Karel Josef Vokoun a jeho veduta Tišnova z roku 1728

Vokounova vyhlídka

Veduta města Tišnova z roku 1728 od Karla Josefa Vokouna

Jednoho dne se rytíř Dismas Josef Ignác Hoffer rozhodl, že „ ze zvláštní vlastenecké horlivosti a příchylnosti k milované vlasti“ sepíše „úplnou moravskou historii neboli kroniku...“  Na začátku 18. století obesílá moravská městečka se žádostí o zaslaní nejdůležitějších historických událostí,které se ve městech kdy odehrály, žádal i o obrazy pečetí a vyobrazení - veduty - měst...Jednoho dne dorazila jeho žádost i na tišnovskou radnici, k rukám starosty Ondřeje Růžičky...

Když jsem poprvé navštívil znovu obnovenou Skalní vyhlídku u Nedvědice, s krásným výhledem (podhledem) na hrad Pernštejn, posteskl jsem si, že něco takového v Tišnově mít nikdy nebudeme. Holt, hrad je hrad, a navíc tak exkluzivní hrad, kde se točí pohádky a filmy, dobře zachovalý, zkrátka atraktivní jakým Pernštejn bez diskusí je, může vzbuzovat jen závist nás „podhoralů“ z Tišnova.

Ale pak jsem jednou seděl nad vedutou města Tišnova, kterou roku 1728 namaloval městský syndikus Karel Josef Vokoun. Díval jsem se na krásnou a na svou dobu precizní malbu a zároveň věrný obraz našeho městečka té doby. Úplně vlevo na vedutě je vidět kaple Nejsvětější trojice na hřbitově Stráňov v Předklášteří, pak budovy kláštera Porta coeli, papírna, dnes již neexistující kostel sv. Mikuláše (později zvaný Špitálek), nalevo od středu malby je tišnovská radnice, fara, kostel sv. Václava, stínadla, šibenice, kaple sv. Anny – to už je zrak na vedutě úplně vpravo.Pohled na hrad Pernštejn ze Skalní vyhlídky

Když rozpřáhnete ruce do stran, budou vaše paže v ideálním případě svírat úhel 180°, tedy pokud netrpíte bolestmi zad nebo degenerací páteře. Právě asi v tomto úhlu namaloval Vokoun vedutu města Tišnova roku 1728. Byl to velkolepý záběr, a perspektiva spolu s některými délkovými parametry musely vzít trochu za své, ale pokud chcete vše pro tu dobu důležité vměstnat na pár pruhů slepeného papíru, je nutné exaktnost pro tento záměr opustit.

 

Dismas Josef Ignác (Hynek) Hoffer (Brno 1696 – tamtéž 1747) byl ve své době uznávaný pilný moravský historik, dnes je však téměř zapomenut a většina jeho bohaté literární pozůstalosti zůstala netištěna. Jeho curriculum vitae naznačuje titul zmíněného díla: po studiu práv na pražské univerzitě se stal licenciátem obojího práva, velmi brzy, už roku 1718, mu v Praze tiskem vyšla dvě dílka, Jura mulierum ex jure canonico, civili, feudali Boemico et Moravico deducta, spjatá s jeho zaměřením juristickým, a Catalogus promarchionum seu capitaneorum Moraviae, signalizující jeho celoživotní téma – moravské dějiny. Jako licenciát působil ve státní službě při moravském zemském soudu, roku 1719 se stal menším písařem při moravských zemských deskách, roku 1729 povýšil na místopísaře. Od roku 1738 až do své předčasné smrti byl zemským místosudím.

Jeho postavení mu umožňovalo shromažďovat i studovat materiál jiným nedostupný. Roku 1722 se obrátil na moravská města, kláštery a farnosti s žádostí o zaslání archiválií, opisů pamětí a podobného materiálu, z něhož by vycházel při sepisování moravských dějin. Do roku 1730 tak vznikla bohatá sbírka německých, českých i latinských relací o dějinách jednotlivých moravských lokalit, opisů listin, extraktů z análů a pamětních knih, přepisů epitafů, kreseb pečetí atd. 

(IRENA ZACHOVÁ (Masarykova univerzita, BRNO)

„Historiam moraviae scripturus...“ D. J. i. Hoffer a jeho netištěné Dějiny Moravy)

Srovnání současného stavu s vedutouNápadně protáhlé věže radnice a kostela jsou naopak pro dobu baroka typické a vypovídají spíše o významu těchto staveb pro tehdejší věřící lid, než o věrném ztvárnění, ale jinak, když začnete počítat budovy, okna na kostele... – budete se naopak podivovat nad přesností, s jakou Vokoun postupoval.Pohled z Vokounovy vyhíldky

Na vedutě, jak bylo pro tu dobu typické, jsou akcentovány církevní stavby, včetně soch světců – zde hlavně sv. Jana Nepomuckého, pak boží muka, křížky, kapličky, kostely, mariánský sloup na dnešním Komenského náměstí. Pak jsou tu objekty zvláštního významu hospodářského – městský pivovar, hospodářské dvory, papírna, mlýny, jsou patrné i masné krámy, dokonce i vápenka. Nechybí ani místa hrdelního práva – šibenice a stínadla.

Pohlednice z období 1908 - 1918A pak mne napadlo – co kdyby se našlo místo, kde Vokoun stál, pohled, ze kterého je veduta malována? Na obraze je zachycen i tok řeky Svratky, celá říční niva, takže Vokoun musel malovat vedutu až odněkud za řekou, z kopce Kozí Brada, na některých starých mapách nesoucí název Schellenberg.

Na jednou filmu ze série Příroda Tišnovska v obrazech, který natočil Radim Tichý, vstupuje do starých obrazů doyen (nejen) tišnovské květeny Jan Lacina. Stojí spolu s Mojmírem Hrádkem na poli pod lesem – ale odtud je přece jen mnoho míst z Vokounovy veduty pozorovateli skryto.Společná výprava na Vokounovu vyhlídku

Tak jsem se začal uprostřed léta roku 2016 drápat do prudkých zalesněných svahů Kozí brady. Moje prvotní odhady na tu správnou lokalitu se ukázaly jako liché, navíc vše bylo zarostlé a listnaté stromy dokonale zakrývaly jakýkoliv výhled. Až najednou jsem stanul na podivném brdku, který na první chvíli působil dojmem, že zde byl uměle vytvořen. Mezi listovím stromů jsem ale přece jen nakonec zahlédl kostel sv. Václava, ale hlavně odtud byla vidět i kaple Nejsvětější trojice na hřbitově v Předklášteří.

Na místo jsem se ještě několikrát vrátil s dalekohledem. Opakovaná pozorování skulinami mezi větvemi stromů mě utvrdily, že jsem na tom pravém místě.

PPanorama - od Předklášteří po Tišnovo zjištění, že majitelem pozemku je řád cisterciaček z Porta coeli, jsem kontaktoval správce lesa firmu Bernardinum a nad vedutou jsem je seznámil se svým plánem – pokusit se obnovit výhled na Předklášteří a Tišnov podle historické Vokounovy veduty. Po tom jsem oslovil i starosty Tišnova a Předklášteří, Klub českých turistů Tišnov, Podhorácké muzeum, Městské kulturní středisko a všichni společně několikrát navštívili „Vokounovu“ vyhlídku.Pohled z Vokounovy vyhlídky včetně svratecké nivy

Po krátké domluvě došlo k částečnému vymýcení nekvalitních dřevin a výhled na Předklášteří a Tišnov se po mnoha letech znovu obnovil.

Od té doby hledám staré pohlednice a fotografie, které byly odtud pořízeny. Pokud by se podařilo zde vytvořit vyhlídkové místo s malým dřevěným altánem, na panoramatický panel umístit Vokounovu vedutu a fotografie současného stavu míst, mohla by se tato vyhlídka stát vítanou turistickou zastávkou při toulkami tišnovským regionem.

Pohled na Tišnov z prosince 2016Pokud by se tento nápad podařilo zrealizovat, Tišnov i Předklášteří by historicky obnovily pohled podle V zimě po zasněžení dobře viditelný ostroh Vokounovy vyhlídkyVokounovy veduty a získaly by tak žádanou turistickou atrakci. Ale hlavně by se občané mohli seznámit s kusem historie míst, ve kterých dnes žijí.

Na cca desetiminutovém videu uvidíte, jak se jednak postupně otevíral pohled na město, a pak srovnání míst z veduty s podobou na starých fotografiích, až po konfrontaci se současným stavem.

Tomuto projektu jsme zasvětili i křest ALMANACHU Tišnovin za rok 2016. Jak historická scénka s herci Karasova divadla vznikala se můžete podívat zde.

A dočkali jsme se i překvapivých nálezů!