Historická tavba železné rudy

Historická tavba železa v Tišnově

Nápad vyzkoušet si vytavit vlastní železo z místní rudy jsme dostali s pár přáteli teprve nedávno, díky tomu, že se sešlo zdánlivě několik nahodilých věcí. Podařilo se nám lokalizovat místo, kde se se u Tišnova dá nasbírat železná ruda, díky spolupráci s dalšími spolky se podařilo získat základní know how (neboli jak na to), získali jsme také možnost půjčit si i nějaké vybavení a hlavně se pro to nadchlo několik dalších lidí, kteří jsou ochotni do tohoto podniku se značně nejistým výsledkem vložit svůj čas. Původně to měla být polo-  veřejná akce pro malý okruh lidí, ale vzhledem k tomu, že plánovaný termín vycházel na půlku prázdnin, kdy město Tišnov pořádá historické slavnosti k výročí Karla IV., rozhodli jsme se, že z toho uděláme veřejnou ukázku dobové tavby, jako součást těchto oslav. Teorie o tom, jak získat z rudy železo, je celkem jednoduchá. Železná ruda je velmi zjednodušeně řečeno oxid železa a tak když této sloučenině odebereme kyslík, zbude nám železo. O odebrání kyslíku se postará hořící dřevěné uhlí při takzvané redukci v peci. Tyto procesy jsou velmi dobře popsány, ale vzhledem obrovskému množství neznámých v našem experimentu půjde spíše o dílo náhody a k jistotě nepomohou ani zkušenosti těch, kteří už tavbu prováděli mnohokrát. Neznáme ani přesnější složení rudy a jejích příměsí, ani kvalitu uhlí, nebo třeba přesné rozměry pecí, objem měchu, množství vháněného vzduchu. Na druhou stranu, když dříve vyráběli železo prakticky z každého narezlého kamene po celé zemi pouze na základě prakticky nabytých a osobně předávaných zkušeností, tak proč by se to nepodařilo nám, když máme do začátku to nejlepší, co se dá získat: kvalitní rudu, výborný materiál na pece, partu ochotných lidí a především ono zmiňované praktické know how, získané při podobných experimentech. Prvním krokem bylo získat materiál na stavbu pecí. Tady jsme vsadili na jistotu a zajeli si pro jíl do lomu v Rudicích. Původní návrh vyzkoušet kaolín z Maršova nebo žlutici z některé z místních cihelen jsme zavrhli, protože, jak už bylo řečeno, v procesu výroby je tolik neznámých, že trocha jistoty není na škodu. Rudická hlinka nejen že je dobrá, ale při jejím kutání jsme objevili i žílu limonitu, kterou zkusíme porovnat s tišnovským hematitem.

Druhým krokem byla stavba pecí. Díky tomu, že jsme v lomu našli dvě různé hlinky, tak jsme se rozhodli, že postavíme dvě odlišné pece. Mě se podařilo z červeného jílu postavit vysoký hubený komínek a Martin ze žluté postavil vedle menší macatý válec. Už jsme si i rozlosovali rudu. Moje polkne hematit z Tišnova a Martinova limonit z Rudic.

Posledním krokem před tavbou byla příprava rudy. Za železnou rudu se zjednodušeně řečeno považují tyto tři hlavní nerosty: magnetit (magnetovec) s velkým obsahem železa, za ním je hematit (krevel) s nižším obsahem železa a limonit (hnědel) s ještě nižším obsahem železa. Magnetit jsme v okolí Tišnova nenašli, ale trochu hematitu se podařilo nasbírat v suti odvalu jedné staré štoly. Při těžbě hlíny v Rudicích na stavbu pece se nám podařilo narazit na žílu limonitu a tak jsme ho pár kilo vzali sebou. Místní hematit je plný hlušiny a je potřeba ho dobře přebrat. Limonit, který kromě příměsí obsahuje i hodně vody, je zase dobré před vsazením do pece pražit v ohni.

Samotná tavba v takových pecích, jako jsou ty naše, trvá 8-12 hodin a spočívá v tom, že se do pece, kam je vháněn měchem vzduch, sype drcená ruda spolu s dřevěným uhlím. Aby bylo na co koukat, postavíme u pecí i venkovní kovárnu, kde mimo jiné bude potřeba vyrobit kleště na vyjmutí hotového díla z pece. Tím hotovým dílem, pokud vše dobře dopadne, bude nevzhledná porézní slepenina železa, strusky a zbytků uhlí, které se kvůli jejímu vzhledu říká železná houba. Tu je nutné nejlépe ihned zpracovat tak, abychom ji zbavili všech nežádoucích příměsí.

Vzhledem k tomu, že houba je docela křehká, je nutné ji kovat dřevěnou palicí na dřevěném špalku. Při troše štěstí tak po mnoha hodinách práce několika lidí a spálení desítek kilo uhlí máte pár deka železa - třeba na malý nožík.