CONTINUUM VITAE o.s.
Kontinuita (z lat. continuus – souvislý, spojitý) znamená nepřerušenou souvislost, plynulost, nepřetržité navazování a spojité pokračování.
Opak je diskontinuita – nesouvislost, přerušení, přetržitost.
Na problém kontinuity a diskontinuity jako dvou protikladných principů narazili už řečtí filozofové. Parmenidés, Zenón z Eleje i Aristotelés zastávali princip kontinuity a stálosti celého světového dějství. Starý princip "natura non fecit saltus", "příroda nedělá skoky“, formuloval Gottfried Wilhelm Leibniz jako zákon kontinuity.
Vitae – život
(zdroj Wikipedie)
Princip kontinuity jako stálosti celého světového dění... Tento princip vystihuje i další latinský citát, vyjádřený poetičtějším jazykem:
Quisquis abscidit radicem, frustra fruges quaeritat - Kdo utne kořen, marně hledá plody.
Tato věta platí jak v rovině naší autobiografie (osobních životů), tak v rovině celospolečenské. Umrtvení paměti, žití jen přítomným, zlehčování minulých tragédií, zavírání očí před otázkami, které pro nás nemusí být příjemné, naplnění všech nešťastných principů, jako “urvi teď, co můžeš”, či “po nás potopa”, nebo dnes tak populární “hlavně si užít”, to všechno přináší pro budoucí životy, tedy životy našich potomků, zkázu a zmar. Generace narozené v naší zemi v šedesátých létech a později už nemusely poznat hrůzu světových válek, fašistických a později komunistických koncentračních táborů, genocid celých národů a lidských ras.
Ale možná právě proto nastává zvláštní paradox.
Dlouhý život bez válek a násilných politických excesů nás ukolébal do zvláštní letargie, kdy se hrůzy prožité našimi předky stávají něčím vzdáleným a tak trochu neskutečným. I když v dnešní době můžeme opět slyšet věty a hesla, která stála na prahu katastrof ve 20. století, neslyšíme je, nevnímáme, zlehčujeme je slovy - “to se dnes již nemůže stát.” Na druhé straně v sobě necháme vzbudit iracionální strach z nebezpečí, které nám opravdu nehrozí, jak se stalo například při posledních prezidentských volbách. Opravdové nebezpečí, které nám přináší stále nebezpečnější koketování s politickou stranou, která se své diktátorské a krvavé minulosti nikdy nezřekla, toto opravdové nebezpečí nevidíme. Proto se dnes najednou objevují většinou mladí lidé, třímající v rukách vlajky se znaky, které ještě nedávno symbolizovaly útlak a nesvobodu.
Nezajímáme se o historii, o tu skutečnou a živou, neumíme mluvit se svými rodiči a prarodiči, nenaléháme na ně, třeba i přes jejich nechuť, aby nám vyprávěli svoje osobní zážitky, nikdo nás neučil dávat tyto osobní informace na podklad historických skutečností. Mnozí z nás ani netuší, jak nás prožité tragédie a silná traumata našich předků silně ovládají. Jak se nevědomě zaplétáme do osudů a životů, o kterých nemáme ani tušení, protože jsme se o ně nikdy nezajímali. Nerozumíme principům rodových sdílení, které jsou tak samozřejmě reflektovány mezi přírodními národy, opakujeme životy a chyby našich předků. Propadáme ve stále větší míře psychickým poruchám, depresím, psychózám, ptáme se, proč a kde se vzaly. Ale přesto jen z našich předků samotných, přes všechna pochybení a neštěstí, která se jim stala, můžeme čerpat sílu pro další život. 
Ovšem skutečné kořeny našich současných životů jdou ještě hlouběji. Pocházíme z mužů a žen, jejichž nekonečné linie nelze dohlédnout. A přesto těmto našim neznámým pra.... prarodičům, jejichž jsme pokrevními, a tedy tolik skutečnými potomky, vděčíme za svůj život, za dnešní svět, ve kterém se nám tak bezstarostně a svobodně žije. Ale na tento vděk zapomínáme, bereme náš život, svobodu a blahobyt jako samozřejmost. A bohužel potom, ukolébáni současným pohodlím, je tak snadné nám tento blahobyt, naši svobodu a nakonec i naše životy zase vzít.
Nedopusťme to!
Občanské sdružení CONTINUUM VITAE vzniklo právě kvůli vědomí důležitosti kontinuity života jako takového. Bez pochopení souvislostí, bez věčného hledání pravdy o minulosti nedávné i té velmi vzdálené, se naše existence stává méněcennou, prázdnou.
Proto jsme se rozhodli hledat, oživovat minulé události, pátrat pod nánosy různých ideologií po skutečných duchovních hodnotách, po skutečné víře, pod různými plášťi dnešních náboženství objevovat původní Živé Slovo, pod suchými vědeckými daty nacházet živou mytologii, život sám. 
Je-li živá minulost, i my jsme opravdu živí.
S jedním naším zamýšleným projektem, STOLPERSTEINE, vás seznamujeme už v tomto vydání Tišnovin. Neboť:
“Acta, non verba” , tedy “činy, nikoli (jen) slova”, dokáží svět nejen měnit, ale i uchovávat.
Jsme občanské sdružení s platformou otevřenou všem lidem, kteří s námi sdílí uvedené principy kontinuity lidského bytí. Proto kohokoliv takového rádi uvítáme mezi sebou a bude-li ochotný pomoci, naše radost bude dvojnásobná.
Sysel Miloš, předseda CONTINUUM VITAE o.s.
