z prvního náhrobku „otcovy“.  Na základě těchto nejasností si u Märta Hübela dovolím pochybovat, zda náhrobek, o kterém jsme mluvili, je jeho syna, nebo mu syn přeje, aby mu byl Bůh milostiv, nebo se mluví o Synu Božím. Co nám tyto náhrobky ale potvrzují je, že kamenická značka může být přenosná. To by znamenalo, že syn se mohl prokazovat stejnou kamenickou značkou jako otec a tím tato značka může přesáhnout časovou linii jednoho života.

obr. 130 obr. 131 obr. 132 obr. 133 obr. 134 obr. 135

 

obr. 136Nyní postoupíme k další kamenické značce a začneme tam, kde jsme skončili – u náhrobní desky. Náhrobní deska z obr. 140 je uložena v klášteře v Českých Budějovicích.  obr. 140

                  Ano dm. 1531. iars de

                  2 tag september ist ge

                  storben die erber fraw

                  dorathea  ain tachter

                  hansen ni...erfols und

                  ain hausfraw pann 

                  graczen  seübll an sams

                  tag anthoni der got gen...

                  dig                               ist

Překlad textu je asi tento:

Leta Páně 1531 roku /toho/

2. dne září jest ze

      mřela dědičná paní[1]

dorothea  dcera

hansen(a) nimrzfols(e) a (NIMMERFOLS)

hospodyně /správkyně/ u

graczen(a) seybel(a) v sobo

tu antonína bůh /jí/ milos

tiv                          je

obr. 141Z tohoto náhrobku se dovídáme, že dcera kamenického mistra Jana Nimervola, manželka Pankráce Seybla, zemřela roku 1531. Pak tu máme kamenickou značku. (obr. 141) Je opět vytesána na náhrobku osoby v přímém příbuzenském stavu. To by potvrzovalo, že kamenické značky začaly být něco jako erby pro šlechtické rody. Právo prokazovat se tímto znamením muselo mít pro nositele hlubší význam. Musí vypovídat více o jeho nositeli než jenom obyčejný podpis. Není vyloučené, že poukazuje na určitý stupeň zasvěcení, a že se mohla v průběhu života svého nositele rozšiřovat, vylepšovat, nebo potomek mohl získat nějaký vylepšený tvar této značky. Zde bych si dovolil vyslovit i jednu myšlenku, se kterou si poslední dobou pohrávám. 

Výkresy kameníků byl kusy nějakého papíru s čárami, kterým musel rozumět a z těchto čar vytvořit trojrozměrný výrobek. Nejsou kamenické značky nositeli též něčeho podobného? Nejsou nositeli třeba takzvaného 3D obrázku? Trojrozměrného prostoru?  Nezobrazují dokonce dimenze a tím i stupně zasvěcení? Některé čáry dokážu bez problému vidět prostorově, někde je to složitější, až nemožné. Například v tomto případě je to jednoduší. Břevno předsuneme do popředí a šikminy nám vytvoří čtyři prostory, dimenze ubíhající do pozadí. Krajová sešikmení mohou ohraničovat pozemský život a šikmé břevno ho může směrovat buď k nebi, nebo do podsvětí. Dále se na tomto náhrobním kameni nachází hvězdička. Ta dle výkladu některých odborníků udává, že se jedná o ženský náhrobek. Ale u náhrobních kamenů v kostnici v Brně, kde máme dva ženské náhrobky, jsme hvězdičku neviděli. Takže tento symbol může mít i jiné vysvětlení  - přání pozůstalých, aby duše zemřelé odešla do nebe.

Toto bylo takové odbočení do oblasti teorií a fantazie.   

Sledovaná kamenická značka byla nalezena i na katedrále sv. Barbory v Kutné Hoře (obr. 145)[2].obr. 145

 

Kamenickými značkami se též jeden čas zabývala i paní doktorka Myslivečková z Olomoucké univerzity a tuto značku pravděpodobně bez přiřazení ke konkrétní osobě našla na dalších objektech. Například v Grosssachsenheimu, (obr. 151) kde ji má zaznamenanou na chóru (jiný výraz pro kruchtu), který je datován letopočtem 1484. Grosssachsenheim je součástí městečka Sachsenheim a nachází se SZ od Stuttgartu.

Další výskyt této značky je v Crimmitschau, (obr. 152) na kostele sv. Vavřince (sankt Lawrence) a je datována rokem 1513. Crimmitschau se nachází na půli cesty mezi Karlovými Vary a Lipskem.

Dále se tato značka nachází v archivu nezpracovaných odlitků kamenických značek na stavbě Pražského hradu, nebo v Annabergu, kde by se měla nacházet na venkovní straně věže kostela sv. Anny v Pirně.

To, co přivedlo paní doktorku Myslivečkovou k pátrání po této značce, je její výskyt v kostele sv. Mořice v Olomouci. (obr. 153) Má ji označenou pod číslem 26. [3] Stavební práce, kdy se zde mistr Nimervola měl vyskytovat, probíhaly v letech 1492-1517. Zde budu paní doktorku citovat: „Popisované geometrické znamení se nachází na západní části kostela sv. Mořice, na dvojitém vřetenovém schodišti. Je to část stavby, která vznikla po jejím poškození v roce 1492 a vznikala postupně do začátku 20. let 16. století. Předpokládá se, že v roce 1517 bylo vřetenové schodiště dokončeno a kameníci se po tomto datu rozešli po jiných stavbách.“

Nález této značky máme dál zmapován v úchvatné práci paní doktorky Hany Mannlové- Rakové, která zpracovala Děkanský kostel v Mostě.[4] Jde o známý přestěhovaný kostel. Paní doktorka tuto značku našla na části kostela, kterou lze přiřadit do první stavební fáze s počátkem v roce 1517.

Na závěr se vrátíme do nám známých míst a tím je Doubravnický  kostel Nalezení sv. kříže.  Paní doktorka Kadeřávková má tuto značku zaznamenanou na ostění okna sakristie. Já sám jsem ji nikde nenalezl.  To ale neznamená, že se tu nenachází. Ostění oken v interiéru, kde by se měla tato značka nacházet, je pokryt vápennou omítkou. Paní doktorce Kadeřávkové plně důvěřuji, poněvadž ji má zakreslenu jako výraznou značku. (obr. 154) Tímto způsobem má zakresleno odhadem 200 druhů kamenických značek a ke každé má zpracovanou legendu umístění.

Výstavbu sakristie jsem umístil do doby po roce 1539.  

Přehled práce Jana Nimervolli.

Grosssachsenheimu: 1484

Kutná Hora, chrám sv. Barbory: 1483 – 1489   

Crimmitschau na kostele sv. Vavřince (sankt Lawrence):  1513

Olomouc, kostel sv. Mořice: 1492 - 1517

Most, Děkanský kostel:  1517

Doubravník: kostel Nalezení sv. Kříže:  1539

Zaznamenaná doba působnosti:   55 let

Mezi Děkanským kostelem v Mostě a doubravnickou stavbou máme velkou časovou proluku. To by podporovalo tezi, že Jan Nimervolla přicestoval do Doubravníka na stavbu za svými příbuznými, nebo členy nějakého sdružení či kamenického cechu. Na ostění oken sakristie se totiž nalézají graficky spřízněné značky.  Stavba kostela byla dokončena, a jemu bylo umožněno jako čestnému hostu dodělat jeden kamenický článek.  

Nyní na závěr se vrátíme k Mistru Paulovi.

Jak bylo výše napsáno, Vilém z Pernštejna v roce 1491 kupuje Pardubice a v té době přichází i Mistr Paulus. Odkud Mistr Paulus do Pardubic přišel, není úplně jasné. Některé indicie naznačují, že před svým příchodem do Pardubic pracoval pro Černohorské z Boskovic. Pro Beneše staršího měl přestavovat kostel svatého Jiří v Bořitově a to po roce 1480. Ale pro tento předpoklad jsem nenalezl žádnou výraznou oporu. V tomto regionu ovšem prokazatelně pracuje na dvou stavbách, a to na kostele sv. Kateřiny v obci Svatá Kateřina u Šebrova (obr. 160) a na kostele sv. Filipa a Jakuba v Lelekovicích.

Dle odborné veřejnosti měl kostel sv. Kateřiny získat svoji podobu v roce 1469, jak dokládalo červenou barvou vyvedené datum, které mělo být objevené na stěně u bočního oltáře. („A Doni MCCCCLXIX”.)  U tohoto data se měl také vyskytovat text, popisující původní zasvěcení Petru a Pavlovi.  V současnosti toto vročení ani text nejsou nikde viditelné. 

S velkou pravděpodobností autorem stavby je Mistr Paulus. Na vítězném oblouku se zachoval barevný nápis vyvedený gotickou texturou: mt Paulus, (obr. 162) což Dana Běhalová snad jako první správně doplňuje jako „m (agis) t (er) operis, Paulus” – přeloženo do současné terminologie: ten, co vedl stavbu.  Nachází se tu i zobrazení kamenické značky, které z tohoto důvodu můžeme přiřadit Mistru Paulovi.  V ryté podobě je zaznamenána pouze v jednom případě. V malované podobě se objevuje hned na několika místech. Na sloupu kruchty (obr. 161) je pod malovanou značkou zachované vročení 1493, ale odborníci jej považuji za pozdější, tak zvaný poutní nápis. Já raději ztotožním existující vročení s poslední přestavbou kostela, než neexitující nápis s jeho nelogickým zasvěcením v době vzniku této stavby. Pokud bychom měli ztotožnit tohoto mistra s pardubickým Mistrem Paulem, tak je toto vročení pravděpodobnější. 

Druhou stavbou je kostel v Lelekovicích, který je zasvěcen svatému Filipovi a Jakubovi (původně Panně Marii). K přestavbě kostela došlo koncem 15. století. Také zde se zachoval mistrův podpis. V omítce nad oltářem byl objeven nápis „hoc opus fecit Mgr. Paulus” – „toto dílo vytvořil mistr Paulus“. Přestavba kostela v datech je pro pardubického Mistra Paula nejednoznačná. Jediné datum, které je pro nás záchytné, je rok 1510, kdy došlo k jednomu, snad ze tří vysvěcení stávající kostelní lodi.

Jelikož ve výčtu staveb Mistra Pauluse chybí jedna stavba, dovoluji si ji zde doplnit. Je jí kostel sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou.(Obr. 163) V koruně jižního portálu kostela (obr. 165) je gotický nápis, pod nímž je umístěn Lichtenburský erb: (obr. 166) zkřížené ostrve a nad nimi vlevo plavající ryba.  Nad znakem uprostřed nápisu je letopočet 1521 a levou část nápisu si dovoluji číst jako Magister Paulus. Když ho porovnáme s nápisem u Sv. Kateřiny, (obrázek 166 a 167), předpokládám, že je můj názor správný.

Jedním z faktů, který nelze pominout je, že se po roce 1517 pardubický Mistr Paulus podílel společně s hutí Benedikta Rejta na opravách kostela sv. Mikuláše v Lounech. Do Loun se stěhuje ale nejdříve až v roce 1522 a z Pardubic to do Žďáru ještě tak daleko neměl. Dokončení lounského kostela v roce 1538 se nedožil. Mistr Paulus měl zemřít začátkem třicátých let. 

Pokud bychom Mistra Paula z kostela sv. Kateřiny ztotožnili s Mistrem Paulem z Pardubic, měli bychom zatím jediné ztvárnění jeho kamenické značky. Na žádném jiném objektu, na kterých pracoval, nebyla ztotožněna. Na portále žďárského kostela se na pravém ostění nachází tvarově příbuzná značka, (Obr. 168 a 169) ale s Paulovou ji ztotožnit nemůžeme. Paulovu značku nemáme ztotožněnou ani na Kunětické Hoře. Paní doktorka Kadeřávková na oblouku arkád v nádvoří podobnou kamenickou značku v jednom případě zaznamenala, (obr. 170) ale připisovat ji Mistru Paulovi nemůžeme. Jediné, co je na těchto kamenických značkách zajímavé, je, jejich tvarová příbuznost. To by mohlo napovídat, že se jedná o stejnou skupinu lidí, pracujících pod vedením Mistra Paula.

Shrnutí:

1491 – zakoupení města Pardubic Vilémem z Pernštejna

1493 – Sv. Kateřina u Šebrova  

1510 -  vysvěcení kostela v Lelekovicích

1507 až 1522 je obyvatelem Pardubic: Pernštejnské náměstí 66st./27nové) – blízko Zelené brány

účast na stavbách v Pardubicích: Zámek, Dům u Jonáše – klenba

                                 v okolí Pardubic: hrad Kunětická Hora, Kunětice – chrám sv.Bartoloměje

1517 – sjezd kameníků v Anaberku, kde byl pravděpodobně společně s Benediktem Rejdem

Po roce 1517  - kostel v Lounech snad opět společně s Benediktem Rejdem

1521 -  Žďár nad Sázavou – kostel sv. Prokopa

Zemřel začátkem třicátých let 16. Století v Lounech.

Další prameny:

Dana Běhalová, Brno 2011: Kostel sv. Kateřiny v obci Šebrov-Kateřina. Bakalářská diplomová práce.

Průvodce krajinou hradů, 2014: Rok pánů z Kunštátu. Národní památkový ústav.




[1]      J.Teplý překládá "erber fraw" - "dědičná paní" ve smyslu staré češtiny jako svobodný původní majetek (die Erbe = dědictví)

[2]      Autor: Igor-74

[3]       Její studie o kamenických značkách v kostele sv. Mořice v Olomouci byla zveřejněna ve sborníku příspěvků Kamenické a domovní značky, který byl vydán na základě semináře konaného v Olomouci v roce 1989 a dále upřesněny v Ročence státního okresního archivu v Olomouci 2 (21) 1993.

[4]       Paní doktorka Manlová-Raková se účastnila též zmíněného semináře v Olomouci jako paní doktorka Myslivečková