Řád tržní města Tišnova z roku 1894

Miloš Sysel
01.02.2018

Trhy v Tišnově koncem 19. století a jejich pravidla

Trh na náměstí (dnes náměstí Míru) v Tišnově - takhle mohl vypadat trh výročníS každou shora nařízenou regulací prodeje zboží a služeb se díváme s nevolí, alespoň mnozí z nás. Posledním takovým nařízením bylo zavedení Elektronické evidence tržeb – tzv. EET v roce 2017, kterým se jeden miliardář rozhodl, že ti méně bohatí jsou nepoctiví a neodvádí daně jako on, a proto, že oni jsou tím zlořádem, kvůli kterému je stát chudý, nebo alespoň ne tak bohatý, jak by měl. EET dopadlo samozřejmě nejtvrději na ty nejmenší, kteří se podobně jako živnostníci po roce 1948 stali největším nepřítelem lidu. A mnoho lidí, u kterých byla vzbuzena většinou neopodstatněná závist, na tato podobná opatření slyší i dnes. Je snadnější udělat nepřítele státu z někoho, koho znáte, než z někoho, koho jste nikdy neviděli na vlastní oči, kdo je opravdu bohatý, a čtete o něm jen novinách nebo ho vidíte v televizi. Ústavní soud sice další zavádění EET částečně zrušil, ale pokud projde EET bez dalších omezení, jak bylo původně zamýšleno, budeme se moci pravděpodobně rozloučit v Tišnově s podobou sezónních sobotních trhů, protože pro drobné pěstitele to bude velká překážka, pořizovat si k drobnému výdělku drahou elektronickou pokladnu s datovým připojením.

Ale nedělejme si mylné představy – regulace prodeje tu byly vždy. Pojďme se na jeden takový regulační předpis, který se jmenoval Řád tržní města Tišnova a je z roku 1894, podívat.

Úvodní strana tržního řáduByla to doba bez větších obchodů, natož supermarketů a většina „nákupů“ potravin se odehrávala na městských trzích, které se v Tišnově konaly na náměstích. Lidská sídla, města a městečka, která dostala v historii právo pořádat trhy, si tohoto privilegia náležitě cenila. Pravidelné trhy přinášely městu nejen prospěch, ale i rozvoj - města se svými trhy získávaly na důležitosti a významu.

V úvodní části Tržního řádu města Tišnova (dále TŘ) se dozvíme kolik a jakých trhů se v Tišnově ročně konalo.

Kromě pravidelných týdenních trhů na potraviny, které se konaly každou sobotu, a obilí, které se konaly každé pondělí, konaly se v našem městě ještě i výroční trhy na „všeliké zboží.“

Jejich datum bylo určeno důležitými křesťanskými svátky:

Pondělí před Hromnicemi (Hromnice 2. února)

Pondělí po Filipu a Jakubovi (sv. Filip a Jakub 3. května)

Pondělí po svatém Petru a Pavlovi (sv. Petr a Pavel 29. června)

Pondělí po nanebevzetí Panny Marie (Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna)

Pondělí před sv. Václavem (sv. Václav 28. září)

Pondělí před svatým Klimentem (sv. Kliment 23. listopadu)

Krom těchto trhů konaly se v kalendářním roce ještě tři tzv. „velké týdenní trhy“ a sice

V pondělí před Božím hodem velikonočním (pohyblivý svátek okolo dubna)

V pondělí před Božím hodem vánočním (Boží hod vánoční 25. prosince)

V pondělí před Božím hodem svatodušním (Boží svatodušní hod slaví se 50 dnů Velikonocích)

Takhle mohl vypadat běžný týdenní trhTŘ určoval, jaké zboží se může na kterém trhu prodávat. Na obilním trhu se kromě obilí mohly prodávat i „přírodniny“ (syrové plodiny), polní nářadí a výrobky, jaké „obyčejní venkované ve svém vedlejším zaměstnání zhotovují a zboží k denní potřebě.“ Řemeslníkům a živnostníkům žijících v Tišnově pak bylo určeno místo, kde mohli prodávat své výrobky. Vypadá to tedy, že TŘ osvíceně myslel na rozumné konkurenční prostředí, kde ve dnech obilních trhů upřednostňoval lidi z venkova.

Na trzích potravinových pak lidé „mohou prodávati a kupovati i obyčejné zboží k denní potřebě jakéž jsou: mouka, máslo, sádlo, mléko, sýr, čerstvé, sušené a zavařované ovoce, zelenina, okurky, zemáky, drůbež, vejce, zelí, dříví a vápno.“

Na výročních trzích se pak mohly prodávat všechny druhy výrobků a zboží.

Dobytčí a koňské trhy se konaly v jiné dny a byly určovány zvláštním řádem.

Určité zboží se pak mohlo prodávat na tržišti na určeném místě. Jaké zboží a na jakém místě pak určovalo „městské představenstvo.“ Pokud bylo více zájemců na dané místo na tržišti, než umožňovala jeho kapacita, rozhodovalo v případě sporu opět městské představenstvo. Většinou ale platilo pravidlo, že kdo přišel dříve, ten měl své místo jisté a mohl prodávat. Pozdě příchozí pak měli smůlu a nic neprodali.

V době konání výročního trhu bylo náměsí zcela neprůjezdnéAle v čem byla oproti dnešním dnům opravdová svoboda, že na trzích mohl výše specifikované zboží „prodávat každý, aniž by byl povinen se vykazovat daňovým listem.“ Samozřejmě s výjimkou zboží, k jehož prodeji byla potřeba zvláštní koncesní listina.

(Srovnejme si tuto situaci s dneškem, kde prodejce potřebuje na všechno spoustu povolení a oprávnění, razítek, podpisů a dobrozdání. Autor s potlačovanou slzou v oku vzpomíná na mladé maminky, které na tišnovských trzích před dvěma roky prodávaly domácí úžasné zákusky, ale kterým to byrokratický šiml v podobě úřednic Krajské hygieny zakázal. Vězte, milí čtenáři, že pravé peklo v naší krásné zemi si přehnanou horlivostí a fanaticky doslovným lpěním na vyhláškách děláme sami, nejsou to úředníci z EU! Na druhou stranu TŘ z roku 1894 prodej hotových potravin zakazoval).

Když si dnes představíte třeba trhy na sv. Václava, většina stánků se zbožím nabízí výrobky třetích stran – tedy jiných výrobců a obchodníků. To na trzích dříve nebylo možné. Každý mohl prodávat jen svoje vlastní vypěstované, vychované či vyrobené zboží.

Ale TŘ myslel i na férovost a poctivost prodeje – prodávající byli povinni držet se předepsaných cejchovaných měr délkových a váhových. I seno, otava nebo sláma muselo být svázáno do otýpek a prodávat se na metrické míry. Podobně tomu bylo i se dřevem. Metr dříví pak byl stanoven na 80 cm dlouhá polena vyskládaná na 1 metr výšky a 1 metr šířky.

„K prodeji nabídnuté obilí prodávati se má podle vzorné do trhu postavené míry tedy podle jednoho nebo půl hektolitru udaná býti musí.“

V případě pochybností kupujícího pak musel prodávající na vyzvání obilí touto mírou kdekoliv převážit. Pokud tomu tak nebylo, mohl nakupující požadovat zrušení obchodu či náležitou slevu. Pokud se strany nedohodly, spor rozhodovala trhové komise. Ta mohla kupujícímu určit sumu, kterou deponoval do své pokladny na tak dlouho, než se strany dohodly.

Prodávající, druh a množství zboží (především obilí) evidovali se se do „zápisní knihy“ při příjezdu na trh. Ale po skončení prodeje musel komisi nahlásit a nechat zapsat, komu, kolik a za jakou cenu zboží prodal. Prodávající pak byl povinen kupujícímu vystaven tzv. „lístek závěrečný“, kde muselo být uvedeno jaké zboží, kolik a v jakých mírách a komu bylo prodáno. S tímto lístkem před opuštěním tržiště musel opět prodávající před komisi a podle utržených peněz byl povinen zaplatit tržní poplatek. Další tržní poplatek platil za samotné místo.  Ale tento závěrečný lístek musel prodávající předložit i v případě, že prodal obilí nebo brambory na základě „vzorku kapesního.“ – tedy jen ukázal jaké má obilí a brambory a domluvil s kupujícím cenu a množství, které bylo doručeno později mimo trh na místo určené kupujícím.

Trh v Tišnově disponoval také svým vlastním skladištěm, kam bylo možné na náležitý poplatek uložit do dalšího termínu trhu neprodané obilí.

Pokud trhová komise podle svého vlastního uvážení naznala, že mohou být zboží či živá zvířata pro lidské zdraví škodlivá, mohla je zabavit pro další posouzení.

Zakázaná byla taky uměle vyvolaná vyšší cena licitací. Jinými slovy, pokud „kupec (kupující) s nějakým prodavačem o ceně jedná“, nesměla do smlouvání vstoupit třetí osoba a nabídnout vyšší cenu.

Zadní strana tržního řádu s podpisem starosty a místostarostůAle TŘ myslel i na bezpečnost a proto kouření tabáku a doutníků, kde se seno a sláma prodává, stejně tak udržování světla v boudách ohně z uhlí, zahřívání bud se žhnoucími kamnami, užívání ohřívacích a žhnoucích strojů, vůbec k jakémukoliv účelu na tržišti zakázáno jest.“

Trhy v Tišnově začínaly v 8 hodin ráno a končily ve 2 hodiny odpoledne. Poplatky tržní stanovovaly se od 2 krejcarů za malý stolek až po 2 zlatky 20 krejcarů za velké boudy. Další poplatky se stanovovaly za půjčování cejchovaných mír, za půjčení prodejní desky apod.

V případě přestupku proti TŘ následovaly pokuta od 1 do 2 zlatek. V případě neschopnosti pokutu zaplatit, mohl být prodávající zavřen do vězení od 6 hodin do 2 dnů.

Osoby narušující pořádek mohly být z trhů vyloučeny s tím, že až 4 týdny zde nesměly prodávat.

Zajímavé je 27. ustanovení TŘ. „Pokuty a všemožné výtěžky připadnou po srážce odměny za udání fondu místních chudých.“

Jak vidíte, motivace k udání „nepravostí“ existovaly vždy, účtenková loterie EET je jen moderním pokračováním. I když dnes vybírané pokuty končí v bezedném chřtánu státu a místní chudí jsou dál chudí.

------------------

Tento dokument se ke mně dostal laskavostí Mgr. Martina Golce, který ho jako dárek obdržel od svého známého archeologa. Ten listinu zakoupil na burze v Letovicích. Nyní je ve sbírkách Podhoráckého muzea.)

Fotografie jsou z fotoarchivu Pavla Smékala.

Foto týdne

Aktuální články

Jak bez práce nakonec přece jen byly koláče
Miloš SyselHistorie| Historie
21.08.2023
Znovuobjevená dekorativní hornina na Tišnovsku
Miloš SyselHistorie| Historie| Příroda
19.08.2023
Který potok je Besénkem? A mohl bych ho vidět...?
Miloš SyselHistorie
21.03.2023