Tišnovien - lovci a sběrači pod Dřínovou

Název Tišnov se objevil v pojmenování paleolitické kultury

Lovci a sběrači pod kopcem Dřínová na Tišnovsku, rekonstrukční napodobenina - L. Balák. Málokterá obec či město v České republice se může pochlubit tím, že jeho "rodná hrouda" dala jméno nějakému významnému vědeckému fenoménu. Město Tišnov je právě takovou výjimkou. V roce 1994 zavedl termín tišnovien prof. Jiří Svoboda, jeden z našich nejuznávanějších českých archeologů. Dnes ve vědeckém světě známý termín, a to nejen u nás, ale i daleko za našimi hranicemi, mohl vzniknout především kvůli vzácnému nálezu, jež byl pro vědu získán na konci 60. let 20. století poblíž dnešního Předklášteří. Učinil jej archeolog Oldřich Kos v místě dnešních násypníků štěrku u lomu na JZ svahu kopce Dřínová, poblíž železniční tratě z Tišnova do Štěpánovic. Mohli bychom říci, že by se kultura mohla jmenovat spíše podle bližšího Předklášteří - předklášteřívien, ale J. Svoboda se již před dvaceti roky rozhodl pro tišnovien. Ulehčil tak minimálně zahraničním kolegům velkým obtížím se zápasem s českými háčky a čárkami Sámové (Laponci) a jejich tradiční příbytek ze dřeva a drnů. Velmi často mají přenosné stany. nad písmeny

Jistě nás bude zajímat, co se vlastně u Dřínové našlo a jak je to staré. Z hlediska archeologie mluvíme o tzv. pozdním paleolitu (paleolit = stará doba kamenná), tj. časovém úseku mezi 11 300 – 10 200/10 000 před dneškem. V geologické odborné literatuře se také dočteme, že jde o období přechodu pozdního pleistocénu a přechodu k holocénu. Holocénem je myšlena geologická přítomnost, v té žijeme dodnes. Pamatujeme si ze školy termíny prvohory, druhohory, třetihory a čtvrtohory – časové úseky, které se pohybují v rozmezí velikých čísel mnoha miliónů roků. Jak běžel čas čtvrtohory (posledních asi 2,6 mil. let) se pro nás již staly zajímavé tím, že se v Evropě usadil člověk. Pro čtvrtohory byly typické extrémní teplotní výkyvy, způsobené šířením ledovce ze severu Evropy směrem na jih. Až odezněla poslední doba ledová (asi 18. tis. let) a klima se stalo pro člověka pozvolna stalo opět snesitelným, uběhlo několik tisíc roků, ocitneme se právě v době, kdy na Tišnovsku pod kopcem Dřínová žili lovci a sběrači (obr. 1), kteří nám po sobě zanechali pozůstatky, které nalezl O. Kos.

Postavení tišnovienu mezi dalšími lokalitami pozdního paleolitu na Moravě (Oliva 2005). Odlesněné tundrovité pláně se pozvolna zalesnily - hovoříme o borobřezových porostech. Obdobný typNástroje nalezené O. Kosem na úpatí kopce Dřínová v letech 1966-1967 (Oliva 2005). krajiny dodnes najdeme na severu Evropy ve Skandinávii. Přibližně tak si můžeme představit dřívější paleolitické Tišnovsko v době tišnovienu. Tuto krajinu obývají Laponci - v jejich jazyku zvaní Sámové (obr. 2). Dokonce se říká, že Laponci jsou nejstarším národem v Evropě, který si dodnes uchoval svůj starý svět – způsob obživy, tradiční předměty, pradávné legendy, písně se starými náměty či oděv z dob před více jak 10 000 roky. Lovecké skupiny tišnovienu byly malé jako u Laponců a v krajině byly velmi řídce roztroušené. Kdybychom tehdy Moravu navštívili, dohromady by tady žilo snad jen několik stovek až tisíc lidí.

Lovci a sběrači pod Dřínovou - L. Balák. K tišnovien náleží další evropské, asijské a africké kultury, jako je natúfien ve východním Středomoří, capsien v severní Africe, azilien na území hlavně Francie, creswellien ve Velké Británii. Na Moravě se tišnovien střetává s dalšími kulturami známých z oblastí  Německa - kultura Federmesser a z Polska - kultura swidérien (obr. 3). Někdy v tomto období lidé natúfienu započali s revolučním vynálezem. Pro svoji obživu sbírali mj. semena divoce rostoucích rostlin. A někdy v tomto období se zrodila převratná myšlenka zasévat a sklízet - vzniklo zemědělství. Lidé tišnovienu tak na našem území žili jen pár tisíc roků před největším přelomem evropských dějin - před rozšířením znalosti zemědělství. Budoucí nový způsob života naprosto od základů promění evropské dějiny.

Dějiny poznání pozdního paleolitu na Moravě začalo na Tišnovsku v meziválečném období. Starší úsek paleolitu byl již asi dvě desetiletí Křišťál nalezený v lokalitě Dřínová - odsud ale nepochází - sbírka D. Šikolavelmi známý např. díky výzkumům pod Pálavou v Dolních Věstonicích (lovci mamutů - 30 000 před dneškem), ale některé další úseky zůstávaly stále nerozpoznány. Před druhou světovou válku, roku 1937 zveřejnil J. Skutil výsledky povrchových sběrů "pazourků" na Tišnovsku, o které se zasloužil J. Lavický v letech 1935 a 1936. Mezi novými nálezy figurovaly předměty z Dřínové u Předklášteří. V letech 1947-1949 a později mezi léty 1959-1961 ve sběrech pokračoval B. Klíma. Až v roce 1966-1967 provedl zásadní objev O. Kos, který prozkoumal na plošině převýšené 12 metrů nad řekou Svratkou a potokem Besénkem na ploše 45 x 35 m čtyři zahloubené objekty. Ohraničení objektů se zřetelně rýsovalo mezi okolní vápencovou sutí. Bylo v nich asi dva a půl tisíce kusů naštípaných "pazourků". Nálezy byly záhy porovnány dalšími s českými, polskými, rakouskými, maďarskými, německými, švýcarskými nebo ruskými lokalitami. Dřínovská lokalita vstoupila mezi zásadní objevy v Evropě a tam se nachází pro výjimečnost obdobných nálezů už dodnes.

Fotografie místa nálezuDo dnešních dob byly na území České republiky objeveny další lokality ze stejného časového období. M. Oliva uvedl, že s oteplováním docházelo k opouštění jeskyň Moravského krasu a osídlení pronikalo do odlehlejších oblastí. Na Moravě se využívalo území Českomoravské vrchoviny a houstla síť krátkodobých stanovišť u menších řek, potoků a jezer. Pohyblivému způsobu života odpovídají stopy stanovitých obydlí. Ty jsou známe hlavně ze severoevropské roviny, podobné známe z Dřínové. Většinu našeho území zaujala skupina lidí tzv. tišnovienu (obr. 3). Nedávno také napsal M. Moník: "Stanice na Dřínové byla ústředním, shromažďovacím táborem, mohla tvořit důležitý bod na dálkové trase mezi jižní Moravou a Českomoravskou vrchovinou". Zde je čtenáři nutné osvětlit skutečnost, že způsob života lovců a sběračů je od zemědělců velmi odlišný. Lovci se často přesouvají za zvěří a operují na velkých plochách. Dřínovský tábor se nacházel poblíž řeky Svratky na soutoku s Besénkem a Loučkou, což ukazuje na strategické místo v krajině, navázané na komunikační trasy pro člověka a zvěř. Při svém putování krajinou také sbírají různé druhy kamenů - surovinu, ze kterých si vyrábějí nástroje a zbraně (tišnovská kolekce je typově bohatá a obsahuje několik obloukových hrotů, dále krátká škrabadla a další nástroje - obr. 4). Na jednom místě pak nacházíme kolekci kamenů z mnoha vzdálených oblastí, jak je typické právě pro Dřínovou.

 Velmi významný je rozbor původu jednotlivých druhů kamenů z Dřínové. Na něm lze velmi dobře demonstrovat operační prostor lovecké a sběračské komunity. O. Kos výzkumem nalezl celkem sedmnáct druhů surovin. Nejpočetnější je rohovec z Krumlovského lesa - varieta II (asi 40 km od Dřínové). Druhou nejpočetnější surovinou jsou silicity přinášené z hornoslezské morény (Opavsko, Ostravsko aj.), vzdálené vzdušnou čarou asi 100-130 km, nebo ze severního okolí Jeseníků (Javorník, Kladsko), tedy ze vzdálenosti asi 120 km, či snad i z morén ležících severně české kotliny (severně Krkonoší) ve vzdálenosti kolem 170 km od Tišnova. Na třetím místě co do počtu je zastoupen spongolit z křídového útvaru v Lysické sníženině nebo z teras Svitavy severně Brna. Na čtvrtém místě jsou suroviny, které nebylo pro přepálení možno určit. Dále byl zastoupen radiolarit, pocházející asi z prostoru Bílých Karpat (Vlára, 130 km). Valounová kůra nasvědčuje původ ve štěrcích u Maueru u Vídně (120 km). Rohovec typu Olomučany pochází z Moravského krasu (20 km), z bezprostředního okolí Dřínové pocházel křemen. Stejná surovina se objevuje i v podobě pro náš paleolit ojedinělého mořského valounu, který ale mohl být přinesen i ze štěrků některé z moravských řek. Vizuálně atraktivní surovinou byly chalcedony a opály, pocházející zřejmě ze severního a západního okolí Tišnova (Rašov, Níhov, Smrček = 6-13 km). V objektech se vyskytl i místní diorit a dva exempláře hematitu. Naprosto ojedinělým je v pozdním paleolitu obsidiánový úštěp, pocházející ze slovenské nebo maďarské strany Zemplínských vrchů (asi 400 km!). Vápenec a blíže neurčený křemenec pochází snad z teras v okolí Brna nebo z Moravského krasu (20 km).

Z uvedeného exkurzu do surovinové kolekce dávných lovců a sběračů pod Dřínovou nesporně vyplývá, že sbírkotvorná tradice minerálů na Tišnovsku má neuvěřitelně staré kořeny, je stará více jak 10 000 roků!

Tišnovien má přímo v Tišnově svého významného zastánce, znalce a milovníka, Tišnováka Libora Baláka, který se dlouhodobě specializuje na rekonstrukční napodobeniny pravěkých kultur. Již před mnoha lety mu učaroval zejména moravský paleolit. Dnes je L. Balák významným světovým malířem starého pravěku. Tábor lovců a sběračů na Dřínové zachytil hned na několika  krásných malbách - obr. 1, 5 (http://www.anthropark.wz.cz/mezolit.htm).

  Zdroje:

 Eigner, Jan 2013: Pozdně paleolitické a mezolitické osídlení česko-bavorského příhraničí na příkladu vybraných regionů, Diplomová práce Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno.

Kos, Oldřich 1969: Pozdní paleolit na Moravě, Diplomová práce Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno.

Kos, Oldřich 1971: Die Grabung aus der spätpaläolitischen Station Tišnov in der Jahren 1966 und 1967, Časopis Moravského musea 56, Brno, 9-52.

Moník, Martin 2005: Pozdní paleolit na Moravě. Diplomová práce Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno.

Oliva, Martin 2005: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu, Moravské zemské muzeum, Brno.

Skutil, Josef 1933: Hradčany, Nuzířov a Čebín, paleolithické stanice na Tišnovsku, Časopis Moravského musea, Brno, 28-29, 584-592.

Skutil, Josef 1937: Příspěvky k pravěku Tišnovska; Dodatek k vlastivědě Tišnovska, Zvláštní otisk z Horáckých listů, Tišnov, 1-19.

Svoboda, Jiří a kol. 1994: Paleolit Moravy a Slezska, Archeologický ústav AV ČR, Brno.

Svoboda, J. 1999: Čas lovců. Dějiny paleolitu, zvláště na Moravě, Brno.