Nejsilnější na poezii je schopnost tvorby obrazů ze slov
Podléháme často dojmu, že to, co spatřilo díky Fortuně světlo světa, je to pravé, ryzí, hodnotné. Ale čas od času se objeví někde v depozitáři umělecké dílo, které omráčí veřejnost. Spalo pohřbeno a čekalo na své znovuzrození. Pak existují umělci, jejichž díla jsou za jejich života vysoce ceněna. Po jejich smrti a změně režimu po nich neštěkne ani pes. Vzpomene si dnes někdo na básníka Ivana Skály, za socilaismu jednoho z nejprotěžovanějších autorů? Nebo na bezejmenné veršotepce z dob kolektivizace českého venkova, kdy vše sloužilo v boji proti kulakům? No jen posuďte sami: 
Těžké Sentické námluvy
Hledám frajárečku
která doma není
Spíš anebo nespíš
moje potěšení?
A já ještě nespím
já tě dobře slyším
jenže já nikomu
otevříti nesmím!
Moje mamka říká:
Schov své tváře bledé
večer k nám chodívá
do oken se dívá
nábor do JZD.
(Vesnické noviny Tišnovska)
Ale existuje i poezie, psaná do šuplíků. Autoři ve své době nemohli nebo nechtěli publikovat. Trápila je nejistota kvality jejich tvorby, nebo to byla doba, která nepřála daným veršům. Dnes chceme zveřejnit dvě básně tišnovského autora Petra. Pokud máte i vy doma na dně zásuvky báseň nebo povídku, pošlete nám ji do redakce. Pokud bude kvalitní, rádi ji zde publikujeme.
Rád bych chodil v kruhu
stále se vracel
kdysi zapomenuté
znovu našel a přivinul
Ale moje cesta
vede stále dál
je výkřikem k nebi
jak vyrostlý strom
I jeho cesta končí
pomalým schnutím
či náhlým pádem
tak či tak smrtí ...
Mé štěstí je v bodu
v uhelném kameni
držící celý vesmír
ve tvém srdci ...
------------------------
O dobrých věcech ....
... a dobré knihy nechávám
vždy otevřené písmem k nebi 
aby slova mohla dýchat
a z nebe pít slzy dojetí
a dobré víno dopíjím
až na poslední krůpěj v lahvi
aby v srdci byla Zem i Voda
i divoký Vítr se Sluncem loukotí
a dobré ženy miluji až do dna
do posledního polibku
a dotyku v spočinutí
aby Láska je (...a ne jen byla)
a dobrá srdce velebím
a písně o nich chtěl bych zpívat
však s dobrými tóny je potíž
tak jen čtu a piji z Tebe
a po milování nechávám Tě
bloudit po obloze očima
aby srdce mohlo dýchat
a oči napily se z bílých mraků...
