Je smutné opouštět svět na jaře...

Boženka Škrabálková jako jedna z hlavních postav knihy

Boženka ŠkrabálkováV tomto roce si připomínáme 70 let od konce zatím nejděsivější světové války v lidských dějinách. I když válečná fronta naše město nikdy přímo nepostihla, oběti na lidských životech z Tišnova a jejího blízkého okolí byly nezvykle vysoké. Nejsou to jen přes dvě desítky mrtvých z 26. dubna 1945, které zapříčinilo bombardování města sovětským letectvem, ale i lidé, kteří se zapojili do aktivního odboje proti nacistům, partyzáni, lidé z okolí, kteří jim pomáhali. Právě o nich vypráví kniha německé spisovatelky Hermy Kennel – „JE SMUTNÉ OPOUŠTĚT SVĚT NA JAŘE…“.

Jednou z hlavních postav této knihy je Boženka Škrabálková, drobná krásná dívka, která zahynula spolu dalšími dvěma stovkami lidí z celé Moravy v plynové komoře v Mauthausenu 10. dubna 1945.

Kniha vyjde v únoru tohoto roku a bude uvedena v našem městě, protože především občanů z Tišnova a blízkého okolí bylo mezi obětmi nacistické zvůle velmi mnoho.  

Následující text anonce knihy poskytlo nakladatelství AOS Publishing.

 

        „Je smutné opouštět svět na jaře...“ je název knihy renomované německé autorky Hermy Kennel, která vyjde koncem března tohoto roku poprvé v českém překladu v ústeckém nakladatelství AOS Publishing za podpory Česko-německého fondu budoucnosti. V ní autorka popisuje události, které se na přelomu let 1944/5 odehrály na jihu Protektorátu Böhmen und Mähren poblíž hranic s Rakouskem, přesněji řečeno v Brně a jeho okolí. Po obsazení zbytku svobodného Československa jednotkami wehrmachtu v březnu 1939 měli nacisté jeden velký úkol. Udusit jakoukoli známku odboje hned v zárodku. Represivní, až s brutalitou hraničící opatření začala platit zejména po atentátu na Heydricha. Tisíce Čechů bylo zatčeno a popraveno.

            Na podzim roku 1944 vzniká jedna z četných odbojových skupin také v Tišnově u Brna. Tvoří ji mladí nadšení lidé. Samotné III. úderná rota generála Luži ve Skaličce září 1945odhodlání však nestačí a skupina je nakonec nacisty rozdrcená. Její dramatické osudy se staly základem příběhu této knihy.       

            Sama autorka tvrdí, že po dokončení svého dokumentárního románu „Bergersdorf“  (2003, česky vyšla r. 2008), v němž popsala před časem i u nás medializovanou hromadnou vraždu Němců připravených k odsunu na louce Budínka v obci Kamenná (dříve Bergersdorf), nemohla prý už toto téma opustit a začala se událostem na konci války a těsně po ní věnovat soustavněji.

            V roce 2002 se autorka na dva roky přestěhovala do Brna, kde její manžel působil jako poradce Evropské unie. A proč téma pro svou další knihu našla zrovna v Brně? K tomu paní Herma Kennel sděluje následující:

            „Pomohla mi k tomu náhoda. Konkrétně televizní reportáž, Poslední Hitlerovou obětí byli odsunutí‘, v níž se k odsunu Němců z Brna z 31. května 1945 vyjadřoval také jeden z posledních členů tehdejší tišnovské odbojové skupiny. Jeho dobrou němčinou vyslovené názory měly objektivní vyváženost. Přehrála jsem si to vysílání na videu ještě jednou, poznamenala jeho jméno, našla si jeho adresu v brněnském telefonním seznamu a ještě ten večer mu napsala dopis. Hned nazítří stál s mým dopisem v ruce a k tomu s několika knihami a dalšími listinami u našich dveří. Rozpovídal se o svém životě, ukázal publikace vydané o jejich odbojové skupině, ale především vyprávěl o své celoživotní lásce Boženě Škrabálkové. Byl to on, kdo mne poprosil, abych o Božence a její práci v odboji napsala knihu. A já na to kývla.

            Následující týdny jsem si nechala přeložit prameny mající vztah k tématu, abych do historických souvislostí pronikla hlouběji. V Moravském zemském archivu jsem pak měla možnost nahlédnout do hlášení protektorátní kriminální policie brněnského Policejního ředitelství (Kriminaldirektion Brünn). Stejně tak jsem měla možnost nahlédnout do zápisů z procesů vedených tehdy proti spolupracovníkům gestapa. I odtud jsem načerpala cenné detaily.

divizní generál Vojtěch Boris Luža             Měla jsem také možnost nahlédnout do Boženiny korespondence a do korespondence dalších členů odbojové skupiny. Mnohokrát jsem také osobně navštívila dějiště tehdejších událostí – Dolní Rožínku, Lomničku, Modřice, Ořechov, Petrov, Předklášteří, Skaličku, Šerkovice, Tišnov, Újezd u Černé Hory. Dokonce i severomoravský Unín, bydliště dalšího bývalého člena skupiny. Hovořila jsem se sousedy a také dětmi, vnoučaty a pravnoučaty osob, které tehdy sehrály svoji roli v našem příběhu.

            Při práci mi také obrovskou měrou pomáhali moji čeští přátelé – historici a pamětníci. Chtěla bych jim touto cestou poděkovat za všechny neocenitelné informace, které mi poskytli. Obrovsky jsem také ocenila skutečnost, že lidé a pamětníci, kteří byli v době německé okupace svědky ubližování a nezřídka vyslovené krutosti, se vůči mně, jakožto Němce, chovali přátelsky, vstřícně a naprosto ochotně.“