Šerkovická hájenka - tragická událost před 70 lety.

Tragédie na šerkovické hájence 26. února 1945.

Rodina Hejmalova na šerkovické hájence cca 30-40 léta 20.stoletíPřed sedmdesáti skončila druhá světová válka. Několik měsíců před jejím koncem na Tišnovsku došlo k několika tragickým událostem. Před sedmdesáti lety bohužel také skončil společný život rodiny hajného Hejmaly na šerkovické hájence.

Hajný Hejmala byl od konce roku 1944 nebo začátku roku 1945 ve spojení se sovětskou partyzánskou skupinou Jermak. O skupině českých partyzánů III. úderné roty (dále jen III. ÚR) ve Skaličce tou dobou pravděpodobně nic nevěděl. Tato skupina sice v jeho nepřítomnosti na podzim 1944 přepadla hájenku a v jeho nepřítomnosti zde ukradla kulovnici, ale ke vzájemnému kontaktu došlo až 19. nebo 21. února 1945, kdy bylo domluveno společné setkání štábu partyzánské skupiny Jermak a III. ÚR.

Datum setkání bylo stanoveno právě na 26. února téhož roku.

Mezi 16. a 19. únorem došlo k popravě Vlčkovy rodiny. Otce a matku tehdy evidovaného konfidenta brněnského gestapa Miloše Vladimír Vlček, čsl. legionář, otec Miloše Vlčka, zastřelený v lesích pod RašovemVlčka zastřelili v lesních bunkrech, ani ne devatenáctiletou sestru Zdenu Vlčkovou zastřelil nedaleko hájenky velitel III.ÚR Milan Genserek.

Dále došlo během jediného týdne k několika událostem, které způsobily zmar mnoha lidských životů. K domluvené schůzce již nedošlo.

24. února byla přepadena obec Skalička příslušníky 28. ZbV Komanda (dále jen 28. ZbV K.) z Letovic. Došlo k zatčení Milana Genserka, člena Radoslava Pláteníka, obyvatel vily u Žandovského mlýna – Zdeňky Pařízkové a její dcery Jarmily, Karla a Ladislava Žandovských, Elišky a Marie Zouharových. Zatčen byl také rolník František Šťastný. Lesní bunkry byly vyhozeny do povětří a členové III. ÚR byli částečně postříleni, částečně rozprášeni po okolí.

Podařilo se uprchnout Alojzi Unčovskému a sovětskému utečenci z německého zajetí jménem Alexej.

Den před tím příslušníky III. UR ve Skaličce osobně varovala Zdena Bloudková. Na tišnovském pracovním úřadě byla totiž týž den ráno gestapem z Brna zatčena její sestřenice Boženka Škrabálková.

Milan Genserek, před II. svět. válkouBohužel, Genserek tomuto varování nevěnoval větší pozornost.

Další osudnou chybou bylo, že o přepadení Skaličky neinformoval Unčovský hajného Hejmalu, který tak mohl tuto informaci poskytnout dál příslušníkům Jermaku.

Při krutých výsleších v letovickém vězení někdo ze zatčených termín a místo setkání pravděpodobně prozradil, ale informace mohla přijít i odjinud.

Navečer 26. února byla obklíčena obec Šerkovice. Převlečení členové 28. ZbV K., z nichž někteří byli bývalí ruští vojáci a partyzáni, obsadili hájenku.

V té době měla být na hájence jen paní Marie Hejmalová se dvěma malými dětmi. Hajný Hejmala a jeho 19 letá dcera Věra se teprve vraceli z lesního úřadu z Předklášteří domů.

Cestou se k nim přidali převlečení příslušníci 28. ZbV K. Otce s dcerou zatkli a sebrali jim veškeré věci a dokumenty. V hájovně byli drženi s ostatními členy rodiny v místnosti vedle kuchyně.

Takto situaci popisovala doposud dostupná literatura.

Ale v té době byla na hájence ještě jedna žena - tehdy šestadvacetiletá Marie Silnicová, sestra hajného Fejfuši z Jamného, provdaná za protektorátního četníka, která k Hejmalům chodila na posluhu do domácnosti. Také ona bydlela tehdy v Šerkovicích.L.J. Železňak

Celou situaci před přepadením uvádí ve své výpovědi 26. června 1946.

Kolem 20 hodin večer začal štěkat před hájenkou hajného pes, Silnicová se tedy šla podívat. Nějakými neznámými muži byla vyzvána, aby otevřela branku. Vrátila se dovnitř a tuto skutečnost sdělila paní Hejmalové. Ta šla a branku otevřela, aby neznámým na dotaz ukázala cestu k Lomničce. Za deset minut přišla ozbrojená skupina mužů a vedla mezi sebou hajného Hejmalu a dceru Věru. Hejmala byl prý bledý a jen zašeptal, že je zle.

Rodina Hejmalova s Marií Silnicovou byli drženi v místnosti vedle kuchyně. Hájenka má jen dvě místnosti, kuchyni s ložnicí a malou spíž.

V kuchyni byl nejdříve vyslýchán hajný, po něm dcera Věra.

Právě ona byla v kuchyni v době příchodu sovětských partyzánů.

Věra Hejmalová uvádí, že kolem 21 hodin přišel štáb Jermaku. Publikace doposud hovoří o čtyřech osobách. Veliteli Jermaku Dmitrijevovi, komisaři Železňakovi, Ždanovovi a Birjukovovi.

Železňak a Ždanov byli zatčeni, Dmitrijev zastřelen. Birjukovovi se podařilo uprchnout.

Tolik doposud udávaná fakta.

Ale podle pozdější výpovědi Věry Hejmalové i Marie Silnicové vypadá, že u hájenky přestřelka trvala značně déle.

Doslova uvádí:

„Když jsem byla v kuchyni vyslýchána já, najednou se u kuchyně otevřely dveře a dovnitř vcházeli dva ruští partyzáni – pobočník velitele Miška a komisař N., na jehož jméno si nevzpomínám, jako druhý.“

(Pozn. patrně se jednalo o komisaře Železňaka a partyzána Ždanova).

Stav hájenky 2015 - pohled od ŠerkovicŽelezňak i Ždanov do poslední chvíle nic netušili. Jeden z nich dokonce podával převlečenému gestapákovi v místnosti ruku na pozdrav.

„Když jsem spatřila, že se pobočník onomu muži snaží podat ruku, vyděšeně jsem vstala a podívala se na pobočníka a tento hned uhodl o co jde a strhl z ramene samopal. V té chvíli však byl zezadu uchopen, samopal byl stržen stranou, takže střely začaly lítat po stropě. Ze samopalu vystřeleno bylo 27 ran, což jsem po návratu zjistila.“

Věra Hejmalová se dostala do vedlejší místnosti ke svým rodičům a sourozencům, dvanáctiletému Josefovi a šestileté Marii. Gestapáci jim poručili zalézt pod postel, do místnosti k nim na podlahu hodili oba spoutané partyzány.

Věra Hejmalová uvádí, že přestřelka, která se strhla u hájenky, trvala asi dvě hodiny. Do sklepa byl vržen i granát.

Její výpověď v hrubých rysech potvrzuje i Marie Silnicová.

Těžce raněného Dmitrijeva musela Věra Hejmalová spolu se svými rodiči vézt na dvoukolové káře do Šerkovic. Cestou zraněný zemřel. Ze Šerkovic byli všichni naloženi na nákladní auto a odvezeni do Letovic.Stav hájenky 2015 - pohled od lesa - vchod

V hájence zůstaly do rána jen Hejmalovy děti a Marie Silnicová. Protože Silnicová s dvanáctiletým synem Josefem Hejmalou ráno chtěli obstarat dobytek, vyšli ven. Venku před brankou ležela mrtvola muže. Aby se na něho nemusel malý hoch dívat, zasypal tělo slámou.

Kdo byl tento zastřelený? Je velmi nepravděpodobné, že zde 28. ZbV K. nechalo ležet svého příslušníka.

Zastřelený mohl být ale Rus Alexej, který se spolu Unčovským a Dušilem skrývali po přepadení Skaličky v bunkru u Borače a šli té noci na domluvenou schůzku místo Genserka. Unčovský byl při krátké přestřelce zraněn, Alexej se údajně po těžkém zranění sám zastřelil.

Byl to možná onen mrtvý partyzán, kterého si lidé ze Šerkovic pamatují, že ho druhý den ráno gestapáci nakládali na nákladní auto.

Po necelém měsíci stráveném ve vězení v Brně se mohla Věra Hejmalová začátkem dubna vrátit domů.

Její rodiče byli zavražděni v plynové komoře v Mauthausenu 10. dubna 1945.

(Výpověď Věry Hejmalové: MZA, C 141, LsP 138/47, výpověď Marie Silnicové MZA, C 141, LsP 1315/46).

 

Poznámka na závěr:

Protože je kolem tragické události v šerkovické hájence hodně věcí nejasných (druhý den se kolem hájenky pohybovaly další osoby z okolí), budu vděčný za každou informaci. (kontakt: redakce@tisnoviny.cz)