Co skrývaly hrobky v Předklášteří - III.

Kdo je kdo ?

Vraťme se po krátké historické exkurzi zpět do Předklášteří na hřbitov.

Detail lebky se zbytky vlasů - Ludwiga von VittinghoffZ hrobek byly vyzvednuty zbytky koster, uloženy do očíslovaných pytlů. Zkusme nyní určit, kdo v které hrobce byl po svém smrti pochován.

Hrobka zcela vlevo, v horní řadě.Pohřební místa

Na fotografii je vidět prasklou kovovou rakev, lebku se zbytky vlasů. Hrobka napravo žádnou podobnou rakev neměla. Z nápisu na náhrobní desce Ludwigy Viettinghof se dozvídáme, že zemřela na ochrnutí plic ve Vídni. Tedy z toho lze usoudit, že mrtvé tělo Ludwigy bylo zpět do Předklášteří přepraveno v zinkové rakvi. Železnice tehdy vedla jen do Brna, dál se muselo koňským povozem. Zinková rakev při tak dlouhé a daleké přpravě nebožtíka byla na místě. Po otevření rakve a vyzvednutí ostatků se našla i část smutečního roucha z černé látky z dámských šatů. Můžeme tedy téměr s jistotou říci, že toto jsou opravdu ostatky Ludwigy von Vittinghof.

Kostra a lebka z hrobu napravo byly v porovnání s kostrou Ludwigy robustnější . Na první pohled kosti a lebka zdatného urostlého muže. Navíc se našel zbytek ostruhy. Ve vojenských botách s ostruhy se nechal pochovat voják, kterým Friedrich von Viettinghof celý život byl.

Zbytky pohřebního rouchaJeště se nyní krátce zmíním o dvou hrobkách, které byly ve spodní řadě. Stav těchto hrobek i samotné ostatky byly evidentně starší a v daleko horším stavu. Obě kostry byly dospělých lidí. Opět jedna robustnější, ležící zase vpravo, a jedna, vlevo, subtilnější. Jednalo se tedy o zemřelé o mnoho let dříve, než uvádí náhrobní desky Viettinghofů. Připomínám, že dvě desky byly z červeného pískovce s nečitelnými nápisy. Takže v této chvíli neznámí lidé. Nicméně zbytky kování rakví svědčí o majetných lidech.

Julia von VittinghofHrobky v horní řadě jsou mladší, leží vedle sebe, je tedy velmi pravděpodobné, že se jedná opravdu o manželský pár Viettinghoffů. Mezi nimi byla později objevena ještě menší hrobka, z ní vyzdvižené ostatky malého dítěte. Asi pětiletého.

Podle nápisu na náhrobku odpovídá tedy tato kostra pětileté divce Julii.Snad Theresa Johana, vnučka

Další velmi drobná kostřička dítěte asi ročního, byla objevena ještě v další, menší hrobce uprostřed. Bude to pravděpodobně vnučka manželů Viettinghofovových, Theresa Johana svobodná paní Zichy von Vasonykoe, narozená 11.3.1858, zemřela 25.3.1859 (cca 1 rok života) nebo Franciska von Vittinghoff, * 27. Října 1820, + 29.září 1821.

Kostry ostatních dětí, které zemřely v rozmezí 1 dne až tří měsíců, se nenašly.

Zastavme se na chvíli u historie panství Porta coeli v datech:

Portál kostela Porta coeli1230 – myšlenka na založení kláštera se zrodila již za života krále Přemysla Otakara I († 15.12. 1230). Založení uskutečnila královna Konstancie po smrti manžela za velké podpory obou svých synů Václava I a Přemysla
1232 – počátek stavební aktivity
6. 2. 1233 – podepsána listina s pečetí královny Konstancie
příchod prvního konventu
31. 10. 1234 – podepsána vlastní zakládací listina markrabětem Přemyslem
1239 – posvěcení baziliky Nanebevzetí Panny Marie
6. 12. 1240 – smrt královny Konstancie v Porta coeli a její pohřbení v bazilice
13.–14. stol. – rozvoj kláštera
1428–1436 – sestry pobývají během husitských válek v klášteře cisterciaček na Starém Brně, zpustošení kláštera

1436–1465 – abatyší se stává Alžběta IV, nazývána druhou zakladatelkou kláštera, obnova kláštera
1454 – znovuvysvěcení baziliky
1619–1625 – konvent pobývá za stavovských válek na hradě Pernštejně, při vpádu Švédů je klášter ostřelován, zmatky reformace zasáhly i komunitu v Porta coeli
17.–18. stol. – i přes tyto události se klášter dál úspěšně rozvíjí, konvent čítá až 60 sester, vzniká dnešní stavební podoba kláštera a komplexu hospodářských budov
2. 3. 1782 – vydán dekret o zrušení císařem Josefem II
19. 3. 1782 – konvent 52 sester opouští klášter, bazilika přechází do správy farnosti, klášterní budovy jsou prodány do soukromých rukou a přeměněny na textilní manufakturuCísař Josef II. .

Pro naše účely jsou důležitá data 2.3.1782 – dekret o zrušení kláštera Porta Coeli císařem Josefem II.

Ženský cisterciácký řád opouští klášter Porta Coeli již 19.3.1782, aby se do něj vrátil až po téměř 80 letech.

Klášter s přilehlými budovami byl 10.4.1786 pronajat za 15 302 zl. 25 krz. zlatých císařem Josefem II. Wilhelmu Mundymu, podnikajícímu ve vlnařské manufaktuře. Roku 1788 měl v prostorách zrušeného kláštera Wilhelm Mundy v provozu 28 tkalcovských stavů a zaměstnával 56 osob, včetně tovaryšů a učňů. Obyvatele z okolí pak zaměstnával předením vlny. Ke konci výroby v klášteře zde bylo údajně 46 stavů. Panství Porta Coeli nakonec roku 1800 Wilhelm Mundy kupuje od císařské koruny za 277 179 zl. 35 kr . Roku 1802 k tomu kupuje další panství Veveří a statek Říčany za 440.000 zlatých.

Roku 1805 22. května Wilhelm Mundy umírá. O velký majetek, který za svého života dokázal získat, záhy jeho dědic, syn Jan (1795 – 1872), přichází.

V únoru roku 1821 kupuje od Jana Mundyho panství Porta Coeli Friedrich von Vittinghof za 200.000 zlatých.

Známe jména čitelných nápisů na náhrobních deskách a z doložené historie tedy víme, čí ostatky byly v hrobech uloženy. Ale známe jejich podobu?

(Pokračování příště)