Co skrývaly hrobky v Předklášteří - IV.

Stopa vede do Dačic

Při hledání jmen Vittinghof jsem narazil na krátkou zmínku o tomto jménu v diplomové práci Martiny Reifové o rakouském malíři Schrotzbergovi, který se v první polovině 19 století věnoval portrétování šlechty. Za tímto účelem zajížděl i do českých zemí. Podle údajů v této diplomové práci by měl existovat portrét Friedricha v. V. ve sbírce na zámku v Dačicích.
Obrátil jsem se tedy písemně na kastelána dačického zámku a ten mě odkázal na bývalou kastelánku zámku paní Bisovou, neobyčejně milou a vstřícnou ženu, která mi poslala potřebné informace a dokonce portréty obou manželů Friedricha a Ludwigy v.V.

 Friederich von Vittinghof gennante Schell zu Schellenberg

Od černobílé skici Friedricha v.V. existuje dokonce barevná olejomalba:

 Friederich von Vittinghoff gennante Schell zu Schellenberg

 

 

Ludwiga von VITTINGHOF  g.  SCHELL  von Loe zu Wissen

Ludwiga von VITTINGHOF  g.  SCHELL  von Loe zu Wissen

 Hruď Friedricha v. V zdobí několik vojenských vyznamenání.

 Řád sv. Vladimíra

Řád svatého Vladimíra nebo celým jménem Imperátorský řád svatého, apoštolům rovného knížete Vladimíra (rusky: Императорский орден Святого Равноапостольного князя Владимира) byl ruský řád udělovaný za obecné zásluhy o stát. Byl založen carevnou Kateřinou II. Velikou v roce 1782. Řád odkazoval na kyjevské tradice ruského státu a nesl jméno kyjevského knížete Vladimíra, v době jehož vlády byla christianizována Kyjevská Rus.[1]

 

 Dělový kříž

Takzvaný dělový kříž (něm. Kanonenkreuz, oficiálně Armeekreuz 1813/14) bylo rakouské vyznamenání udělované císařem Františkem I. vojákům za účast v bojích proti Napoleonovi v letech 18131814. Původně se mělo jednat o vyznamenání za účast v bitvě u Lipska (proto někdy bývá nazýván Lipský kříž), později však byl význam rozšířen na celé tažení.

Název je odvozen od toho, že materiál na vyznamenání pocházel z roztavených francouzských děl. Dělový kříž byl udělován od roku 1815, a to všem účastníkům tažení nezávisle na hodnosti. Dekorováno jím bylo asi 200 000 vojáků.

Výraz „dělový kříž“ se později v němčině částečně vžil pro označení tlapatého kříže.

 Řád Pour le Mérite

Řád Pour le Mérite (francouzsky Za zásluhy), neformálně zvaný též Modrý Max, bylo nejvyšší pruské a německé vojenské vyznamenání udělované do konce první světové války v roce 1918.

Bylo uděleno 5430 osobám. Nejznámějšími držiteli byli například Paul von Hindenburg, Ernst Jünger či Erwin Rommel, mezi piloty Max Immelmann (díky kterému řád získal svoji přezdívku), Manfred von Richthofen, Ernst Udet, Hermann Göring, Fritz Rumey, Franz Büchner a dalších 130 stíhacích pilotů.

Zavedeno bylo za vlády Fridricha II. v roce 1740 během války s Rakouskem (francouzština byla v té době jazykem užívaným na královském dvoře). Do roku 1810 bylo vyznamenání udělováno i civilním osobám – obdržel ho například i Voltaire). Do současnosti existuje polooficiální Orden Pour le Mérite für Wissenschaft und Künste.

Poslední je Dekorace švábského rytířstva. Její fotokopii se mi bohužel nepodařilo sehnat.

Stopy po majitelích Porta Coeli v letech v létech 1821 – 1864, rodiny Vittinghofů, jsou velmi skrovné. Jednou z nich je postavená a jménem svatého Bedřicha (Bedřich = Friedrich) vysvěcená kaplička v obci Lomnička v roce v roce 1852, na místě pozdně barokní kaple z roku 1752. Do této kaple Friedrich v.V věnoval i obraz sv. Bedřicha.

 

Kaple sv. Bedřicha v Lomničce

 

 Kaplička sv. Bedřicha v Lomničce

 

Jméno Vittinghof lze najít i na starých pozemkových mapách (dnešní samota rodiny Madronů a Plevů v Drahoníně)

Statek pojmenován jako Vittinghofův dvůr

 

Mužský potomek z této rodiny Vittinghoffů se dospělosti žádný nedožil. Dospělého věku se dožily čtyři dcery, jak dokládá tabulka rodokmenu: 

Alexandrine Sophie Kunigunde Helene
* 18. 1. 1819  + 14. 2. 1890 * 1824 + 23. 12. 1912 * 1. 3. 1827  + 29. 5. 1892 * 18. 8. 1836  + 16. 6. 1916
x 1853   x 1851   x 1846  x 1860 
Paul Gr. v. Coudenhove Gabor Gr. v. Zichy Friedrich Ferdinand  Emanuel Ernst 
* 1808  +1864 * 1827  + 1899 Frhr. v. Dalberg Gr. v. Waldstein-Wartenberg
    * 9. 12. 1822  + 19. 9. 1908 *  7. 2. 1827  + 16. 1. 1880


Díky jedné z dcer, Kunigundě, která se provdala za svobodného pána z Dačic, Friedricha Ferdinanda, máme dnes k dispozici portréty Friedricha i Ludwigy v.V.

S pozdější dobou a pokrokem vstoupila i do běžného života fotografie a tak jsou zachovány na zámku v Dačicích i podobizny těchto  dcer.

 Alexandrine von Coudenhove

Alexandrine von Coudenhove

 Alexandrine von Coudenhove s dětmi

Alexandrine von Coudenhove se svými dětmi.

 

Kunigunda von Darlberg  

Kunigunda von Darlberg

 

 Friedrich von Dalberg, Kunigunda a jejich děti

Friedrich von Dalberg, Kunigunda a jejich děti

 

Helene Waldstein-Wartenberg s dětmi 

Helene Waldstein-Wartenberg s dětmi

 

 

 Sophie von Zichy s dítětem

Sophie von Zichy s dítětem

 

 

 Současnost. Příslušníci rodu Viettinghoffů se scházejí každé dva roky v Německu.

Současnost. Příslušníci rodu Viettinghofů se scházejí každé dva roky v Německu.

Tolik k bývalým majitelům panství Porta Coeli, rodu Vittinghofů. Od nich v roce 1861 kupuje značně zmenšené panství Porta Coeli zpět řád cisterciaček z Mařídolu (Marienthal) v Horní Lužici v Sasku za 480.000 zlatých.

Pozůstatky z hrobek v horních řadách tohoto rodu byly popsány snad dostatečně. Ale kdo leží v dolních dvou hrobkách, které byly zakryty pískovcovými deskami, na nichž lze přečíst jen slovo Herr?