Boženka Škrabálková * 12.1.1923 + 10.4.1945
Deutsche Erd - und Steinwerke GmbH byla před druhou světovou válkou firma, kterou vlastnilo SS a podléhala přímo Himmlerovi. Podnik měl za úkol stavět monumentální stavby v duchu německého národního socialismu.
Proto v blízkosti kamenolomů začaly brzy vznikat koncentrační tábory. Jeden z těchto táborů, první mimo území Německa, se začal stavět 8. srpna 1938, půl roku po anšlusu Rakouska nedaleko městečka Mauthaussen v Rakousku.
Stavba i dnes připomíná kamennou středověkou pevnost.
Z oken kanceláře svého otce, technického správce největšího cukrovaru v tehdejším Rakousku, který byl za městečkem Enns na druhé straně Dunaje od Mauthaussenu vzdálen jen pár kilometrů, sledovala zvědavě vznik neobvyklé stavby v doposud přívětivé krajině patnáctiletá dívka.
Jmenovala se Boženka Škrabálková.
Ještě než byla „pevnost“ dokončena, začaly sem proudit tisíce lidí z celé Evropy. Byli sem přiváženi proti své vůli na nelidskou otrockou dřinu pro německou říši. Při uvítací řeči každého nového transportu velitel tábora Carl Ziereis příchozím vězňům na závěr sdělil:
„Jediná vaše cesta zpátky je komínem.“
Rodina Škrabálkova se v Rakousku ocitla již roku 1931. Její otec, odborník na technický provoz cukrovarů, sem odešel z 
Československa za prací.
Boženka chodila dva roky do obecné školy a od svých deseti let na střední školu – gymnázium - v Linci na Körnerstrasse. Mezi svými spolužačky vynikala nejen svým prospěchem, ale hlavně talentem. Kromě studia na této škole navštěvovala soukromé hodiny klavíru a tance. Pozornost přitahovala nejen i její krása, ale také vážnost, neobvyklá na věk nedospělé dívky.
Německy nacionalismus se brzy po anšlusu Rakouska rozbujel i kolem Škrabálkovy rodiny. Na jednom shromáždění školy, při kterém fanatická učitelka mluvila o Češích jako o „utlačovatelích sudetských Němců“, se zraky všech bezděčně obrátily k Božence.
Tuhle pokořující chvíli si Boženka pamatovala do konce svého života.
V roce 1941 se rodina Škrabálkova vrací na Tišnovsko, protože maminka Boženky pocházela z Předklášteří. Škrabálkovi nakonec bydlí v Lomničce v domě č. 8.
Boženka chce maturovat na českém gymnáziu, ale už jí to není umožněno. Aby unikla totálnímu nasazení nastupuje na tišnovský pracovní úřad, protože ovládá dobře kancelářské práce a hovoří dokonale německy. Brzy si získává důvěru německých úředníků.
Záhy se prostřednictvím svého bratrance Miroše Habrovce zapojuje do odbojové činnosti. Pro uprchlé 
„heftlingy“ z Vídně, skrývající se na Skaličce, opatřuje tajně pracovní knížky. Knížky jsou pravé, jen uvedená jména a pracovní zařazení smyšlená.
Z těchto mládenců se později utváří česká partyzánská jednotka – III. úderná rota.
Ke konci roku 1944 Boženku stihnou těžké rány. Na nemoc umírá její tatínek, pátého října je na útěku při pokusu o zatčení zastřelen její bratranec Miroš Habrovec.
V lednu a únoru 1945 se díky českým konfidentům gestapa, operujícím na Tišnovsku, začíná uzavírat smrtící kruh i kolem Boženky. Po varování, že se o ní začíná podezřele mluvit na brněnském gestapu, je odhodlána odjet ke svým příbuzným na sever Čech a tam se skrýt.
Ale zdrží ji únorové události, které začnou zastřelením osmnáctileté Zdeny Vlčkové, mladší sestry Miloše Vlčka, zapleteného do volavčích sítí gestapa. Když se dozví, že byli partyzány se sovětského Jermaku zastřeleni i Vlčkovi rodiče, pojme podezření, že tihle partyzáni jsou ve skutečnosti ruskými Vlasovci, jak byli tehdy nazýváni všichni Rusové bojující po boku německých armád proti Stalinovi. Den před svým zatčením jde ještě varovat partyzány na Skaličku. Ale ti o popravě Vlčků ví už své, vždyť Zdenu Vlčkovou nedaleko šerkovické hájenky zastřelil 19. (nebo 21.2. 1945) jejich velitel Milan Genserek.
23. února před svým odjezdem jde Boženka ještě na pracovní úřad zahladit stopy po své ilegální činnosti. Ale zde je zatčena brněnským gestapem.
Po více než měsíc trvajícím věznění v Brně nastupuje Boženka cestu zpět do svého kraje šťastného dětství a mládí.
Bohužel navrací se jinak, než by si kdy dokázala představit.
Spolu s ní 8. dubna transportem KL3 míří do Mauthaussenu další více než dvě stovky mužů a žen z celé Moravy. Boženka mezi nimi v nákladních vagonech poznává manžele Hejmalovy ze šerkovické hájenky, bratry Žandovské, Marii Pařízkovou, jejich sestřenici Elišku Zouharovou, rolníka Františka Šťastného ze Skaličky a další...
9. dubna vlak přijíždí do stanice Mauthaussen a všichni jdou pěšky přes les směrem ke koncentračnímu táboru.
Na chodníku u nádraží stojí muž, jménem Franz Paulmayer, zaměstnanec cukrovaru v Enns. Bydlel tehdy přímo u nádraží – Bahnhoffstrasse 5.
S údivem poznává ve smutném průvodu dceru někdejšího správce cukrovaru, milou dívku Boženku.
Průvod stoupá k pevnosti, která je již hotova a hrozivě se tyčí uprostřed jinak krásné krajiny. Kolikrát se na tu stavbu z dálky Boženka dívala, jak rychle rostou její zdi...
Teď stojí před dubovými, železem okovanými vraty vedoucími na nádvoří koncentračního tábora.
Po noci, kterou musela s ostatními v přeplněném koncentračním táboře strávit v táborové umývárně, jsou nejprve muži a po nich i ženy nahnáni do plynové komory a 10. dubna zavražděni.
Je mezi nimi i Boženka Škrabálková.
(zdroj: Morava v boji proti fašismu 1990, F. Nedbálek Transport KL3 Brno – KT Mauthaussen)
