STOLPERSTEINE - část IV.

Leopold Östereicher

Leopold ÖstereicherNěmecký nacismus byl příkladem zrůdné invaze do státního zákonodárství, jeho zákonů a vyhlášek:

Zákon o říšském občanství

§ 2 stanovil, že „říšským občanem je jen státní příslušník německé krve nebo krve podobného charakteru“

Zákon o ochraně německé krve a německé cti

Proniknut poznáním, žže čistota německé krve je předpokladem další existence německého lidu, a prodchnut neochvějnou vůlí, zabezpečiti německý národ pro všechnu budoucnost, usnesl se říšský sněm jednohlasně na následujícím zákoně, který se tímto vyhlašuje:

§ 1

(1) Sňatky mezi Židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve jsou zakázány. Manželství uzavřená proti tomuto zákonu jsou neplatná, i když byla k obcházení zákona uzavřena v cizině.

(2) ŽŽalobu na prohlášení manželství za neplatné může podat pouze státní návladní.Rasový Norimberský zákon

§ 2

Mimomanželský styk mezi Židy a státními příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve je zakázán.

§ 3

ŽŽidé nesmějí ve své domácnosti zaměstnávat státní příslušníky německé nebo druhově příbuzné krve mladší 45 let.

§ 4

(1) Žžidům se zakazuje vztyčovat říšské a národní vlajky a užívání říšských barev.

(2) Užívati židovských barev je jim naproti tomu dovoleno. Výkon těchto oprávnění je pod státní ochranou.

Kdo je nebo není Žid bylo promyšleně genealogicky stanoveno tzv. Norimberským zákonem (viz obrázek).

Život v malých obcích a městech byl za první republiky protkán drobným obchodem. I Tišnov byl plný malých řemesel, obchodů, náleven. Jedním z nejrozšířenějších zpracovatelských oborů bylo zpracování kůže. Umělé hmoty a syntetické textilie ještě v širším použití neexistovaly. Kůže byly proto jedním z důležitých hospodářských artiklů.

I nejznámější starosta města František Müller měl velkou koželužnu. Však jména uliček kolem ulice Halouzkovy na tento obor dodnes odkazují.

Na dnešní Klášterské ulici č. 355 stojí dodnes velký dům, který patřil manželům Flattrovým. I oni se zabývali výkupem zvířecích kůží, především králičích

V mém mládí byli již Flattrovi poměrně dost staří. V pravé části v přízemí byl obchod, kde kožky vykupovali, dál byly nějaké sklady. Nahoře v patře nad obchodem bydleli. Občas u nich bydlel nějaký nájemník. Vedle domu byl přístřešek, kde se kůže sušily. Za domem pak zahrada s krásným altánem, kde Flattrovi v létě odpočívali.“(Oldřich Zelinka * 1921)

V létech před válkou bydlel u Flattrů také nájemník – tišnovský Žid Leopold Östereicher. I on se zabýval výkupem kožek. Chodil po venkově s batohem na zádech, ve kterém vykoupené kůže nosil do obchodu Flattrových. Pocházel z Velké Bíteše, jak a proč se ocitl v Tišnově už nikdo neví.

Pamatuji si ho jak s hůlčičkou v ruce a kůžemi na zádech chodil po okolních vesnicích. Ale kšeft to už nebyl tehdy nic moc, a tak se Pan Oldřich Zelinka před domem na Klášterské ulicipokoušel vykupovat i staré železo. Ale to se ukázalo jako obchod ještě horší a brzy s výkupem železa skončil. Bydlel tu sám, jen měl k sobě nějakou služebnou, která tu potom zůstala bydlet a myslím, že se po válce vdala.  On ten Östereicher byl takový hodný tichý pán. Kolikrát se s námi kluky zastavil a povídal. Třeba nám nabízel, že nás naučí v náhonu chytat ondatry a bude od nás kupovat ondatří kůže."(Oldřich Zelinka * 1921)

Strohý policejní záznam udává:

Leopold Östereicher, nar.3.4.1894, v databázi uveden jako Östereicher, svobodný, místo narození Velká Bíteš, okres Velké Meziříčí, pokřtěn, předchozí bydliště Velká Bíteš na Náměstí , okres Velké Meziříčí, 30.1.1930 do podnájmu u Apolonie Flattrové, Jungmannova 355, Tišnov, otec Bernhard Österreicher, matka Karolina Schwarzová.

Policejní přihlášku vyplnil 28.8.1941, 31.3.1942 odjel na sběrné místo do Brna. Odtud jako ostatní do Terezína. Terezínská pamětní Králičí kůže sušené na sluncikniha uvádí pod jeho jménem:

Transportem Ah 273 odjel 4.4.1942 do Terezína. Odtud 6.10.1944 transportem Eo 1138 do Osvětimi.

Dne 6.10.1947 dle sdělení ZNV v Brně č. 37934-V/30-4, ze dne 30.9.1947 byl jmenovaný usnesením okresního soudu odd. I. v Tišnově ze dne 16.9.1947 č. M 6/47/7 na žádost Marie Jindřichové (bydlela v Deblíně), poté od 1.2.1932 Tišnov Jungmannova 355 (nyní Klášterská) u Jana Sobeckého prohlášen za mrtvého a považuje se den 6.4.1945 za den, jehož nepřežil. Pravděpodobné místo úmrtí jest Osvětim.

Snad tato Marie Jindřichová byla onou služebnou u Leopolda Östereichera.

Leopold Östereicher byl jedním z tišnovských Židů, kteří zmizeli v koncentračních továrnách průmyslového vraždění beze stopy.

Pozn. Adolf Hitler se svými nacistickými pohlaváry soustředěně likvidoval elitu jednotlivých národů. Nejinak tomu bylo i u nás po německé okupaci. Snažil se tak národ duchovně oslabit, zbavit se nebezpečí případných vůdců, kteří by pro němu mohli organizovat odboj. Ale nejzrůdněji se projevovala vraždící mašinerie průmyslovou, racionální likvidací naprosto obyčejných, bezvýznamných lidí. Jen z toho důvodu, že jejich rasa byla označena za podřadnou a nehodnou dalšího života. Takovým bezvýznamným, obyčejným a tichým člověkem byl i Leopold Östereicher. Jeho největším proviněním byl židovský původ.