Vzhůru po Rudé řece

Nedávno jsem u třídění archivních materiálů narazil na zelenou složku, kterou mi donesl před lety Karel Krejčí, jako námět na pořad, který bychom mohli spolu natočit. Když jsem se znovu probíral jednotlivými stránkami uvnitř, došlo mi, že je možné text zveřejnit tak ho ho Karel Krejčí původně napsal, bez nějakých redakčních zásahů včetně obrázků, které k tomu na barevné kopírce ofotil z různých knížek a doplnil svými poznámkami a popisky. Bohužel už ale zapomněl napsat z kterých knížek obrázky kopíroval a tak u nich nemohu uvést zdroje, jak by se správně slušelo při použití ukázek z jiných publikací. Pro seriál Tišnovská 10 se podařilo z celého námětu natočit jen pár záběrů z míst , kde stávaly dělnické ubytovny pro stavbu říšské dálnice u Hlubokých Dvorů. Další natáčení pak překazilo počasí, Karlův zdravotní stav, kdy už s obtíženi zvládal chůzi v terénu a tak jsme se časem vrhli na jiná témata a na údolí Lubě nakonec docela zapomněli. Tímto způsobem tak trochu splácím dluh a pokud se mi ještě podaří dotočit ještě pár záběrů, objeví se Karel Krejčí také v některé s dalších dílů Tišnovské desítky.

Radim Tichý

 Vzhůru po Rudé řece

obr. 1Svratka, Švarcava je černá řeka, Svitava bílá, ale říčka Lubě je rudá. Je to způsobeno červenou horninou jejíž pás začíná na východním cípu Klucaniny a táhne se k severu prakticky přes celé povodí Lubě. Zbarvení se projevuje hlavně při jarním tání nebo letních bouřích. Říčce se věnovalo již hodně článků nebo pořadů, myslím však, že v jejím okolí je ještě mnoho zajímavostí které zasluhují více pozornosti, připomenutí a vysvětlení.

Lubě je jedním ze třech větších potoků na Tišnovsku, kam řadíme ještě Besének a Bílý Potok. Vzhledem k jejímu menšímu povodí není při povodních tak nebezpečná. Když jsem byl mladší, zúčastňoval jsem se s místním rybářským spolkem odlovu pstruhů elektrickým proudem v tomto povodí a tak jsem po etapách prošel celou Lubji od ústí do řeky Svratky až k silnici mezi Rohozcem a Bukovicí ve vysokých brodících holínkách. Tak jsem se s celým potokem postupně důvěrně seznámil. Celá oblast byla také častým místem mých výletů a tak teď snad mohu vydávat svoje rozumy.obr. 2

Nedaleko ústí do řeky Svratky je vybudovaný vysoký přepad, který úplně znemožňuje tah ryb vzhůru do potoka. Toho dokladem je hlubina pod přepadem, kde se akumuluje pestrá rybí obsádka, která touží dostat se proti proudu potoka.  Je to škoda, ubývá tím vhodných míst pro tření některých druhů. Úsek v polích od řeky k Hradčanům má vzhledem k malému spádu řadu hlubších tůní. Bývaly domovem trofejních pstruhů a jelců proudníků.  Obr. 1 a 2

obr. 3Blízká silnice od Březiny k Hradčanům tvoří v jednom místě vyvýšenou serpentinu. Je to pozůstatek po rozhraní dvou lagun, které se táhly vlevo i vpravo od ní. Laguny, poměrně mělké a zarostlé vodními rostlinami, byly útočištěm mnoha živočichů o jejich přežití dnes vesměs neúspěšně bojujeme. Pamatuji zde hlavně malé zlaté karásky. Obě laguny byly zavezeny v šedesátých letech minulého století a zaniklo tak krásné oživení velkých zemědělských ploch. Pod Hradčanami přitéká zleva do Lubě Hradčanský potok. Malebný rybníček který nedaleko vybudoval jako zařízení pro přechovávání a prodej ryb pan František Večeřa umožňuje celoroční zásobování širokého okolí čerstvou rybou, což je záslužný a chválihodný počin, umožňující zpestření jídelního lístku zdravou stravou. Hradčanský potok pramení až za Čebínkou na půli cesty ke Kuřimi a býval hlavně pod Čebínem značně znečištěný. Po vybudování čističky se situace výrazně zlepšila, avšak Hradčany čističku dosud nemají a čistota vody je zde opět horší. Rybník je proto napájen z jiného zdroje. Do Hradčanského potoka přitéká potůček Sentický, ten je díky samočisticím procesům při volném toku mezi poli poměrně čistý.obr. 4

Hradčanský most byl v závěru války zničen, proto přišel hlavní proud osvoboditelů od Drásova, jak bude dále popsáno. Zde u Hrstkovy chaty byl jednou chycen krásný, téměř metrový úhoř. Výše jsou opět pěkné tůňky dříve plné krásných ryb až k bývalému Drábkovu zahradnictví. Údolí Mezihoří mezi východním cípem Klucaniny a Stráží na druhé straně silnice je nyní hodně stinné. Spád je zde vyšší a tůňky mělčí. Sem jsem chodíval v padesátých letech na nástražní plevelné ryby. Bylo zde neuvěřitelné množství hrouzků a ouklejí. Obr. 3 a 4 Most kterým Mezihoří končí má svoji historii. Křížek který u něho stojí zničil ve zlosti již 8. května 1945 řidič německého tanku. V obci Drásov také poškodili kříž v obecní části Čedlosy. To komentoval jeden z Němců: "Nám musí uhnout všichni svatí." Most v Mezihoří zničili Němci 9. května 1945 asi v 18 hodin, jeho tesané kvádry se rozlétly až do stometrové vzdálenosti. Tak jako po zničení mostů v Tišnově nastaly i zde dvě hodiny ticha. Vzápětí však drásovští tesaři a několik rolníků postavilo přes noc most nový. Později ho přestavěli a zesílili sovětští ženisté. obr. 5Všimněte si na fotografii vpravo u kraje silnice ruské značky 60 tun. Taková značka byla také u mostu v Předklášteří. Ruské tanky měly tuším kolem 50tun. Obr. 5

Prvou noc musely postupující jednotky od Lipůvky a Malhostovic objíždět oklikou. Přes Drásov dolů k brodu přes Lubji, pod svahem Vinohradu k Tišnovu a pak pod Klucaninou zpět za zničený most. Také zničený kříž byl brzy opraven a již 23. září 1945 posvěcen Dr. Karlem Skoupým, pozdějším brněnským biskupem. Kříž je opatřen pamětními nápisy a byl zhotoven z drásovského pískovce firmou Karla Císaře z Drásova. Obr. 6

Tok Lubě nad mostem již nemá tolik hlubších tůní. Zde někde byla ve válečném období chycena hlavatka. Profesor Dr. Václav Dyk o obr. 6ní hovoří jako o klenotu podhorních řek dunajské oblasti. Poslední na Moravě chycená v roce 1893 byla z Dyje z lednického panství a vážila 14 kg, nejtěžší z Dunaje pak 52 kg. Kusy 40 kg, výjimečně 15 - 30 kg se uloví ve slovenských a karpatských vodách. Jak se mohla dostat hlavatka do Lubě? Dyk uvádí, že před lety byly provedeny pokusy znovuosídlení horních toků moravských řek a jmenuje i Svratku. Snahy však hodnotí jako hospodářsky neuvážené. Také MVDr. Igor Tejkal pamatuje pokusy s chovem na Nedvědicku ve čtyřicátých letech minulého století a odtud by snad ulovená hlavatka mohla pocházet. Z velkoústých lososovitých ryb se jediná tře na jaře, kdy proniká do menších potoků.  Obr. 7

obr. 7Na dalším toku k Drásovu a dále není zvláštních pozoruhodností. Za zmínku stojí, že zde byly v provozu dva mlýny. Až před Malhostovicemi se na Lubi poprvé setkáváme s t.zv. německou dálnicí R 43. Její rozestavěné těleso zde přetíná potok a v mírném oblouku zatáčí mezi Všechovice a Skaličku a dále již rovně až k Žernovníku. Více se o ní zmíním až při popisu horního toku. V mírném stoupání silnice k Nuzířovu ponechali ustupující Němci tank a pancéřové vozidlo. Byl jsem v něm několikrát a je zajímavé, že ač byl hořelý, bylo v něm ještě po roce nalezeno 40 litrů benzinu. To byla tehdy vzácnost. Podnikatelé jezdili na benzin červený, letecký byl modrý aby se nekradl a čirý benzin byl pro běžnou potřebu dražší Před několika lety jsem se v nemocnici setkal s devadesátiletým rodákem z Lipůvky a také na to pamatoval. Obr. 8

obr. 8Před Skaličkou je na levém břehu ve svahu klín lesa, dnes zarostlý mladými stromy, v roce 1945 to byla velká louka zdaleka viditelná. Zde měl být původně památník partyzánské skupiny Třetí č.s. úderná rota gen. Luži. Velká oslava a položení základního kamene proběhlo, a všimněte si ohromné účasti obyvatelstva a to bez dopravy, 16. září 1945. Obr. 9 V pozadí je Skalička, dílo však nebylo dokončeno a byl postaven střízlivější pomník blízko u bývalého partyzánského bunkru. Obr. 10 Nedaleko něho teče také jeden z obr. 9přítoků Lubě. Původně čistý, že v něm byli raci, situaci prudce zhoršila u Unína postavená raketová základna. Přetékající septik pod ní krásný lesní potok úplně zničil. Snad je dnes opět čistý. Na počátku Skaličky procházíme kolem kdysi vyhlášené palírny. Obec sama byla v závěru války v souvislosti s partyzánskou skupinou těžce postižena, stejně tak občané okolních obcí a ruští i čeští partyzáni. Celkem jich zemřelo za různých okolností 35.

Zde se musím nakrátko opět vrátit k vodě. Ve Skaličce přitékající potok Lažánka mne jednou překvapil. Je hlubší než širší a pod na krajích splývající travou byli neuvěřitelní pstruzi. Nad Skaličkou se táhne krásné dlouhé údolí. Blízko jeho obr. 10konce na pravé  straně nedaleko obce Hluboké Dvory je zřícenina hradu Trmačov a na levé straně u obce Újeza u Černé Hory jsou také nepatrné pozůstatky po hrádku Újezd. Újezd byl také útočištěm skaličských partyzánů. Při jejím přepadu 23. února 1945 jich bylo 9 zajato a 2 padli. Následující den byla přepadena Skalička. Anna Filková, újezdská farská kuchařka byla zastřelena v Letovicích spolu s dalšími v prvních květnových dnech roku 1945. A není dost na těchto tragických událostech. V prvých únorových dnech roku 1945 byli partyzány zastřeleni K.O. narozený v Nuzířově a C.J. narozený v Lažanech. Mělo se tak stát v Černohorské zmole z rozhodnutí velení Třetí roty. Oba byli neopatrní a hrozilo prozrazení celé odbojové skupiny.

Zprava přitéká Hlubocký potok (na některých mapách chybně označený jako Dvorský) a v zápětí tok Lubě prudce zatáčí do druhého obr. 11hlubokého údolí směřujícího k obci Lubě. Podobně jako ve Žlebech na Besénku a pod Sokolím na Svratce byl i zde pozorován poměrně vzácný čáp černý při lovu pstruhů. Ten hnízdí v hlubších lesích. Zleva přitéká Malolhotský potok, kde došlo k překvapení jako na dolním toku s hlavatkou. V šedesátých letech minulého století zde byl uloven siven potoční. Ten sice není tak vzácným jako hlavatka, avšak jeho výskyt je ojedinělý. Miluje zejména lesní chladné potoky a nehledá úkryty jako pstruh. Jeho výskyt u nás započal společně s pokusy se pstruhy duhovými. Snad byl v tomto prostoru vysazen některým majitelem okolních panství na počátku 19. století. Obr. 11

Na levé straně údolí nahoře ve stráni je slepencový útvar v podobě hlavy. Je to přírodní památka, zvaná Krkatá Bába. Doktor obr. 11přírodních věd Jan Šmarda docent sociologie rostlin a rostlinné geografie, který tehdy působil v Tišnově, se o této geologické památce  zmiňuje v časopise Našim Turistům v roce 1934 v souvislosti s výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin. Odtud jsou také fotografie dokumentující tehdejší stav a můžeme je porovnat s aktuální fotografií,  jak je dnes okolí zarostlé, přes návrhy odborníků na úpravu. Všiměte si, že se za 70 roků téměř nezměnila zakrslá borovice která se nad Krkatou Bábou sklání. V roce 1997 vyhlásil Okresní úřad v Blansku Krkatou Bábu a její ochranné pásmo o rozloze asi 9 ha za přírodní památku. Obr. 12 a 13

V těchto místech se opět setkáváme s německou dálnicí R 43. Jejím projektem se Němci zabývali ještě předobr. 13 okupací Československa. Původní návrh znamenal zničení přírodní památky. Proto bylo navrženo u Hlubokých Dvorů dálnici rozdvojit na dvě samostatná tělesa a údolí Hlubockého potoka a Lubě překlenout celkem čtyřmi  obloukovými mosty s Krkatou Bábou mezi nimi. Tato rozsáhlá stavba dostala název Vierbrücken  Čtyřmostí. Hluboké Dvory, tehdy Hluboké, se stalo důležitým střediskem této stavby. Později byl projekt změněn pro úspory oceli a konstrukce mostů navržena s více malýmí oblouky s podpěrami obloženými kamenýmy kvádry. A ještě další rozhodnutí bylo zbudovat nejdříve jen jedno z dálničních těles a provoz zde vést obousměrně. Na tomto díle severní větve se pracovalo až do zastavení stavby celé dálnice 30. 4. 1942. Obr. 14 a  15

obr. 14Na katastrálním území Hlubokých Dvorů byly tři ubytovací tábory. Brückenstein  Mostní kámen, kde byli ubytováni dělníci pracující v lomu a při opracování kvádrů. Lom byl vlevo asi 100 m před obcí ve směru od Unína. Byla zde volná zastřešená kůlna, kde se kámen opracovával, kvádry se číslovaly a kamenné odštěpky se míchaly do betonové směsi. K odvozu sloužila úzkorozchodná trať vedoucí od lomu přes dosud patrný násep, pak napříč silnicí a rovnoběžně po její pravé straně ke škole a dále na staveniště Úlehla ve směru na Skaličku ke dvěma kancelářským barákům. Další dva tábory Vierbrücken I  Čtyřmostí I a větší Vierbrücken II  Čtyřmostí II byly blízko sebe na opačné straně obce. Celková jejich kapacita pro 800 lidí nebyla využita, ale i tak stoupl počet obyvatel v obci asi 3x.  Obr. 16 a 17obr. 16

V zářezu dálničního tělesa od Všechovic stál domek hlídače označený RAB  Reichsautobahngeselschaft, česky celým názvem Německá státní společnost pro stavbu a provoz dálnic. Zde byla při zemních pracích nalezena kostobr. 17ra muže. Podle dohadů se jednalo o občana z Hlubokého, který chtěl za první republiky odejet za prací do ciziny. Cesta na drásovské nádraží vedla právě tudy a dále přes Všechovice. Jednalo se zřejmě o loupežné přepadení, byl předpoklad, že u sebe bude měl peníze. Nikdy se neozval a mělo se za to, že zmizel v Americe. Druhá verze uvádí, že se jednalo o řezníka a handlíře Pokorného. Podle kosterních pozůstatků je ale pravděpodobnější verze první. O této hlídačské boudě složili dělníci popěvek, který příležitostně zpívali v hospodě.

Na říšské dálnici

při samé silnici

hlídačská bouda stojí.

Hlídá v ní Bezděk sám,

slyšte co povím vám,

za to to jistě stojí.

 

Když jsem šel okolo

za ním jsem vlez,

on vám tam potvora,

spal jak pařez.

Vedle něj ouhaha,

ouplně do naha

cikánka pěkně spinká....

Nad Hlubockým potokem na hřebeni před severním dálničním tělesem stála zděná budova kanceláří mostního stavebního dozoru. Po zastavení prací na dálnici v opuštěné budově pořádala mládež z Hlubokého a okolí tajné taneční zábavy, které byly tehdy jinak zakázané. V lese jsou dosud patrné železobetonové základy budoucích mostních pilířů.

obr. 18Vrátíme-li se opět k toku potoka, docházíme k obci Lubě, po níž je potok pojmenován. Hezká dědinka hluboko v údolí je dosud méně zasažená civilizací. Silnice je zde úzká s četnými serpentinami a velkým stoupáním, odrazuje proto mnohé motoristy. Potok se stáčí na západ, lesnaté údolí před Rohozcem končí a zde je blízko ovocných sadů znovu obnoven rybník, léta opuštěný s protrženou hrází. Z potoka se stává postupně úzký potůček, který protéká pod silnicí z Rohozce do Bukovice a stáčí se znovu k severu, kde mezi obcemi Zhoř a Rašov z několika pramenišť vzniká. Hřbet mezi Rašovem a Zhoří tvoří rozvodí mezi povodím Lubě a Besénku. Nedaleko na západ odtud je již prameníště Rašovského potoka přitékajícího v Šerkovicích do Besénku.  Obr. 18

 

Karel Krejčí