TIŠNOVSKÉ HRDELNÍ HŘÍCHY

TIŠNOVSKÉ HŘÍCHY

PŘED HRDELNÍM SOUDEM VE VELKÉ BÍTEŠI

 Jan Zduba, Muzejní spolek Velkobítešska

Velká Bíteš v roce 1728, pohled od jihu. Na náměstí se nachází radnice „das Rathauss“ pod č. 2, u kašny pranýř „der Pranger“ pod č. 15, zcela vlevo šibenice „das Hohe gericht“ pod č. 14 (Archiv města Brna, V3 Knihovna Mitrovského, Hofferiana, sbírka vedut moravských měst, sign. 3/9).       V jedné z tišnovských hospod se ve svatodušní úterý 17. května 1622 zastavila na „truňk“ vína společnost z Velké Bíteše. Cestovala do předchozího působiště patrně bratského kněze Vojtěcha Vrablece, který byl v Bíteši ustanoven farářem, aby vyzvedla jeho věci. K tomu určený vůz v této nejisté době na počátku třicetileté války doprovázela i ozbrojená stráž, najatá městem Bíteší i Náměští nad Oslavou. Zatím v hospodě víno pozvedlo náladu do té míry, že mušketýr Vávra se začal zajímat o zbraně svých společníků. Vzal mušketu bítešského řezníka Kryštofa a chtěl z ní do vzduchu vystřelit. To se mu nepovedlo, a tak zbraň sklonil, aby na pánvici nasypal svůj střelný prach. V tu chvíli „se na prachovni zapálilo“. Tím „proti velikému neštěstí a příhodě nešťastné“ Kryštofa „z náhody a nechtěně prostřelil a zabil“. Vávra se tak vzápětí ocitl v tišnovském vězení, načež byl přemístěn do vězení bítešského. Z pohledu městského úřadu byl skutek vnímám nepochybně jako jednoznačné nechtěné zabití. Proto dal Vávrovi výpověď a k podepsání revers, ve kterém se Vávra zavázal k opuštění města, a k tomu, že nebude pod trestem smrti nikomu vyhrožovat a mstít se.1

     Naopak Velkou Bíteš navštívili o jarmarku v neděli 4. října 1609 tišnovští farář Matouš s Janem Spoustou. Tito se stali spolu s dalšími třemi bítešskými sousedy před bítešským městským úřadem svědky urovnání jakési „nevole“ mezi bítešským církevním správcem katolickým knězem Jakubem Muškalou, dosazeným tišnovským klášterem jakožto patronem zdejší farnosti, a bítešským sousedem a kostelníkem Matějem Severínem. Dospělo se k tomu, že Severín zaplatil knězi za škody 6 zlatých 17 grošů, „s barvířem se umluvil“ a kněze před purkmistrem a radními ujistil, že nebude záležitost ve zlém vzpomínat.2

Místa výkonu hrdelního práva ve Velké Bíteši: 1 - radnice, 2 - pranýř, 3 - starší šibenice na Klečanech vzdálená 2,2 km od radnice, 4 - mladší šibenice vzdálená 1,5 km, 5 - katovna, modrá čára - trasa zemské silnice před rokem 1787 (zakresleno do 2. vojenského mapování z let 1836–1852, www.mapy.cz)     O velkobítešském hrdelním právu, trvajícím od 13. či první poloviny 14. století do poloviny 18. století, bylo napsáno již mnoho a mnoho nadále zůstává ke zpracování. Z trestní agendy zůstalo zachováno pět úředních knih a 20 fasciklů aktového materiálu.3 Z tohoto množství pramenů byla publikována jen část.4 V nedávné době se pokročilo s poznáním hmotných dokladů bítešského hrdelního práva i bítešských katů.5 Výzkumu tišnovské šibenice totiž předcházel v roce 2013 průzkum šibenic ve Velké Bíteši. Ačkoli zde stávaly šibenice celkem dvě - starší sloužila asi do 80. let 16. století, načež ji nahradila podobná na druhé straně městského území - nezůstaly po nich v terénu žádné stopy. Osudným se pro obě stavby stal nejen zánik hrdelního soudu, ale zřejmě také jejich poloha při zemské silnici Brno-Jihlava. Asi na přelomu 18. a 19. století byly obě rozebrány a nejspíše posloužily pro výstavbu nové silnice. Přesto se jejich umístění podařilo lokalizovat, a to na základě porovnání dobových mapových vyobrazení a pozemkových parcel. Odhalené základy patrně pranýře. Foto: Jan Zduba, 7. dubna 2014Podobný osud postihly v 19. století radniční prostory, kde zasedal hrdelní soud a kde se nacházelo vězení. Základy nepochybně pranýře, který stával poblíž jiho-východního rohu někdejší kašny, byly na náměstí odkryty na okamžik v roce 2014, avšak nebyly přesně zaměřeny. Jejich část ovšem zřejmě zůstala nadále zachována v zemi. Pranýř doplnila v roce 1714 socha sv. Jana Nepomuckého, postavená na ose mezi ním a vraty radnice. Tím byli odsouzenci, kteří byli vedeni k pranýři jakožto místu zbavující cti, vystaveni výzvě se modlit k patronu cti. Pranýř i šibenice bývali pracovištěm kata, kterého na plný úvazek zaměstnávalo město od poloviny 17. století. Jeho katovnou se stal okrajový domek na předměstí Za Kostelem (na dnešní Tišnovské ulici), ale ani tento se do dnešní doby nedochoval. A tak skutečně hmatatelné stopy bítešského hrdelního soudu spočívají v dochované písemné agendě. Snad nejvyužitelnější pro Tišnovsko je tzv. smolná kniha, zaznamenávající útrpné výpovědi v letech 1556–1636, a jejíž edice vyšla v roce 1973.

     Výpovědi na útrpném právu je třeba vnímat s rezervou, neboť z nich nevyplývá, co skutečně byla pravda. Mučení jako metoda k získání plného doznání podezřelého byla totiž až příliš jednoduchá a účinná. Žaloba sice musela být odůvodněná a soudní řízení probíhalo formalizovaně, ale průběh vyšetřování na mučidlech spravedlnost z dnešního pohledu nezaručoval. Platila presumce viny, nepřiznání se považovalo za přitěžující zatvrzelost a téměř nikdy se nestalo, že by někdo vydržel celý průběh mučení, aby byl - s již poškozeným zdravím - prohlášen za nevinného.6 Jak ale dosvědčují v úvodu zmíněné dva Tišnova se dotýkající případy, soud neužíval v případech jasné neúmyslné viny a civilně-právních sporů mučící nástroje a spor ukončil v jednom případě vyhoštěním a ve druhém vynuceným smírem.

 

Dva zápisy tišnovského hrdelního soudu z let 1563 a 1571

     Do Smolné knihy velkobítešské z let 1556–1636 byly v souvislosti s řešenými případy přepsány výtahy ze dvou výpovědí, které byly pořízeny při tišnovském útrpném právu a zapsány do tišnovských tehdy zvaných černých knih.

Výtah z tišnovských černých knih k případu Jana Holého z roku 1563 (SOkA ZR, AMVB, kn. sig. Ea 5, fol. 10r).      První případ výslechu „na trápení útrpném“ v městečku Tišnově probíhal v noci z neděle na pondělí 14. listopadu 1563. Jan Holý ze Svatoslavi tu „vyznal“ své skutky loupeží a mordů. Jeho zločinná kariéra začala tím, že s jedním kumpánem z Deblína vzal z Korábova mlýna měřici pšenice a prodal ji jednomu formanovi za 20 bílých grošů. Pak se přidal k Tomáši Pelechovi ze Svatoslavi a Janu Vlhovi z Katova, kteří začali vytvářet svoji zločineckou tlupu. Společně kdesi na Brlohu zabili pro množství peněz jednoho člověka a v hlinících za Tišnovem obrali jednoho kupce. Nato se jejich tlupa rozrostla na 13 osob. Obrali Václavka Strejčků z Tišnova o jeden zlatý a kabát, na Hlíně zabili pro 10 zlatých jednoho člověka, u kamenného mostku obrali jednu kramářku z Ivančic. Pak na Šípě zabili jednoho člověka a obrali jej o 10 zlatých. U mostku u Řečkovic zabili jednu ženu s nemálo penězi, ale u toho Holý prý nebyl. Dále na Brusích za Zbraslaví zabili člověka a vzali od něj 15 zlatých. Na Doubravě u Příbrami zabili ženu, která měla 4 zlaté. Nato se k nim přidali ještě další dva kumpáni. Na Hlíně loupili potřikrát, podobně i na Červeném vrchu. Zabili i ženu v Čertově žlebu. Jan Holý byl nato v Tišnově popraven.

     Ve druhém případě se na tišnovském útrpném právu ocitl v sobotu 3. února 1571 syn provazníka Duchka z Předklášteří Mikuláš Miča. Ten začal svou zločineckou dráhu tím, že se přidal ke skupině bítešského Martina Roháče, který se s dalšími vracel z války ze Sedmihradska. Miča se zúčastnil nejprve na Červeném vrchu loupežného zabití člověka, pokračoval za Hustopečí, u Uherského Hradiště, Uherského Brodu, Újezdu, na Kratěných mostech, u Prostějova, Kojetína, Litomyšle, Polné, Jaroměřic, Oslavan, Vémyslic, Mohelna. Pak v Čechách u Roudnice zabili ženu a druhou u Mělníka. V loupežných zabitích pokračovali u Chrudimi, Pardubic, načež došli k Novému Městu na Moravě. Dále přiznal, že u Mělníka zabili těhotnou ženu a podobně i u Chrudimi. Vyznal, že z celkem čtyř těhotných žen vyřezali vnitřnosti nenarozených dětí a že je v Čechách v Čertově krčmě ve třech lidech vařili a snědli, aby „lepší smělost srdce měli“. Po takovém přiznání k mordům téměř tří desítek lidí, loupeží a vražd těhotných žen byl v Tišnově popraven. Jeho společník Martin Roháč byl souzen o tři týdny později u bítešského soudu a byl rovněž popraven.7

 

Případ regionální zločinecké skupiny z roku 1628

     Ve válečné době, počátkem srpna 1628, se do bítešského vězení dostali Šebesta Stežbický se Zuzanou Pšeničkovou. Tito byli součástí až dvacetičlenné skupiny, která působila zejména východně od Tišnova. Šebesta byl pro vraždy, loupeže a krádeže „scepeněný kolem polámán a vyzdvižen“, Zuzana za totéž byla sťata. Jejich příležitostný kumpán Tomáš Bezouška se dostal před bítešský soud v březnu 1629 a byly mu pro totéž „kolem hnátové polámány a zpřeráženy, krk sražen a jsa roztažen i do kola vpleten, tak také vzhůru s týmž kolem vyzdvižen“.

     Během svého trestuhodného působení Šebesta se Zuzanou a dalšími jim podobnými nacházeli zázemí v Níhově v pastouškách u pastýře a jeho manželky nebo v krčmě u Jana Sedláka, v Rojetíně v krčmě u Buly, v Lubném u patrně krejčího Piskory a asi i u Působiště Šebesty Stežbického a Zuzany Pšeničkové před srpnem 1628. V současné mapě (www.mapy.cz) jsou body označeny obce jejich výskytu a čtverečkem zvýrazněny tři obce (Lubné, Níhov, Rojetín), které se staly centrem jejich působení.Urbana Malého ve Křoví. Posledně jmenovaný Urban Malý předtím žil ve Svatoslavi, ale tam mu prý nechtěli trpět jeho nekalé způsoby. Tito jmenovaní obchodovali s věcmi pochybného původu. Někdy za ně dali peníze, jindy krčmáři vyrovnali danou sumu pivem, Piskora nabízel výkup a přešití oblečení, níhovská pastýřka podobně obchodovala s kradenými věcmi a nabízela zázemí při konzumaci kradených ovcí.

     U níhovského pastýře Šebesta se Zuzanou a s nejbližšími kumpány, ke kterým patřili zejména Koníček s Koníčkovou, snědli ovce a kozy ukradené v Litavě, Pernštejnském Jestřabí, Drahoníně i Libochové. Ve Vidoníně s milešínským pastýřem Jírou Křižníkovským podobně ukradli ovci, kterou snědli v Milešíně. Tito pak spolu v Kuřimské Nové Vsi zcizili šest plachet. V Katově Šebesta okradl o šaty i pastýřku, té je ale musel vrátit. Pak se vydali do „hor“, kde v Bedřichově okradli jednoho sedláka o tele, které snědli u chalupníka Macka v Lačnově. Ve Čtyřech Dvorech se s Gregorem vloupali do komory jednoho sedláka a vzali mu kožich a dvě prostěradla. Vrátili se a v Blahoňově ukradli jednomu „mlynářskýmu“ kabát, který Šebesta propil u Buly v Rojetíně. Tomu prodal i radlici zcizenou na poli u Kalů. V Újezdě u Tišnova vzal dvě plachty a čtyři roušky, které prodal Piskorovi v Lubném. U tohoto Piskory si také nechal přešít další kradené oblečení. Podobně okradli někoho na cestě o kožich, který Šebesta směnil za střevíce se ševcem ve Žďárci. V Níhově u rybníka Halda obral o kožich Mičkovu děvečku. Zuzana si pak pořídila od ševce z Březského ručnici kvůli Koníčkové, že „mezi sebou hněv měly“.

     Zdá se, že přišli od Třebíče. V Okříškách s Koníčkem zcizili modrou sukni a kožich, v Náměšti nad Oslavou spolu s Koníčkem, Koníčkovou a Václavkem ukradli plátno, které prodali v Kozlanech ivančickým Židům. Šebesta dále ukradl v Račerovicích pastýřovi kalhoty a dlouhý kabát a tyto směnil v Lukovanech za ručnici. V Rozdrojovicích zastřelil člověka. V Knínicích (Moravských či Veverských) ukradli kalhoty a kožich, který pak směnili za střevíce ve Březí. U Veverské Bítýšky pod Holasicí se stejnými kumpány, kteří s nimi byli již v Náměšti, zabili posla z Moravské Třebové, ale poslova postřelená žena jim utekla.

     Asi jedny z posledních jejich akcí se uskutečnily po spojení s dalšími jim podobnými kumpány. Tehdy prý Zuzana asi u Pánova nožem zabila těhotnou ženu a Šebesta s Koníčkem z ní vyřezali plod a z něj ručičky. Tyto posloužily k výrobě svíček, které měly při nočních krádežích zajišťovat, aby se spící lidé nemohli probudit. Toto vyzkoušeli ve Svatoslavi u řezníka Kříže, kterého v devíti lidech v noci vykradli a v komoře mu zanechali Zuzanino novorozeně. A ještě si tu vzali včely.

Mapa viditelnosti starší šibenice. Tato šibenice nebyla z náměstí vidět; v rámci městské zástavby byla patrná jen od kostela (vypracoval RNDr. Jan Divíšek, Ph.D., Ústav geoniky AV ČR, v. v. i., pobočka Brno, 2016).      Jejich kumpán Tomáš Bezouška se zúčastnil přinejmenším posledních dvou výše zmíněných akcí, načež se spolu s dalšími vydal směrem ke Znojmu. Osudným se mu stalo, že se i se svým způsobem obživy vrátil zpět. U bítešského soudu se dobrovolně a pak i na mučidlech přiznal k tomu, že u Náměště v Zahrádce v pastouškách zabil jednoho člověka, který ale byl „lidský škůdce“. Ostatní předchozí přiznání popřel. A tak pro své „zlé nešlechetné přečinění“ životní pouť ve Velké Bíteši skončil.8

 

Přehled zločinců z Tišnovska podle výpovědí útrpného práva ve Velké Bíteši (1556–1628)

     Smolná kniha velkobítešská z let 1556–1636, publikovaná v roce 1973, zachycuje jména lidí, kteří se měli podílet na zločinech, z oblasti dnešního Tišnovska. Zde je jejich přehled.9

Borač

- Jan a Vašek synové Tkadlcovi, 1563, výpověď Pavla Špaldy, s. 70–71; Vaškovi pán Kytlic prostřelil stehno.

Borovník

- Jech, 1568, výpověď Tomáše Pelecha ze Svatoslavi, s. 88; s Tomášem Pelechem urazili a odcizili zámek u stodoly ve Velké Bíteši, načež spolu seděli v bítešském vězení.

Pokračování výtahu z tišnovských černých knih k případu Jana Holého z roku 1563 (SOkA ZR, AMVB, kn. sig. Ea 5, fol. 10v). Deblín

- Kutálek, 1563, výpověď Jana Holého v Tišnově, s. 74; společně s Janem Holým ze Svatoslavi vzali měřici pšenice v Korábově mlýnu a prodali ji jednomu formanovi.

Dolní(?) Loučky

- Ondřej Šuránek, před 1559, 1568, výpověď Vítka Šilhavého hudce z Kuřimi a Tomáše Pelecha ze Svatoslavi, s. 66, 85; s kumpány kupříkladu zabil jednookého biřice a katovského pacholka na Šípě a „drahně zlatých od nich sme vzali“.

- bratři Jíra a Holý Šuránkovi, 1563, výpověď Jana Holého ze Svatoslavi, s. 75.

Kaly

- Lukáš Staňků tesař, 1563, 1568, výpověď Jana Holého ze Svatoslavi a Tomáše Pelecha též ze Svatoslavi, s. 75, 85.

Katov

- Jan Vlha, 1563, 1568, výpověď Jana Holého ze Svatoslavi a Tomáše Pelecha též ze Svatoslavi, s. 75–76, 84–88; spolu s Tomášem Pelechem vedoucí loupežné a mordýřské tlupy.

Lomnice

- Pavel Špalda, 1563, byl ve Velké Bíteši vyslýchán a za krádeže, loupeže, snahu o vyloupení kostela a mordy popraven, s.70–72. Pavel Špalda se nejprve nechal v Náměšti nad Oslavou u Jana Vondráčka zjednat na službu a již večer téhož dne zmizel i s koněm. Pak vzal v Křižanově kožený kabát a veverčí čepici. Následně se přidal ke skupině, kterou tvořili Vít Kužel ze Štěpánovic, Vávra Přibyl ze Slezska, Jiřík Čert z Předklášteří, Jan Ančinin sloužící v Třebíči u Kakamerdy, Jan a Vašek synové Tkadlcovi v Borači, Řehoř Plasář a jeho podruh Jan z Vícenic. Tito v Kuřimi vzali dva koně, které prodali v Mladé Boleslavi. Dále chtěli vyloupit kostel ve Žďárci a kněze zmučit, ale na to nedošlo. Pak u Koryčan oloupili Žida a dalšího člověka zabili. Komplikace nastala, když jich šest u Vostrý horky přepadlo tříčlennou výpravu se starým pánem Kytlicem, jedoucím do Brna. Kytlic ručnicí prostřelil Vaškovi Tkadlcovému stehno, načež se ostatní rozutekli. Pak vyčkávali u pustého hradu Zubrštejna hrnčíře Václava, když měl jít z Bystřice, aby jej oloupili. Na Hlíně oloupili jednoho člověka a u kamenného mostku kramářku z Ivančic při návratu z Brna. Od té vyzískali 30 zlatých a množství koření, které prodali v Němčicích za Ivančicemi. Peníze si rozdělili v říčanské krčmě, načež se vydali na Šíp, kde oloupili panského mlynáře z Rosic. Dále oloupili formana jedoucího z Blučiny. Zde začali být již natolik otrlí, že začali s mordy. Nejprve zabili člověka jdoucího z Boskovic, pak dalšího jedoucícho od Vostrý horky. Dokonce Pavel Špalda smrtelně udeřil svého švagra do hlavy kladivem. Nakonec ve Štěpánovicích vzali jedné vdově jalovici, kterou v hlinících porazili a snědli.

- Bartoň, 1571, byl ve Velké Bíteši vyslýchán a za mordy, loupeže a krádeže byl vpleten do kola, s. 98–99. Spolu s asi třemi kumpány v Borotíně vyloupili u Štěpána v komoře truhlu a ukradli ještě 17 snopů ovsa a měřiči pšenice, které prodali v Jevíčku. Pak si v Kunčině Vsi vytipovali a pak ve Žlebích u mlýna zabili a oloupili řezníka a dalšího v Jedli. Nato kradli u Tasovic. Chtěli zabít rychtáře z Bedřichova, ten jim utekl.

Níhov

- Jan Sedlák, 1628, výpověď Zuzany Pšeničkové, s. 166; šenkýř obchodující s kradenými věcmi.

Nedvědice

Výtah z tišnovských černých knih k případu Mikuláše Miče z roku 1571 (SOkA ZR, AMVB, kn. sig. Ea 5, fol. 16r). - Pavel Turek, 1579, výpověď Tomance hrnčíře z Lipníka v Bystřici nad Pernštejnem, s. 132; Pavel Turek „jest vysokej a mladej pacholek“, který se předcházejícího roku o brněnském jarmarku dělil s asi deseti kumpány o lup v krčmě v Zábrdovicích.

Pejškov

- Mička Rezek, 1557, výpověď Beneše Chadalky jinak Drábka, s. 59.

Předklášteří

- Jiřík Čert, 1563, výpověď Pavla Špaldy, s. 70.

- Mikuláš Miča, 1571, byl v Tišnově vyslýchán ohledně mordů, loupeží a vražd těhotných žen, s. 91–93 (viz výše).

Rojetín

- Šimek Bryša hudec, 1563, 1568, výpověď Jana Holého ze Svatoslavi a Tomáše Pelecha též ze Svatoslavi, s. 76, 87.

- Bula, 1628, výpověď Šebesty Stežbického a Zuzany Pšeničkové, s. 164, 165, 168; šenkýř obchodující s kradenými věcmi.

Svatoslav

- Šálek, před 1556, výpověď Jana Rejry z Komína, s. 57.

Pokračování výtahu z tišnovských černých knih k případu Mikuláše Miče z roku 1571 (SOkA ZR, AMVB, kn. sig. Ea 5, fol. 16v–17r). - Jan Holý, 1563, 1568, byl v Tišnově vyslýchán a za loupeže a mordy popraven, výpověď Tomáše Pelecha též ze Svatoslavi, s. 74–76, 85 (viz výše).

- Tomáš Pelech, 1568, byl ve Velké Bíteši vyslýchán, přiznal se až v druhém trápení, pro mordy a loupeže byl vpleten do kola, s. 84–88; byl s Janem Vlhou vedoucím loupežné a mordýřské tlupy. Nejprve s Janem Vlhou z Katova na Brlohu zastřelili člověka  a pobrali od něj „drahně“ peněz. Dále s dalšími sedmi kumpány v hlinících za Tišnovem oloupili kupce, u kamenného mostku oloupili kramářku z Ivančic, na Šípě zabili a oloupili člověka, u mostku u Řečkovic zabili a oloupili ženu, na Brusích za Zbraslaví zabili a oloupili člověka, u Příbrami na Doubravě zabili a oloupili ženu, na Hlíně loupili třikrát i na Červeném vrchu i jinde. S Vítkem Hudečkem z Dukovan vyloupili v Jasenici vladykovi Ondřeji Jesenickému v komoře truhlici (z tohoto lupu prodal jeden stříbrný pozlacený koflík ve Svatoslavi jednomu člověku ze Žatce) a rychtářovi světnici. S dvěma kumpány pobral Janáčkovi v Křižínkově 3 polty slaniny, které donesli Mičovi do Svatoslavi, a v Březí vyloupili Vaňka Dvořáka. S jeho vědomím Jíra Moučka z Nové Vsi a Jan Šoustala z Janovic vyloupili svého souseda Pešla, kterému odcizili přes sto zlatých. Podobně tři jeho kumpáni číhali u Nelepče nad tišnovským klášterem, kudy se tehdy jezdilo k Bíteši, na pána Severýna Tišnovskýho a na pána Petra z Předklášteří, ale nedočkali se jich. Ve Velké Bíteši s Jechem z Borovníka odcizili zámek u stodoly, načež se oba ocitli v bítešském vězení.

Štěpánovice

- Vít Kužel, 1563, výpověď Pavla Špaldy z Lomnice a Jana Holého ze Svatoslavi a Tomáše Pelecha též ze Svatoslavi, s. 70, 75, 85.

Tišnov

- Pavlíček miškař (jinak Miškavec), 1556, 1559, výpověď Jana Rejry z Komína a hudce Vítka Šilhavého z Brtnice a Kuřimi, s. 57, 66.

- Jan Žemlička, 1567, výpověď Martina z Valašského Meziříčí, s. 83; původem z Polské Ostravy, nyní v Tišnově v podružství u pekaře Synka v Brněnské ulici, s dalšími kumpány se dopouštěl krádeží, loupeží a mordů.

- Bureš, 1571, byl ve Velké Bíteši vyslýchán, s. 96–97. Vyznal až při druhém a třetím trápení, že byl najat za 4 zlaté, aby pomohl založit požár v Lomnici na zámku. Popraven byl „trháním kleštěmi, dřením, spálením“.

Úsuší

- Matějíček, 1563, 1568, výpověď Jana Holého ze Svatoslavi a Tomáše Pelecha též ze Svatoslavi, s. 75–76, 85.

 

Závěrem

     Ať už obžalovaného z hrdelního zločinu přivedl před hrdelní soud ve Velké Bíteši některý z hlavních hříchů, v současné době vyznačovaných na budované tišnovské naučné stezce, nebo jen křivé zdánlivě důvodné nařčení, výsledek byl stejný. Na radnici se měl bez účasti veřejnosti za pomoci mučení doznat k vině. Ve venkovních prostorách byl nato veřejně vykonán trest. Na náměstí přivázání k pranýři bylo trestem zahanbujícím, vedoucím ke ztrátě cti. Zde se ocitli povětrné ženy, podvodníci a pomlouvači. Ostatní tresty se zřejmě konaly u šibenice či přímo na ní. Odsouzenec se stával hlavním aktérem krvavého divadla, který tím získával i svá privilegia. Jedním takovým bylo poslední přání, kterým asi zpravidla bývalo jídlo a pití, aby svou roli odehrál pokud možno s omámeným vědomím.

Mapa viditelnosti novější šibenice, která již byla více propojená se životem ve městě (vypracoval RNDr. Jan Divíšek, Ph.D., Ústav geoniky AV ČR, v. v. i., pobočka Brno, 2016).      Pozůstatky více než čtyři století trvajícího hrdelního soudu ve Velké Bíteši představují, podobně jako v Tišnově, vývojovou etapu trestního práva. Etapu, kterou začal vrcholný středověk a kterou ukončilo ve druhé polovině 18. století osvícenství. Na začátku stojí překonání ordálů, tedy iracionálních důkazních prostředků, ve kterých se měla projevit boží vůle. Býval to zpravidla ordál vody, kdy byl podezřelý hozen do vody a pokud se potopil, byl vinen; nebo ordál železa, tedy zejména přísaha na rozžhavené železo. Ordály zrušila na lateránském koncilu v roce 1215 církev, která byla přece jen ovlivněna racionálními tradicemi římské právní kultury. Na druhé straně pomyslené časové osy bylo překonáno mučení, které zakázal císař Josef II. ve vydaném Všeobecném zákoníku o zločinech a trestech. V té době byly moderní trestněprávní zásady průlomově formulovány ve Francii v Prohlášení práv člověka a občana, a to následující: 1) zákon je stejný pro všechny, 2) zákon stíhá pouze činy nebezpečné pro společnost, 3) trestní právo musí spočívat na zásadě „není zločinu bez zákona“, 4) nikdo nemůže být obžalován ani potrestán jinak než podle zákona, 5) důkazní řízení musí spočívat na domněnce (presumpci) neviny. Tyto zásady se dále projevovaly v navazujících trestních a občanských zákonících. U nás takový Obecný občanský zákoník byl v platnosti v letech 1811–1950, v Rakousku platí dosud. Nové pojetí způsobilo, že soudní proces se stal veřejným, kdežto vykonání rozsudku se stalo neveřejným.10

 

POZNÁMKY:

1   Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou, f. Archiv města Velká Bíteš, kn. č. 11787, fol. 271. Zapsaný revers v gruntovní knize je datován pouze tím, že se stal za primátora Alexandra Hoselpocha. Ten byl primátorem města v letech 1622, 1625, 1630 a 1635. Podle vzhledu rukopisu zápis provedl městský písař Jiřík Postřihač, který úřadoval do roku 1623.

2   Tamtéž, fol. 274.

3   Tamtéž, kn. sig. Ea2, Ea5, Ea10, Ea15, Ea23; sig. C 16. V tomto množství kupodivu nelze dohledat ekonomiku provozu hrdelního soudu.

4   Antonín VERBÍK - Ivan ŠTARHA (eds.), Smolná kniha velkobítešská 1556–1636, Brno 1973, 272 s. (název originálu: Kniha penarum : Co se na sněmě in tormentis vyzná, do nich zapsáno býti má 1556). Antonín VERBÍK - Ivan ŠTARHA - Edmund KNESL (eds.), Černá kniha města Velké Bíteše, Brno 1979, 342 s. (1626–1736, název originálu: Kniha sententiarum, totiž vejpovědí právních při právě města zdejšího vynalezenejch, léta 1626). Stručnou historii bítešského hrdelního soudu a přehled případů z obou knih sepsal: Ivan ŠTARHA, Hrdelní soudy na Žďársku - II. část, vlastivědný sborník Západní Morava III., 1999, s. 3–17, zde s. 6–15. O výpovědích „čarodějnic“ u velkobítešského hrdelního soudu pojednala: Kamila ROJČÍKOVÁ, Magické praktiky velkobítešských čarodějnic, Západní Morava IV., 2000, s. 149–154. O nejstarších dochovaných právních dokladech z poloviny 14. století, totiž právních naučeních města Brna adresovaných městu Bíteši, pojednal: Tomáš BOROVSKÝ, Brno a Velká Bíteš ve 14. století : Centrum a periferie, in: Radana Červená (ed.), Archivum amicus historici est : Sborník příspěvků k životnímu jubileu Hany Jordánkové, Brno 2015, s. 139–150, zde s. 140–145.

5   Josef HÁJEK - Martin ŠTINDL - Jan ZDUBA, Po stopách bítešských popravišť, Západní Morava XIX., 2015, s. 49–59. Jan ZDUBA, Vzhled a zařízení radnice ve Velké Bíteši roku 1728, Archeologie a vlastivěda : PhDr. Pavlu Michnovi k 70. narozeninám (= Vlastivědný věstník moravský 66, 2014, supplementum 2), s. 164–177. TÝŽ, Bítešští mistři popravní, Zpravodaj města Velké Bíteše, duben 2014, s. 29–30 (dostupné z WWW: http://www.bitessko.com/online/zpravodaj-vb-2014-04). Potomci rodu žijí ve Velké Bíteši dosud.

6   V dané souvislosti zajisté postačí stručně a jednoduše komentované populárně-naučné pojednání: Jan TULÁČEK, Meč a váhy : O právu a jeho dlouhé historii, 2. vydání, Praha 2010, 128 s., zde s. 76–79.

7   A. VERBÍK - I. ŠTARHA (eds.), Smolná kniha, s. 74–76, 91–93 (edice zápisů). První případ je uveden slovy: „Vejtah z černejch kněh vyznání Jana Holýho z Svatoslavě, kteréž se stalo od něho v městečku Tišnově v neděli v noci na pondělí po sv. Martině. 1563. Na trápení útrpném Jan Holýho z Svatoslavě toto vyznal“; po vyznání je na závěr konstantováno: „A tak Jan Holý z Svatoslavě, což tuto na trápení vyznal, na tom i umříti chce a umřel“. Druhý případ je uveden takto: „Vejtah z kněh černých z městečka Tišnova vyznání Mikuláše Miče z Předklášteří, Duchkova syna provazníka, v sobotu po Hromnicích 1571., kteréž na svém útrpném právě i dobrovolně v městečku Tišnově vyznal“. K druhému případu popularizačně: Naďa MOYZESOVÁ, Martin Roháč loupežník, in: Táž, Slavné historky zbojnické : lapkové, loupežníci a zbojníci Čech, Moravy a Slezska, Praha 2006, 294 s., s. 105–106. Jediná zmínka o tišnovském soudu v navazující Černé knize: A. VERBÍK - I. ŠTARHA - E. KNESL (eds.), Černá kniha, s. 239–240. V Tišnově byli uvězněni pro podezření z převzetí kradených věcí křovští pastýř Jan Pospíšil a čeledín Antonín Pospíšil jinak zvaný Snídalka. Na poručení Tribunálu byli 8. června 1733 převedeni k hrdelnímu soudu ve Velké Bíteši. Tento případ vyžadoval pro souvislost s větší zlodějskou tlupou korespondování s hrdelními soudy ještě v Kunštátu, Jevíčku a Jihlavě. Antonín Pospíšil byl propuštěn, Jan Pospíšil byl na rozhodnutí pražské královské Apelace odsouzen k půlročním obecním pracem.

8   A. VERBÍK - I. ŠTARHA (eds.), Smolná kniha, s. 163–169, 171–173.  A. VERBÍK - I. ŠTARHA - E. KNESL (eds.), Černá kniha, s. 47–49 (žaloba na Tomáše Bezouška od rychtáře k vyššímu právu, odpor obviněného, rozsudek).

9   Míněna je kniha uvedená již výše v poznámkách: Antonín VERBÍK - Ivan ŠTARHA (eds.), Smolná kniha velkobítešská 1556–1636, Brno 1973. Číslo stránky odkazuje na stránku v této edici.

10   Jan TULÁČEK, Meč a váhy, s. 77–90.