STOLPERSTEINE - část VIII. – Karel Pollak - Charlie Ponížil

Při pátrání po osudech tišnovských Židů se objevilo jméno Charlie Ponížil - kdo to byl?

Charlie Ponížil - Karel Pollak v r. 1996MUDr. Charlie Ponížil (Karel Pollak) se narodil 28.2.1922 v Tišnově na ulici Dvořáčkově 66, jeho otcem byl Alfréd Pollak, matka Marie se přivdala z Prahy. Manželství rodičů nebylo šťastné, nakonec se rozvedli. Otec se znovu oženil a měl další dvě děti. Maminka se znovu vdala za advokáta Viléma Ponížila, který si později Karla adoptoval, koupili v Tišnově činžovní dům.

„Muzika mně sebrala na střední škole strašně moc času, ve škole mi říkali, Ponížil, vás baví víc muzika, než učení. Měli jsme svůj malý orchestr, na bubnu jsme měli obrázek Mickey Mouse , v kapele jsme měli harmoniku, trumpetu, housle, buben a kytaru a hrávali jsme kolem Tišnova po vesnicích jako zábava po různých turnajích, dostávali jsme za to večeři.“

(vzpomínka K. Ponížila * 1922 + 2005)

Karel na základní a střední škole moc nevynikal, měl totiž spoustu zájmů (sport – stolní tenis, skauting, hudba – hrál v hudební skupině Mickey Mouse na harmoniku). Na Gymnáziu v Tišnově musel snášet mnohé antisemitistické narážky, nakonec byl v červnu 1940 ze školy vyloučen.

„Na vysvědčení v sextě v červnu v roce 1940 jsem měl razítko, kde bylo napsáno, Karel Ponížil na vlastní žádost opouští tuto střední Charlie Ponížil - Karel Pollak - spodní řada třetí zlevaškolu, není důvodu, aby nemohl být na kteroukoliv střední školu přijat, jak nesmyslné, když byl pro židy zákaz navštěvovat školy…“

(vzpomínka K. Ponížila * 1922 + 2005)

Šel tedy pracovat do cementárny - pracoval na stavbě tzv. Hitlerovy dálnice nedaleko Tišnova. Dne 10.10.1941 po lékařské prohlídce odjel Karel do Lípy u Německého Brodu za účelem přeškolit se na zemědělského dělníka. Stal se zde pucflkem velitele Lederera (topil, čistil boty, dělal zmrzlinu, jednu dobu dokonce choval kuřata a kačeny). 

Kresba paland v přeškolovacím táboře v LípěDne 14.9.1943 odjel do Terezína a 18.4.1944 pak dál transportem do pracovního tábora Zossen Wulkow bei Trebnitz, kde pracoval jako pilotář pod nelidským velením Franze Stuschky. Pak jej odvezli do Berlína a poté 2.11.1944 do koncentračního tábora Oranienburgu – Sachsenhausenu.

Zde dostal číslo 118 937. Po třech týdnech byl poslán do Frankfurtu nad Odrou, kde pracoval na demontážích sestřelených letadel pro slévárnu. 

 Následně byl umístěn v Klikenwerku u Oranienburgu, kde vyráběli bomby. V poledne 10.4.1945 byla jejich továrna bombardována, Karel utekl a ukryl se v lese, a tak se zachránil. Poté nastoupil na pochod smrti k Mecklenburgu k Severnímu moři. Byl osvobozen ruskou armádou v Nové Rupině. V té době Karel vážil 42 kilo, nemohl chodit a byl nemocný. Dostal se zpět do Berlína a odtud přijel až 24.6.1945 do Brna. Nevěděl, že oba rodičeRodina Ponížilova byli také v lágrech a přežili. Samotné shledání s rodiči v Tišnově bylo zázrakem! Karel si po válce udělal maturitu. Na podzim 1945 začal studovat lékařskou fakultu, byl ale vyloučen kvůli kapitalistickému původu jeho adoptivního otce. Bydleli v Brně Žabovřeskách, antisemitismus ale pořád cítil, snažil se neúspěšně emigrovat již roce 1963 do Austrálie a Izraele. Z naší země nakonec utekl až v roce 1966 nejprve do Kanady. V únoru 1968 odjel do USA, kde si v roce 1976 dodělal vysokou školu a pracoval jako rentgenolog. Karel Ponížil zemřel 15.11.2005 v Praze.

Libuše Beranová