Pýcha
SUPERR-anti-kontra-multi-extra-unikátní...
V dobách mého dětství to byl náš oblíbený jazykolam. Až později jsem se dozvěděl, že tuhle složeninu slov vytvořil Jan Werich, jako překlad slova supercalifragilisticexpialidocious z filmového muzikálu Mary Poppins.
„To je SUPER...! slyšíme od někoho téměř denně. Tahle fráze se již bohužel stala běžně používanou v regionálních rozhlasových stanicích, oblíbili si ji i mladí moderátoři televizních show jako je SUPERstar. Výrazem „super“ se dnes označuje to, co je - nebo by spíše mělo být - neobyčejné, neotřelé, úchvatné, excelentní, překrásné, fascinující, famózní, grandiózní... zkrátka stojící výš než vše ostatní. Bohužel, slovem SUPER se dnes označuje kdeco a nadužívá se i pro označení věcí běžných, ba podprůměrných, původní význam se vytrácí, znehodnocuje, stává se z něj klišé.
Původní význam latinského slova „SUPER“, krom jiného, opravdu znamenal „stojící výš, nad.“
Slovo SUPERBIA pak vyjadřuje pýchu, touhu po vyšší atraktivitě, nadutost, aroganci, ale i hrdost. Ale jak se stane z kladné vlastnosti, hrdosti, nežádoucí a zavrženíhodná pýcha?
Mýtickým příkladem takového přerodu je příběh řecké královny Niobé, která byla velmi hrdá na svých sedm synů a sedm dcer. Ale její hrdost se za čas změnila na pýchu. Vyvyšovala se dokonce nad bohyni Létó, že ta má jen dvě děti, syna Apolóna a dceru Artemis. Pýcha (SUPERBIA) Niobé byla nakonec krutě ztrestána smrtí všech svých dětí...
Pýcha je v učení sedmi hlavních hříchů označována za kořen zla, za matku všech ostatních hříchů.
Na naší historické Cestě hrdelního práva tak bude prvním zastavením. Její místo bude pod radnicí. Symbolicky tak Pýcha bude mementem každému, kdo po volbách na radnici vstupuje hlavním vchodem, aby se i jeho hrdost a dobré úmysly časem neproměnily v pýchu a aroganci...
V kamenné stéle Pýchy bude otvíravá mříž, kterou člověk symbolicky vstupuje, hrdý, skromný a pokorný, ale projde-li na druhou stranu, posedne ho pýcha. Člověk se promění v pohrdavého, arogantního jedince. Jeho empatie, soucítění, podléhá zkáze. Pyšný člověk nemá soucit, pochopení ani porozumění k jiným lidem.
Pýcha ho zaslepí.
Celé místo kolem kamenné stély znázorňující Pýchu bude upraveno jako parčík pro možnost usednutí, odpočinku, rozjímání, zamyšlení. Bude zde také umístěno ve městě první veřejné pítko na pitnou vodu.
Naše historická Cesta hrdelního práva začíná tedy právě zde, u radnice, která byla již na Vokounově vedutě z roku 1728 označena číslicí 3, zatímco klášter Porta coeli až číslicí 4. (Bylo to tehdy hrdé vyjádření touhy měšťanů Tišnova po nezávislosti na klášteru, nebo bylo projevem pýchy? )
Odtud ze šatlavy pod radnicí byl odsouzenec po rozsudku brněnského soudu vyveden ven, zde začínala jeho poslední cesta na místo popravy, které bylo buď na stínadlech, která stávala na rohu ulic Dvořákova a Brněnské, nebo dál, kolem kaple sv. Anny až nahoru, na Klucaninu, kde stávala kamenná šibenice a kde se od nepaměti říká „Na spravedlnosti.“
Protikladem hříchu je ctnost, v tomto případě opakem Pýchy je Skromnost.
Skromnost a Pýcha jsou spolu ve věčném boji.
A není to boj o nic jiného, než lidskou duši.
P.S. Hádanka pro vnímavé čtenáře - co je opakem hrdosti?
