Vzpomínky na Dianu I.

 

Pamětníci ještě žijí ...

Vladimír Pochop a Jiří Zemánek před tunelem v MezihoříO tom, že v tunelech na tehdy rozestavěné trati z Tišnova ke Žďáru vyráběli Němci svoje lVladimír Pochop a Jiří Zemánek, Radim s kamerouegendární stíhačky, bylo napsáno několik knih a bezpočet různých článků. Vzpomínky pamětníků, pátrání v archivech, badatelské výpravy do terénu, odborné přednášky, komentované výpravy po trase úzkokolejky, co tunely spojovala, to vše mě docela odrazovalo od toho zkusit toto velké téma nějak znovu zpracovat do podoby televizního pořadu. Utěšoval jsem se tím, že pamětníci vymřeli a že stejně o tom bylo napsáno už dost.

O to větší bylo moje překvapení bylo, když mi Miloš Sysel vyprávěl, že zná člověka, co nejen v tunelech pracoval, ale navíc to byl Tišnovák. Když mě navíc seznámil s dalšími lidmi, kteří v blízkosti této továrny pracovali nebo vyrůstali, bylo rozhodnuto – další díl Tišnovské Desítky (tak jsme ten seriál desetiminutových reportáží z Tišnovska nazvali) bude věnován tajemné továrně Diana.

Ve finále z toho vznikly díly dva, které nejsou ani tak o továrně, jako o zážitcích místních lidí. Prakticky se tam ani nedozvíte, kdy tam ta továrna vznikla, kdo, proč a odkud ji do tunelů přenesl a dokonce ani to jaký stíhaček Messerschmitt se tam vyráběl. To všechno se můžete Natáčení u pana Schalleradočíst například v Ustohalově knize Tunely pro Messerschmitty nebo Vaňkově knize Diana. Továrna na smrt 1944–1945 nebo zabrouzdat na internet, který je plný různých badatelských článků. Mimochodem z obou výše jmenovaných knih jsem si dovolil do filmu vypůjčit pár fotografií, čistě z nedostatku času a lenosti shánět originály, snad mi autoři prominou.

Při kompletování natočeného materiálu jsem si nakonec oddechl, že místo chrlení dat a pátrání po faktech se z toho vyklubalo příjemné povídání lidí, jejichž životů se tato krátká válečná epizoda dotkla.