POSLEDNÍ MAJITELÉ HRADU PERNŠTEJNA (2)

MITTROWŠTÍ Z MITROVIC A NEMYŠLE - 2.část

Jiří Šmíd

11. Vladimír hrabě Mittrowský I.

Vladimír hrabě Mittrowský I.     Syn Vilémův Vladimír I. se narodil 17. 6. 1814. Dal pečlivě opravit hrad Pernštejn a učinil jej pohodlně obytným. Do upravených prostorů paláce převezl knihovnu a přírodovědné sbírky po Janu Nepomukovi a vybavil lovecký pokoj s trofejemi. Na stropě v sále spiklenců dal namalovat 24 šlechtických erbů. V r. 1842 postavil i na svoji dobu velmi zajímavou stavbu - lihovar  v Bořinově. Nechal přestavět i zámeček Julienhof v Domanínku u Bystřice, kde bylo ekonomicko-správní  sídlo Bystřického panství.

     V roce 1844 se oženil s Antonií Josefou hr. z Dietrichsteinu. S ní postupně získal zámek Sokolnice u Brna s celým panstvím.

Foto zámku Sokolnice v současnosti     Tato tři panství - Rožínka s Bystřicí, Pernštejn a Sokolnice - vytvořila osu rodového majetku Mittrowských a ekonomicky dobře fungovala až do obdobípozemkových reforem po vzniku Československé republiky.

     Za Vladimíra I. hraběte Mittrowského zanikla vrchnostenská správa (patrimoniální) a od r. 1850 začínají fungovat obecní samosprávy dle nové rakouské Obraz Julie na hradě Pernštejněústavy. Ne se vším hrabě souhlasil, ale obce podporoval a nevytvářel problémy, jaké se vyskytly na mnoha jiných bývalých panstvích.

     S Antonií Josefou hr. z Ditrichsteinu měli dva syny, Františka a Arnošta, kteří zemřeli mladí. Hraběnka Antonie zemřela při porodu Arnošta v roce 1847. Vladimír I. se oženil  podruhé s Julií hraběnkou Salis - Zizers, která se narodila r. 1832. Jako osmnáctiletá se provdala za Vladimíra Mittrowského. Pocházela z významné šlechtické rodiny. Její sestra se provdala do Polska za šlechtice Ledóchowského. Jejich dcera Marie Terezie byla prohlášena za svatou, Foto interiéru hrobky v současnostidalší dcera Uršula za blahoslavenou a syn byl komturem Jezuitského řádu. Julie byla kmotrou praporu nedvědických hasičů z roku 1878. Dohlížela na dokončení vodovodu pro obec Chlébské a velmi podporovala chudé na svém panství.

     Vladimír I. podporoval kvalitní práce ve štěpánovských železárnách. V přístavbě pernštejnského kostela Povýšení sv. Kříže v Doubravníku nechal zřídit  hrobku s využitím nedvědických mramorů. Stavěla se od r. 1865 a v roce 1867 byla brněnským biskupem Schrofgotchem vysvěcena. 

     Vladimír I. Mittrowský umírá v roce 1899.

12. Vladimír hrabě Mittrowský II.  

Vladimír II. a Elisabeth ze Salmu     Syn Vladimíra I. - Vladimír II. Mittrowský  (24. 7. 1864 – 21. 1. 1930) zdědil panství a převzal správu všech statků. První manželka byla Elisabeth, tedy Alžběta ze Salmu, která krátce po narození dcery Alžběty v lednu r. 1888 zemřela ve věku 21 let. Dcera Alžběta jako měsíční zemřela také.

     Vladimír II. byl velký milovník myslivosti, za svůj život střelil přes 4000 ks srnčí zvěře. Vlastnil svoji dančí oboru, měl oboru se sika jeleny. Jeho lovecké trofeje byly instalovány na chodbách Revír Hodůnka v roce 1905rodových zámků a na hradě Pernštejně. Staví a upravují se lesní cesty se schůdky známé hraběnčiny vyhlídky nad Chlébským a nad Štěpánovem

     Vladimír II. rád užíval revír u Hodonína postavený podle projektu Franze Schlepse ve švýcarském stylu. Po požáru před I. světovou válkou byl revír pod jeho vedením přestavěn.

     Vladimír II. hrabě Mittrowský měl jistě sociální cítění. Takto na něj vzpomíná Antonie Applová: "Na svatého Štěpána byli pozváni slepci z Brna se svým učitelem hudby. Bylo jich asi patnáct. Pan hrabě mnoho ten spolek podporoval, každý rok je vždy na některý zámek pozval, byli pohoštěni, pak hráli a zpívali, tak pěkně, že všichni na zámku byli dojatí. Pan hrabě každému podal ruku a tak svou šlechtickou lásku projevil."

     S druhou manželkou Marií Pia hr. Baworow Baworowskou narozenou v roce 1869 se oženil 23. 7. 1895 v 10:30 h. Byla to slavná svatba ve skotském kostele ve Vídni. Krátce po příchodu do Zámecké Rožínky v roce 1895 došlo k události, kterou popisuje Antonie Applová: "Dobře si pamatuji, když jsem krátkou dobu byla v zámku, že v blízké vesnici u Bystřice, která se jmenovala Karasejn, hořelo, snad celá vesnice byla zničena, vše se stalo v noci, lidé jen holé životy zachránili, Popis fotografie rodiny Mittrowských z roku 1919 zleva: Hubert (17 r.), Juliana (21 r.), Elisabeth (20 r.), Vladimír II. (55 r.), Fany (10 r.), Vladimír III. (18 r.), Marie Pia (50 r.), Alice (15 r.), Marie Marici (23 r.), Karel (14 r.)že hned ráno nechala paní hraběnka zapřáhnout a jela tam a za ní musel jet ještě i povoz. Kudy jela vesnicemi i v Bystřici v městě, všude zastavila, jak potravu, taky obleky nakoupila a všem darovala, ještě i peníze rozdala a z lesa dřevo na stavbu i pro domácí potřebu darovali. Pan hrabě tak nařídil, vše ať se jim vydá."

     V druhém, podle všech dokladů šťastném manželství, měli Vladimír II. a Marie Pia Baworow Baworowská osm dětí.

     Právě Vladimír II. Mittrowský ovlivnil významným způsobem dění v našem regionu. On je akcionářem stavby železnice Tišnov - Německý Brod v Manželé Mittrowští na fotografii asi v roce 1920letech 1903 - 1905. Pokračují modernizace železáren. Vedení železáren napomáhá rozvoji i ostatních obcí. Mittrowští se starali o rozvoj regionu.

     Mittrowští vždy vystupovali společně a byli oblíbení ve všech obcích, které původně tvořily jejich panství.

     Dějiny Vladimíru II. však přiřkly, aby prožil změny po roce 1918. Zanikla monarchie, němectví vyšlo z kurzu, hlavní město se vrátilo z Vídně do Prahy, používání šlechtického titulu se stalo protizákonným a z hraběte se stal jen velkostatkář. A přišla rána druhá - zákon o pozemkové reformě (1925). Z původních téměř šesti tisíc hektarů zbylo tehdy Vladimírovi pouhých 2868 ha - převážná část náležela k velkostatku Rožínka a Pernštejn. Také ústřední správa byla tehdy Vladimír II. vítá na Pernštejně prezidenta T. G. Masaryka s doprovodempřesunuta ze Sokolnic na Dolní Rožínku, kde zůstala až do roku 1945. Ze záboru bylo propuštěno: Pernštejn, cihelna v Černvíru, pila v Černovicích a Nedvědici a část lesního hospodářství. Lihovar v Dolní Rožínce a cihelna v Sokolnicích přešly na rolnické společnosti a on byl jen akcionářem. Některé dvory byly prodány jako zbytkové statky. Od té doby se již nic nového nebudovalo, jen se prováděla údržba.

    17. června 1928 uvítal Vladimír II. s rodinou na Pernštejně prezidenta T. G. Masaryka s doprovodem. Doprovázel jej Msgr. Šrámek, odborný výklad historie hradu přednesl zástupce památkářů Dr. Sochor. Hrabě tehdy nabízel prodej hradu státu za symbolickou korunu.

     V roce 1929 se konaly oslavy 60. narozenin Marie hraběnky Mittrowské Baworow Baworowské, narozené r. 1869. O rok později 21. ledna 1930 umírá Vladimír II. v lázních Badenu u Vídně a 9. února 1930 jej následuje Marie Pia Mitrowská, která umírá v Sokolnicích. Je zajímavé, že Vladimír II. se narodil v Sokolnicích a zemřel u Vídně, manželka Marie Pia senarodila ve Vídni a zemřela v Sokolnicích.

13. Děti Vladimíra II. a Marie Pia

     Jako první se narodilo 20. 11. 1896 v Sokolnicích děvče, které dostalo jméno po svojí matce Marie. Celé její jméno bylo podle tehdejších aristokratických zvyklostí: Marie Alžběta Františka Vladimíra Josefa Juliana Felicita hraběnka Mittrowská z Mitrovic svobodná paní z Nemyšle. Již brzy po narození měla malá komteska velikou smůlu. Jako dítě ve věku batolivém Marie spadla při koupání ze stolu. Paní hraběnka se ji snažila zachytit a poškodila děvčátku nožičku tak, že do konce života měla problémy s chůzí. Na dochovaných fotografiích vždy Marie sedí anebo ji někdo podpírá.                                                                      

     Vladimír Mittrowský nechal zhotovit nedaleko Pernštejna na skalním ostrohu pro malou Marii dřevěný přístřešek. Okraj vyhlídky byl opatřen zábradlím. Tam často nosili malou Marii, aby se mohla kochat překrásným výhledem na Zámek v Jaroslavicích v současnostihrad. Vyhlídka, která je známá pod názvem Maria Laube, byla ve 30. letech 20. století nahrazena dřevěnou besídkou.  

     21. listopadu 1922 se Marie Mittrowská provdala za JUDr. Augustina von Spee, majitele velkostatku Jaroslavice nedaleko Znojma. Tento zámek zakoupil bohatý německý šlechtic von Spee v roce 1911.      

     Před II. světovou válkou odešli do Vídně, kde Marie také 2. 2. 1977 zemřela. Měli spolu 3 děti, z nichž nejmladší zemřela v r. 2011. Po roce 1989 žádala o navrácení zámku v Jaroslavicích, právní nárok ale byl vždy našimi soudy oprávněně zamítnut.

     15. června 1898 se narodilo v Dolní Rožínce manželům Mittrowským druhé děvčátko. Dostalo jméno po svojí babičce Julii ze Salis – Zizers, tj. Juliana. Při křtu 23. června 1898 získala několik jmen po všech možných příbuzných. Její celé jméno znělo: Juliana Maria Josefa Emilia Sofia Vladimíra hraběnka Mittrowská z Mitrovic svobodná paní z Nemyšle. V rodině jí však říkali „Lili”.                                         

     Juliana se 18. 2. 1919 provdala za Albrechta Dubského, jediného syna manželů Quida a Alžběty Dubských, majitele velkostatku Lysice. Po oddavkách v zámecké kapli na zámku v Sokolnicích svatebčané odjeli do Lysic - nového bydliště Juliany, nyní již Dubské.

Zámek Lysice v současnosti     Novomanžele a svatební hosty čekal slavnostně vyzdobený zámek, ve kterém proběhla hostina. Zde strávili manželé Juliana a Albrecht Dubští 26 let spokojeného života. Děti, které Juliana velice milovala, však nepřišly. Svoji lásku k dětem si Juliana nahrazovala péčí o chudé děti z Lysic a okolí, které se denně stravovaly na zámku, a zajišťovala jim ošacení. Na vánoce se stavěl na nádvoří zámku vánoční strom, kde děti dostávaly dárky. Za Julianou do Lysic jezdili často na návštěvu její synovci a neteře. Často trávili s Julianou celé prázdniny. Manželé Dubští hodně cestovali. Nebylo snad země v Evropě, kterou by nenavštívili.

     Albrecht měl zálibu v lovu, kam ho často Juliana doprovázela. Byli zváni na hony k různým přátelům a příbuzným po celých Čechách a Moravě, ale i do Německa či Rakouska.

     Největší zálibou Juliany byl tenis. V oboře nedaleko lysického zámku byl zřízen tenisový kurt, který dodnes slouží svému účelu. Tam trávila Juliana mnoho času a přineslo to své výsledky. Během svého života získala desítky vítězných trofejí v tenisovém klání doma i v zahraničí.

     V polovině dubna 1945 odešli Juliana s Albrechtem do Rakouska, kde chtěli přečkat konec války. Museli tam však zůstat již natrvalo. Návrat do jejich domova byl nežádoucí. Juliana zemřela 4. 6. 1986 ve Vídni. Albrecht Dubský i Juliana Mittrowská si přáli být pochováni v rodinné hrobce v Lysicích. To ale nebylo tehdy povoleno. Byli proto pochováni na Vídeňském ústředním hřbitově. Do Lysic byli převezeni 16. dubna 2002 současně s ostatky Karla Mittrowského. To byla poslední cesta Juliany a Albrechta Dubských i Karla Mittrowského na Moravu.

     V hrobce Dubských na hřbitově v Lysicích je náhrobní litinová deska, uvádějící Julianu Alžběta, Vladimír II. a AliceDubskou rozenou Mittrowskou, Albrechta Dubského a Karla Mittrowského.

     Alžběta  - narozena 26. 11. 1899, provdaná Hildprandtová, zemřela 27. 12. 1992. Další informace o Alžbětě (Elisabeth) nebyly dosud zpracovány.

 Hubert a Vladimír    Vladimír - narozen 18. 2. 1901, zemřel 26. 9. 1976 ve Vídni. Tento poslední Vladimír (III.) je v této stati uveden samostatně.

     Hubert – narozen 24. 6. 1902 v Dolní Rožínce, byl v diplomatických službách a zemřel 28. 12. 1980 v Badenu. O jeho osudech zatím nemáme informace.

     Alice se narodila 10. 4. 1904. 21. 4. 1931 se v Sokolnicích provdala za Emanuela von Teubera, který se narodil 15. 10. 1904 v Křižanově. Odešli do Německa. Alice zemřela 7. 1. 1987 v Birsteinu.

     Karel – narozen 28. 11. 1905, zemřel 8. 6. 1969. Pamětníci uvádějí, že byl jako dítě psychicky nemocný.

     Františka, zvaná Fanny, se narodila 19. 4. 1909. Krátce provdaná za Itala Velutia, zemřela v Benátkách 7. 4. 1952. Ve vzpomínkách pamětníků se uvádí, že byla jako dítě velmi nemocná.

14. Vladimír III.    

Vladimír III. v roce 1933 na Rožínce     Posledním majitelem panství byl Vladimír III., který se narodil 18. 2.1901 v Sokolnicích. Jeho otec Vladimír hrabě Mittrowský byl činný do vysokého věku, téměř do své smrti v roce 1930. Syn neměl možnost zasahovat do událostí na panství tak, jak to činil otec např. při stavbě železnice. Třicátá léta navíc přinesla ekonomické problémy a nástup fašismu.        

     Vladimír III. měl vztah k přírodě a po otci byl přítelem myslivosti. Vystudoval Brněnské německé gymnázium a byl posluchačem univerzity v Mnichově.                                   

     Byl výborný střelec, v Monte Carlu vyhrál závody ve střelbě na asfaltové holuby. Oznámení o jeho vítězství přišlo telegraficky na poštu v Zámecké Rožínce. Vladimír III. se velice snažil mít v pořádku různá místa na čekanou. Po svém otci pokračoval v budování a udržování zvláštních stříhaných a upravovaných lesů - bažantnic u Rožínky. Pečlivě proto dohlížel na lesní správu, sídlící na Rožínce.

     Rád pořádal hony, na které zval své přátele ze šlechtických rodů. Zváni byli především Vánoční blahopřánímajitelé sousední Lomnice Serenyi de Kis - Sereny, Kinští a Belcrediové a samozřejmě příbuzní jako Dubští z Lysic, Hildprantové a další.

     Vladimír III. si vážil svých úředníků, zvláště z lesní správy. Dokladem je korespondence s nadlesním Rudolfem Tesařem, který působil ve Stříteži, na revíru v Hodoníně a v důchodu bydlel v Nedvědici. Jen na doplnění uvádím, že Tesařovi z Nedvědice byli rodiče učitelek paní Hraničkové a paní Stloukalové.

Pohlednice zámku v Dolní Rožínce z roku 1943    Vladimír bydlel stejně jako rodiče v zimě v Sokolnicích, v létě na Rožínce a často pobýval i ve Vídni. Na hrad Pernštejn jezdil jen ojediněle. Na zámku v Dolní Rožínce sepsal dne 24. 7. 1939 "Dotazník ke stanovení německé státní příslušnosti" se závěrečným textem "Potvrzuji, že se hlásím k německému národnímu charakteru (duchu)". Žádost byla schválena v Jihlavě 1. 2. 1940.

     Na hradě Pernštejně byl naposledy posledního února 1945, kdy si všechno pečlivě prohlížel, jako by se loučil. Takto na něj vzpomínal nadlesní pan Nečas, který v té době bydlel na hradě. Vladimír III. byl podle pamětníků apolitickým člověkem. V dubnu 1945 odjel do Vídně, kde bydlel u příbuzných své matky Baworow - Baworowských. V témže roce majetek Mittrowských na základě Benešových dekretů propadl státu.

     Ve Vídni se Vladimír Mittrowský 15. února 1948 oženil s Gabrielou Apponyi de Nagy - Appony. Manželka byla o 9 roků mladší. Narodila se v Lieszko, Jablonicz 25. dubna 1910. Nebylo to její ani první ani poslední manželství. Toto manželství bylo rozvedeno v roce 1950.

     V roce úmrtí Vladimíra III., tj. v roce 1976 uvádí jeho sestra Alice, že manželství bylo soudní cestou prohlášeno za neplatné, a tudíž je na něj pohlíženo jako na svobodného.

    Byl členem celoevropského nadnárodního šlechtického řádu Maltézských rytířů.

     Technické muzeum v Brně vlastní ve sbírkách automobil Austro- Daimler vyrobený v roce 1910, který patřil do roku 1937 Mittrowským. Dodnes je to provozuschopný veterán.

     Vladimír III. zemřel 26. 9. 1976 ve Vídni a je zde pochován na ústředním hřbitově - Zentralfriedhof, Linke Arte Gruft No. 69, hrob Baworów - Baworowsky.

 

Mittrowští z Mitrovic a Nemyšle,  majitelé panství a hradu Pernštejna od roku 1828

Majitelé panství a hradu Pernštejna od roku 1828

 

 

Použitá literatura:

Kalábová L., Konečný M., Škrabalová E., Škrabal J.: Hrad Pernštejn, NPÚ, 2015

Samek B.: Pernštejn, středověký hrad na Jižní Moravě, Památkový ústav v Brně 1996 

Zprávy Státního památkového ústavu v Brně 4 / 2000

Kroupa J.: Alchymie štěstí, pozdní osvícenství a moravská společnost, Kroměříž, 1987

Diplomové a studijní práce na téma Mittrowští a Mitrovští

Sadílek J.: Rukopis historie Nedvědice, 2005