POSLEDNÍ MAJITELÉ HRADU PERNŠTEJNA (1)

MITTROWŠTÍ Z MITROVIC A NEMYŠLE - 1.část

Jiří Šmíd

1.  Úvod

Motiv rodového znaku     Hrabata Mittrowští a jejich působení v našem kraji ve dvacátém století bylo po dlouhou dobu tématem, o kterém se veřejně nepsalo ani nemluvilo. Až v posledních letech se objevily novinové články, odborné diplomové a seminární práce studentů, které hledají odpovědi na řadu nejasností spojených s tímto rodem.

     Zajímavé vzpomínky na tento rod zanechala v rukopisu Antonie Applová, rozená Novotná, která se narodila roku 1873 v Dolní Rozsičce. Jako malá ztratila tátu, zaměstnance hraběte Mittrowského, a krátce nato i mámu, která také sloužila u Mittrowských. Hraběnka Mittrowská se na přímluvu paní Weypustkové, jejíž manžel a syn byli ve významných funkcích na panství, o ni postarala. 

     Moje poděkování za pomoc při přípravě studie o Mittrowských patří manželům Škrabalovým, Dr. Ivanu Štarhovi, Ing.Hynku Jurmanovi, Jaroslavu Sadílkovi, studentce Andreji Loukoťové, která velmi dobře zpracovala seminární práci o posledním Vladimíru Mittrowském, Martě a Milanu Kulkovým z Dolní Rožínky. Hlavně a především Karlu Skalníkovi, jehož poznatky a mnohé kopie dokumentů a fotografií pomohly vytvořit archiv, který je základem této studie.

     Za celkovou korekturu a grafické úpravy děkuji Ing. Antonínu Špačkovi.

 2.  Přínos Mittrowských našemu kraji  

  • Zavádění moderních zemědělských postupů, modernizace hospodářských dvorů a zpracování výpěstků včetně lihovarnictví. Dokladem jsou lihovary v Bořinově a v Dolní Rožínce.
  • Velmi dobře zpracovaný systém lesního hospodářství a chovu lesní zvěře. Uplatnění monokulturní výsadby lesů smrkem při zalesňování dosud holých kopců. Tento trend je uplatňován i zdejšími obcemi na přelomu XIX. a XX. století.
  • Počátek moderního zpracování mramorů, pozvání kamenické firmy Adolfa Loose (otce světoznámého architekta funkcionalismu) při výběru a otevření vhodného mramorového lomu na Nedvědicku pro stavbu rodinné hrobky v Doubravníku.
  • Významný podíl na schválení stavby železnice Tišnov - Žďár - Německý Brod, kde byl Vladimír II. Mittrowský akcionářem a ovlivňoval i trasování železnice. Měl mimo jiné zájem, aby železnice vedla přes Štěpánov, a tím by byl vyřešen vážný dopravní problém, kterým bylo zásobování surovinami a následně expedice výrobků Železáren hraběte Mittrowského ve Štěpánově.  Projekt, který prosadil, byl sice vypracován, ale odložen. Nebyla postavena ani železniční zastávka pod hradem Pernštejnem, kterou navrhoval. Stavebník dráhy souhlasil se stavbou zastávky, která byla vyprojektována, pouze za podmínky, že ji hrabě Mittrowský postaví na vlastní náklady, což odmítl.
  • Rozvoj železářské výroby a především slévárenství ve Štěpánově významným způsobem ovlivnili Mittrowští, když v roce 1842 převzali železárny do své správy. Do té doby byly železárny pouze pronajímány. Na zemských a zahraničních výstavách figurují velice kvalitní umělecké odlitky ze Železáren hraběte Mittrowského. Jsou vystaveny v muzeu v Bystřici nad Pernštejnem.
  • Mittrowští významným způsobem podporovali vznik a zabezpečení českých sborů dobrovolných hasičů na svých panstvích. Podíleli se finančně na pořízení hasičských stříkaček společně s jednotlivými obcemi. Hraběnky Julie Mittrowská Salis-Zizers a Marie Pia Baworow Baworowská se veřejně prezentují jako kmotry či matky hasičských praporů, ale i dalších spolkových zástav.

Znak rodu                                      3.  Znak rodu

     Na červeném poli stříbrný kůl, v klenotu rohy dělené střídavě červeno-stříbrně, posázené hroty kopí vždy obrácené barvy. Jako první byl povýšen do panského stavu Maxmilián Mitrovský, pozdější hejtman Kladského hrabství, který v roce 1705 získal titul baron. Hraběcí titul získal za četné vojenské zásluhy jako první z rodu Mitrovských Josef Antonín v roce 1767. Roku 1769 císařovna Marie Terezie udělila Maxmiliánovi a Janu Křtiteli Mitrovským hraběcí stav v dědičných habsburských zemích. Do znaku byly přidány dva klenoty a lvi jako štítonoši. Rodové heslo zní: Aeternus quia purus, ve volném překladu Věčné a nesmrtelné je to, co je čisté, bezúhonné a poctivé (Pavel Svoboda). Protože byli Mitrovští roku 1769 povýšeni mezi říšská hrabata, začali se od tohoto roku psát Mittrowský.

                                        4.  Počátky rodu

     Tvrz a malé panství Mitrovice v Jižních Čechách patřily od první písemné zprávy v roce 1396 vladykům z Mitrovic. Synové Bohuslava z Nemyšle - Bohuslav a Jan -  se již v roce 1474 píší Mitrovští z Nemyšle. Dochovala se pečeť Bohuslava Mitrovského z Nemyšle. Mitrovice držel ještě v roce 1575 Jiří Mitrovský z Nemyšle.

 5.  Moravská větev rodu

     Moravská větev pochází z konce 16. století a byla vladyckým rodem. Hraběcí předkové se svým životním stylem příliš nelišili od prostého sedláka. Teprve na přelomu 17. a 18. století  získali majetek a slávu. Václav Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle († 1596) odešel z rodných Jižních Čech a usadil se na Těšínsku. Orientaci poskytne rodokmen mužské linie moravské větve rodu:   

Rodokmen Mittrowských

  6.  Arnošt Matyáš Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle   

Arnošt Matyáš na kresbě Anny Skalníkové     Narodil se v roce 1676 a do stavu svobodných pánů byl "povýšen" r. 1716. Dokázal získat na Těšínsku poměrně značné bohatství. Koupil obec Hrabyni mezi Opavou a Ostravou. Zde postavil kostel s obrazem Panny Marie, který se stal poutním místem. Byl to právě on, Arnošt Matyáš, který roku 1731 zakoupil od Leopolda hraběte z Lamberka panství Rožínka a Bystřice.

Evangelický kostel v Bystřici nad Pernštejnem     Arnošt Matyáš dal přestavět původně evangelický kostel Nejsvětější Trojice v Bystřici nad Pernštejnem - dnes uprostřed hřbitova - a v něm pro sebe a svůj rod nechal zřídit hrobku. Vchod do hrobky je uprostřed kostela a je zakrytý mramorovým kamenem, na kterém je erb Mitrovských a latinský nápis.

     Arnošt Matyáš zemřel v roce 1748, nebyl však pohřben v Bystřici, ale byl pochován v Brně v kostele sv. Máří Magdalény. Arnošt Matyáš je oprávněně považován za nového zakladatele rodu. Jeho synové Jan Nepomuk, Maxmilián Josef a Jan Křtitel stojí u počátku tří rodových linií, dvou na Moravě a jedné v Uhrách. V 18. století, v době osvícenství, přinesli členové  tohoto rodu důležitý vklad do moravských dějin.

   7.  Maxmilián Josef   

Maxmilián Josef (obraz na hradě Pernštejně)     Po smrti Arnošta Matyáše Mitrovského v roce 1748 zdědili majetek jeho čtyři synové: Jan Nepomuk I. (asi 1704-1760), Arnošt Benjamín (1706-1774), Maxmilián Josef (1709-1782) a Jan Křtitel (1736-1811). V roce 1758 si po vzájemné dohodě rozdělili dědictví tak, že panství Rožínka a Bystřice Marie Terezie Heussler von Heitersheim (obraz na hradě Pernštejně)získal Maxmilián Josef.

     Maxmilián Josef byl generálem kavalerie, tedy jezdectva císařské armády. Na svém panství, i když zde pobýval málo, působil jako dobrý hospodář. Musel mít schopné správce a úředníky. Jeho první manželkou byla Marie Terezie Heussler von Heitersheim. V r. 1757 se jim narodil jediný syn Jan Nepomuk, o dva roky později ještě Marie Terezie Heussler, která však v tomto roce 1759 zemřela.

Maria Josefa Chorinská z Ledské (obraz na hradě Pernštejně)     Druhou manželkou Maxmiliána Josefa byla Marie Josefa Chorinská z Ledské. Sňatek měli 22. října 1760 v kostele sv. Šimona a Judy ve Strážku. Svatba to byla velká za účasti významných šlechtických i církevním osobností. Josefa zemřela již po deseti letech manželství v r. 1770. Do hrobky v kostele ve Strážku ale zřejmě pochována nebyla. Kde je pochována, se zKostel sv. Bartoloměje v Rozsochách na fotografii z r. 2010 atím neví.

     Maxmilián Josef dal v Rozsochách v letech 1763 -1765 přestavět kostel sv. Bartoloměje. V hrobce pod presbyteriem (kněžištěm) tohoto kostela byl v roce 1782 pochován.

     8.  Jan Nepomuk hrabě Mittrowský

     V závěti z 30. prosince 1780 odkázal Maxmilián Josef panství svému jedinému synovi Janu Nepomukovi hr. Mittrowskému, který byl asi jednou z nejzajímavějších postav rodu. Narodil se v r. 1757 v Brně a zemřel roku 1799. Po Jan Nepomuk hrabě Mittrowskýotci mu byla samozřejmě předurčena vojenská dráha. Při studiích na vojenské akademii však přilnul k přírodním a společenským vědám. Po smrti svého otce proto z armády vystoupil a cestoval po Evropě. Byl to Antonie hraběnka Žerotínovápřírodovědec, mecenáš přírodovědného bádání, zakladatel moravské vědecké mineralogie, spisovatel, hudební skladatel a jeden z nejvýznamnějších představitelů osvícenství v našich zemích. Jeho odborným zájmem byla především mineralogie a balneologie. Popsal i léčivé účinky minerální vody v Luhačovicích. Napsal poměrně rozsáhlé vědecké práce. Za jeho života však byly publikovány pouhé zlomky. Přesto se stal zakladatelem těchto oborů jako vědeckých disciplín na Moravě. Zasloužil se především o přesnou odbornou terminologii. Byl současně jedním z největších obhájců národnostní tolerance.

     Roku 1788 se Jan Nepomuk oženil s Antonií hraběnkou Žerotínovou (1765 - 1804). Tak se spříznil s nejznámějšími rody Moravy. Měl s ní 3 děti: Adelheid (†1796), Viléma (1789 - 1857) a Onufrii Emmu (1799 - 1801).

Obraz zámku v Rožínce (nedatován)     Jan Nepomuk Mittrowský na Rožínce přestavěl zámek v klasicistním stylu. V nově zřízeném zámeckém klasicistním anglickém parku nad zámkem, nazývaném V Jalovčí, postavil lázně a osvícenský chrámek ("Templ"), který se měl stát hrobkou rodu.  Na Templu byl nápis : Hier ruhen in frieden Johan Nep.Gráf von Mittrowsky gest. XX Mai 1799 Antonia Gräffin von Mitrowsky Gräf. Zierotin gest. XX Marz 1804.

     V lese Jívina dal Jan Nepomuk zbudovat umělou zříceninu "gotické" kaple.  Nad rožíneckým zámkem nedaleko později známé zájezdní restaurace "V jalovčí" (dnes bychom řekli u uranového dolu RI) nechal postavit jeden z prvních hromosvodů na Moravě dle modelu Prokopa Diviše. Dokladem jeho vědeckých bádání je i inventář technického, tzv. přístrojového kabinetu na zámku Rožínka Pohlednice ze Zámecké Rožínky z roku 1905sepsaný krátce po jeho smrti v roce 1799. Jeho knihovna v Zámecké Rožínce, přenesená v 19. století na hrad Pernštejn, je jednou z nejzajímavějších osvícenských knihoven na Moravě. Její původ je v knihovnách rušených klášterů v období císaře Josefa II.

     Po smrti byl Jan Nepomuk Mittrowský skutečně pohřben i se svou ženou v rožíneckém Templu, ale po vykradení hrobky v roce 1903 byla jejich těla převezena roku 1907 do hrobky v Doubravníku. Jsou uložena do společné rakve č. 1 bez nápisu. V závěti odkázal Jan Nepomuk panství svému synu Vilémovi, narozenému v roce 1789, za jehož nezletilosti byla poručníkem jeho matka, vdova Antonia Mittrowská. Vilém se v r. 1813 oženil s dcerou majitele Pernštejnského panství Franze svobodného pána Schröffela z Mansberkua jeho manželky Marie roz. Čejkové z Olbramovic - Josefou Schröfflovou z Mansberku, se kterou postupně získal část Pernštejnského panství.

9.  Ignác Schröffel z Mansberku

Foto obrazu rodiny Fr. Schröffla na hradě Pernštejně -  zleva: Antonie, Ignác Schröffl, Marie Čejková z Olbramovic, František Schröffl a Josefina     Ignác Schröffel z Mannsberku (1731 – 1805) pocházel ze starobylé hornorakouské podnikatelské a později šlechtické rodiny ze Steyru. Ve dvaceti dvou letech dokončil studium „šlechtického tereziánského kolegia ve Vídni" a vstoupil do státních služeb. Fakticky vykonával funkci zemského ministra financí. Baron Schröffel, jeden z nejbohatších mužů na Moravě, zemřel ve svém brněnském paláci v r. 1805. Díky sňatku s dcerou majitele pernštejnského panství Rosálií Annou ze Stockhammeru (1753 - 1795) v roce 1783 a zejména schopností zaplatit astronomické dluhy rodiny Stockammerů získal rozsáhlé panství Pernštejn, kde od začátku rozvíjel promyšlenou hospodářskou politiku. V r. 1803 založil osadu Kasán o 7 staveních a v témže roce osadu Mansberk o 7 staveních. Kromě panství vlastnil nemovitosti v Brně, především velmi pěkný palác na nynějším náměstí Svobody, který později užívali Mittrowští. Baron Schröffel patřil k čelním představitelům pozdního osvícenství a raného romantismu na Moravě.

 10.  Vilém hrabě Mittrowský

Vilém hrabě Mittrowský     Vilém Mittrowský  v roce 1828 odkoupil od sestry manželky Antonie Schröfflové, provdané hraběnky Esterházyové von Galantha, celé panství. Vilémova manželka Josefa umírá roku 1834 ve věku 40 let. Spolu měli 3 děti: Vladimíra, který se stal pokračovatelem rodu, Marii narozenou 1815, která se v r. 1839 provdala za uherského hraběte Istvan Batthyány de Nemet-Ujvár a zemřela ve věku 27 let v roce 1842. Třetím dítětem byla Luitgarda narozená r. 1817, která zemřela svobodná v 15 letech.  

     Tímto promyšleným sňatkem rozšířil Vilém Mittrowský Rožínecké a Bystřické panství o panství Pernštejnské. Vilém Mittrowský nechal postavit v r. 1845 školu v Zámecké Rožínce, v r. Foto obrazu Štěpánova od malíře Dittmana z r. 18171856 pilu u Hodůnky. Za Viléma začala modernizace štěpánovských železáren.

     Vilém zemřel v roce 1857 a byl společně s manželkou pochován v rodinné hrobce v Doubravníku po jejím dokončení v roce 1867.

     Po Vilémovi přichází tři generace Vladimírů Mittrowských.

( Pokračování )