BENEDIKT KOCIÁN – UTAJENÝ TIŠNOVSKÝ RODÁK
Všechno to začalo úplně nenápadně. Dokončil jsem pro Tišnoviny první část fotbalového vyprávění o Miroslavu Steinhauserovi, článek byl vzápětí publikován a protože vím, že pár mých známých se o podobné materiály zajímá, přeposlal jsem jim odkaz, aby věděli, kde na internetu tohle vyprávění naleznou.
Jeden z nich, Miroslav Šmíd, shodou okolností zeť Vladimíra Doležala, prvního z „hrdinů“ našeho seriálu „Když se Tišnov dotýkal velkého fotbalu“, mi společně s poděkováním ještě přeposlal výstřižek ze sobotních Lidových novin (29. 11. 2014) a napsal k tomu: „V sobotních Lidovkách byl článek o nějaké krajance v Chile a beachvolejbalu. Zaujala mne tam 
zmínka o panu Kociánovi, rodákovi z Tišnova, který se tam v roce 1919 přestěhoval. Ty znáš osud tohoto občana nebo o něm něco víš? Byl by to zajímavý námět na článek.“
Začetl jsem se do přiloženého výstřižku, kde se pod názvem „Češky pod chilskou sítí“ psalo o čtyřicetileté Monice Dvořákové, která se do Chile vdala a kromě toho, že tam rozjíždí výrobu ležáků Slavia podle české receptury, začala provozovat i beachvolejbalové kroužky. A o pár řádků dále stálo: „Opovážlivost od přistěhovalkyně odněkud ze středu Evropy? Kdepak! V andské zemi totiž není prvním volejbalovým věrozvěstem s českými kořeny. V roce 1919 se do Valparaísa na pobřeží Pacifiku přestěhoval rodák z Tišnova Benedikt Kocián. Byl to velký sportovec, který se už při předchozím pobytu v Argentině angažoval v organizování aktivit Sokola mezi krajany. Do Chile byl Kocián převelen jako profesor tělesné výchovy v rámci slavné YMCA (Křesťanská asociace pro mladé muže). A s sebou přivezl i pravidla košíkové a odbíjené. Obě míčové hry propagoval jako plejer, trenér a později i funkcionář, který se stal prvním předsedou zdejší volejbalové asociace. Zemřel jako čtyřiasedmdesátiletý při návštěvě Prahy, kde byl čestným hostem spartakiády.“
To bylo skoro jako bomba. Nikdy před tím jsem o Benediktu Kociánovi neslyšel a měl jsem pocit, že se o něm snad v Tišnově vůbec neví. I když se tu teď málem hromadně udělují čestná občanství, o rodákovi, který někde v Jižní Americe už před sto lety propagoval sport dokonce na úrovni šéfa celého svazu, vládlo těžké „ticho po pěšině“. Pak 
jsem si uvědomil, že v rodině máme vazbu na jisté Kociánovy – jedna z otcových sestřenic se po svatbě jmenovala Kociánová – a napadlo mne: „aby to tak byl dokonce nějaký můj příbuzný.“ A ve spolupráci s Milošem Syslem jsme zahájili pátrání.
Zatímco Sherlock Holmes potřeboval ke každému pátrání dýmku, lupu, schopnost dedukce a kolegu Watsona, dnes nám většinou k podobné činnosti postačí kolega Google. Ten mi na úvod pomohl objevit další významnou a překvapivou informaci na webových stránkách českého ministerstva zahraničních věcí, kde se pod titulkem 
„Vydání knihy o významném českém krajanovi Benediktu Kociánovi“ mimo jiné psalo: „Krajanský spolek Círculo chileno-checo (CCC) ve spolupráci s velvyslanectvím uspořádal dne 26. 4. 2014 v prostorách velvyslanectví společenskou akci při příležitosti vydání knihy Benedicto Kocian – un maestro del deporte (B. K. - mistr sportu). Zcela nově vydanou knihu uvedli její autorka Ana María Kocian/ová, dcera Benedikta Kociána a dlouholetá předsedkyně CCC, obsah knihy zasadil ve svém výkladu do širších historických souvislostí člen vedení CCC Rafael Rincón. Promítaly se dokumentární filmy o sokolských sletech a spartakiádách. Setkání se zúčastnilo 60 členů spolku, pamětníků činnosti Benedikta Kociána a chilských sportovních činitelů. Výpravná kniha obsahuje množství dobových fotografií a dokumentace činnosti Benedikta Kociána (kopie novinových článků, výpovědi pamětníků). Zájemci o knihu nechť prosím kontaktují Círculo Chileno-Checo.“
A následoval pro mne první podrobnější životopis utajeného tišnovského rodáka, na který jsem zíral jako na zjevení:
Benedikt (Benedicto) Kocián (1891 Tišnov – 1965 Praha) patřil ve své době k nejvýznamnějším českým krajanům v Chile. Nadšený sportovec a sokol přišel do Argentiny v r. 1912 a ihned se zapojil do sokolských spolků a tělovýchovných aktivit; pracoval především pro Young Men's Christian Association. V r. 1919 ho YMCA vyslala do Chile.
B. Kocián přinesl do Chile několik sportovních odvětví, především volejbal, basketbal a gymnastiku; např. vůbec první volejbalové utkání v Chile se odehrálo v r. 1919 ve Valparaísu pod jeho vedením. Od r. 1934 byl též ústřední postavou institutu Vida Sana (Zdravý život), který byl založen na sokolských myšlenkách a několik desítek let se věnoval tělovýchovné činnosti především mezi mládeží v Santiagu. Jeho aktivity zasahovaly do výchovy mládeže (včetně 
skautské činnosti), boje proti alkoholismu a do charitativní oblasti (péče o opuštěné děti a děti z velmi nuzných poměrů). Ve třicátých letech byl Kocián též předsedou Chilské gymnastické federace a Chilské asociace košíkové a odbíjené a později místopředsedou Nejvyšší rady hromadných sportů. Chilská vláda ho vyznamenala mj. Čestným řádem Bernarda O’Higginse.
B. Kocián byl vedle tělesné výchovy a sportu mimořádně aktivní i v krajanském životě: mj. v září 1939 založil vůbec první krajanský spolek v Chile, Československé sjednocení. Udržoval též čilé kontakty s vlastí, např. byl čestným hostem 1., 2. a 3. československé spartakiády (1955, 1960 a 1965). Během svého pobytu v Praze v r. 1965 náhle zemřel. Jeho manželka Marie Kudrnová-Kociánová za něho převzala symbolické klíče od hlavního města Prahy.
Připadalo mi úplně neuvěřitelné, že se takto zásadní informace vyrojily jakoby zničehonic teprve teď a to jsem ještě ani netušil, jaká další zjištění s Milošem učiníme. O nich ale zase až někdy příště.
Václav Seyfert st.
