Když se Tišnov dotýkal velkého fotbalu - 2/3

KDYŽ SE TIŠNOV DOTÝKAL VELKÉHO FOTBALU

 

Když se řekne FOTBAL, nikdo ještě vlastně neví, o čem je přesně řeč. FOTBAL, to může být stotisícový kotel barcelonského Nou Camp, vladaři a celebrity v čestných lóžích, filigránsky sestřižený zelený pažit, úporný boj o pohár vítěze Ligy mistrů a nevyzpytatelné kličky božského Messiho. Jenže FOTBAL je taky hrbaté vesnické hřiště, donedávna většinou jen se škvárovým povrchem, zmatené poletování míče mezi – slovy jistého Hnátka z Houslic – 22 dřeváky z naší a sousední obce, v poločasové přestávce pak zvětralé pivo z kelímku a krásně nezdravý připálený klobás na papírovém tácku. Mohou se vůbec tyto dva tolik odlišné světy, jimž se oběma říká FOTBAL, někdy navzájem protnout? Nebo se alespoň jeden druhého dotknout?

Tišnov sice není vesnice, ale pokud jde o fotbal, má určitě blíž spíše k těm dřevákům než k Messimu. A přece byly v minulosti okamžiky, kdy se naše město různými způsoby doslova dotýkalo velkého fotbalu, byť to v některých případech vyšlo najevo vlastně až ex post. Pojďme si tyto chvíle společně projít...

 

DOTEK DRUHÝ – FRANTIŠEK HANÁK

( 3. část )

 ( 1. část vyprávění naleznete na adrese: http://www.tisnoviny.cz/obsah/kdyz-se-tisnov-dotykal-velkeho-fotbalu-21 )

( 2. část vyprávění naleznete na adrese: http://www.tisnoviny.cz/obsah/kdyz-se-tisnov-dotykal-velkeho-fotbalu-22 )

 

NÁVRAT POD KVĚTNICI

Kapitán AFK Tišnov František HanákKdyž se stal František Hanák na jaře roku 1942 hráčem Sparty Brno, převládalo všeobecné mínění, že se odchází do divize pouze rozehrát a že jej ligoví fanoušci zakrátko uvítají zpět v židenickém týmu. Tisk tehdy v souvislosti s přestupem o Františkovi napsal, že mu „...do ligové úrovně chyběly jen zkušenosti z těžkých zápasů. Po nabytí těchto v divisním mužstvu Sparty uvidíme sympatického Tišnováka zajisté v dresu SK Židenice...“

Autor článku ovšem neodhadl situaci správně. Ono divizní rozehrávání se totiž pořádně zkomplikovalo vzpomínaným totálním nasazením, které tišnovského fotbalistu v podstatě na půl roku vyřadilo z pravidelné sportovní činnosti. A tak se po prosincovém návratu z Wernau u Stuttgartu stalo něco jiného, než co fotbalová obec na začátku roku 1942 očekávala. František se sice vrátil ... nikoliv ovšem do prvoligových barev Židenic, nýbrž zpět do AFK Tišnov.

Při svém fotbalovém návratu do rodného města nalezl někdejší prvoligový útočník v zimě 1942-43 AFK Tišnov, stojící zleva Hanák, K.Vitula, Sedlák, O.Dozbaba, Sládek, Brich, Novotný, Pitner, v podřepu A.Vitula, Dolíhal, Kadlecsvoje staronové družstvo na předposledním místě I. A třídy s pouhými dvěma výhrami z 12 zápasů. Jaro začínalo koncem března odloženým posledním kolem z podzimu a ihned se začalo blýskat na lepší časy. AFK zvítězil nad SK Blansko 3:0, když „...Tišnov měl nejlepšího hráče v útoku v Hanákovi, který dal 2 branky...“ I v dalších kolech se výsledky oproti podzimu přece jen mírně zlepšily, nicméně na víc než boj o záchranu se pomýšlet nedalo. Když Tišnov tři kola před koncem prohrál v Líšni 1:3 (Hanák vstřelil jedinou branku hostí), začalo se o splnění cíle opět pochybovat. Sestup se sice nakonec podařilo odvrátit, ale Tišnovští se o to sami nikterak nezasloužili – prohráli totiž zcela jasně obě zbývající utkání (s Ratíškovicemi 3:6 a v Blansku dokonce 1:6) a udrželi potřebnou 11. příčku pouze díky tomu, že zbylé týmy ze „spodku“ tabulky, tedy Šlapanice, Bystrc a Bosonohy, rovněž nedokázaly uhrát potřebný počet bodů.

 

VRCHOLNÁ SEZÓNA AFK

Na začátku ročníku 1943-44 vůbec nikdo nemohl předpokládat, že se schyluje k historicky vůbec nejúspěšnější sezóně v celých dějinách tišnovské kopané. V úvodním kole prohrál AFK Tišnov v Lanžhotě 3:10, v druhém kole podlehl dokonce doma Moravii Hodonín 1:3 a krčil se tedy bez bodu téměř na chvostu tabulky. Pak se ale situace začala S kapitánem soupeře Antonem a rozhodčím Pětou před utkáním AFK proti Spartě Brnozajímavým způsobem měnit – třikrát vyhrál AFK přímo na hřišti a hned dvakrát zvítězil kontumačně! SK Velké Meziříčí měl totiž od řídícího orgánu zastavenou činnost a SK Hodonín se pro změnu k utkání nedostavil. Jenže vedení Bradovy župy nakonec stejně nařídilo tento zápas dodatečně sehrát; Tišnovští v něm neponechali nic náhodě a zvítězili vysoko 7:1. Největší senzací podzimu byla ovšem výhra AFK na hřišti nedávno divizní Sparty Brno, za kterou František Hanák ještě rok před tím nastupoval. Tišnov zvítězil 3:0, když další čtvrtý gól mu navíc nebyl rozhodčím uznán. František se zjevně chtěl před bývalými spoluhráči vytáhnout, neboť v referátech se psalo, že „...u Tišnova na sebe upozornil Hanák, který dík své rychlosti pronikal snadno před soupeřovu branku...“ Po podzimní části byl Tišnov v tabulce druhý, tři body za vedoucím SK Kuřim.

Konečná tabulka I.A třídy v sezóně 1943-44Na jaře Tišnov nejprve dvakrát vyhrál, ale pak přišla série tří porážek za sebou, po nichž AFK klesl na páté místo. Obrat nastal vítězným derby-zápasem proti vedoucí Kuřimi, kterou Tišnovští zdolali poměrem 4:3 (také zásluhou Františka Hanáka, který vstřelil dvě branky) před rekordní návštěvou 3500 diváků! Když pak Kuřim znovu prohrála, dostal se Tišnov dvě kola před koncem dokonce do čela tabulky a měl na dosah ruky postup do divize, tehdy druhé nejvyšší soutěže v celém státě. V předposledním kole ale AFK po nepovedeném výkonu prohrál na hřišti brněnské Žižky 1:4 a po tomto klopýtnutí si už SK Kuřim prvenství a postup nenechal ujít.

Na podzim 1944 ale bylo zase všechno jinak. V důsledku vrcholících válečných událostí se vůbec nerozeběhly pravidelné Momentka z utkání s krásnou siluetou tišnovského kostela v pozadífotbalové soutěže a místo obvyklých tříd se hrálo pouze náhradní okrskové mistrovství. AFK Tišnov měl ještě „před chvílí“ nakročeno k duelům proti SK ASO Olomouc či SK Rolný Prostějov a najednou místo toho soupeřil v 11-kolovém klání nejen s vlastním „béčkem“, ale také se Svatoslaví (19:0), Lelekovicemi (16:0) nebo Lomnicí (21:1). Kuriozitou zůstává, že i v této „konkurenci“ dokázal jednou prohrát, 5:6 v Lažánkách. Teprve ročník 1945-46 navázal na poslední dokončenou válečnou sezónu. Kuřimští si v něm prožili svoji chvíli slávy v moravskoslezské divizi, ale 13. místo jim na záchranu v 16-členné soutěži nestačilo. 

 

SOUKROMÉ RADOSTI A STRASTI

Přestože František Hanák okusil přímo na hřišti i nejvyšší českou fotbalovou soutěž, mělo jeho sportovní počínání velmi daleko k profesionalismu, tak jak jej chápeme a známe dnes. Měl tudíž samozřejmě i svou stálou civilní profesi František Hanák na titulní stránce vzpomínkového fotoalbaa ta nebyla zdaleka žádnou formalitou. Přestože byl až do roku 1950 zaměstnán ve vodoinstalatérské firmě vlastního otce, stávaly se i takové situace, že kvůli pracovním povinnostem přišel fotbal zkrátka. Už v prvním pokračování jsme psali o tom, že za války bylo mezinárodní zápolení nahrazeno občasnými duely Čechy versus Morava nebo Prahy proti Brnu. Před jedním z takových utkání v roce 1941 na hřišti pražské Sparty se v novinách objevil titulek „Brno do Prahy bez Hanáka, ale s Vaňkem“, pod nímž se píše, že „...mužstvo Brna proti Praze bylo oslabeno omluvou Hanáka, který se nemůže uvolniti ze zaměstnání...“ Když v roce 1950 soudruzi při likvidaci živnostenského podnikání zrušili i firmu Hanákova otce, byl František služebně přemístěn do řad Okresního stavebního podniku Brno-venkov.

Také jeho osobní život měl svoje radosti i strasti. V roce 1944 se poprvé oženil – za ženu si vzal Libuši Lamačovou a v následujícím roce se jim narodila dcera Marie. Už o rok později ale Františkova manželka zemřela a on se stal v pouhých 29 letech vdovcem. Brzy se oženil podruhé – s Marií, rozenou Markovou (pocházela z ulice, která se dnes jako by HAKO - zavedená firma Františka juniorasymbolicky jmenuje Hanákova, ale o tom jsme již psali...) měli postupně dva syny. František junior se narodil v roce 1947 a po všech stránkách šel ve šlépějích svých předků. Po tátovi se stal fotbalistou a také on byl nejprve nebezpečně útočícím křídlem, později se přesunul do branky a stal se spolehlivým Mladší syn Antonín jako házenkář, zde už v týmu "starších pánů"strážcem tišnovské svatyně. Profesně navázal pro změnu na svého dědečka a už více než 20 let vlastní v Předklášteří známou firmu HAKO, zabývající se vším, co souvisí s vodou, plynem a topením. O tři roky mladší Antonín (*1950) dal před fotbalem přednost házené a byl platnou součástí svého času v Tišnově velmi populárního kolektivu, který se probojoval počátkem 80. let až do národní ligy. Kromě sportovních kvalit v týmu plnil i přirozenou roli vtipálka družstva a navíc využil své odborné znalosti elektrikáře při svépomocném vybudování a instalaci světelného ukazatele s časomírou na místním házenkářském hřišti u sokolovny. Protože všude ve světě tehdy podobná zařízení budovala firma Longines, v Tišnově se této „kukani“ říkalo Tongines na počest Tondy, jejího tvůrce. 

 

S TIŠNOVSKÝM FOTBALEM AŽ DO ÚPLNÉHO KONCE

V tomto typicky tišnovském albu od firmy Sláma je ukrytá celá fotbalová kariéra Františka HanákaPo skončení druhé světové války si družstvo AFK Tišnov už bohužel nedokázalo udržet vysokou úroveň ze sezóny 1943-44. Úvod I. A třídy na podzim 1945 ještě ničemu špatnému nenasvědčoval: ve 4. kole například AFK znovu porazil Spartu Brno a František Hanák přispěl k vítězství 5:3 rovnou čtyřmi brankami. V posledních pěti kolech podzimní části ale AFK nedokázal ani jednou zvítězit a přezimoval na 13. místě z 16 účastníků se ziskem 11 bodů (za výhru se tehdy udělovaly pouze dva body, nikoliv tři, jak to známe dnes). V patnácti jarních zápasech pak přidal pouhých 9 bodů a obsadil v konečné tabulce až čtrnácté, tedy první sestupové místo. Klíčové byly zřejmě porážky i od obou týmů, které skončily nakonec až za Tišnovem – v Břeclavi Tišnovští prohráli s místním SK vysoko 1:5 a úplně posledním Boskovicím podlehli dokonce i doma poměrem 0:1. Některá střetnutí s favority skončila dokonce vysokými debakly – proti Arsenalu Husovice 1:13, v Kyjově 2:12 nebo s ČAFC Židenice 5:12. V týmu se vystřídalo dokonce plných 38 hráčů, což bylo evidentně příliš mnoho a vedlo to po všech stránkách k úbytku kvality.

Z utkání Tišnovsko-Haná v roce 1943; v horní řadě zleva Buček (Tišnov), Pikard (Kuřim), Hora (K), Votava (K), Vlček (K), Horák (T), Helán (K), Brich (T), v podřepu Vitula (T), Divil (T), Hanák (T)Kromě mistrovských utkání se kolem poloviny 40. let hrála i atraktivní „výběrová“ zápolení, která hráčům i divákům zpestřovala každoročně sezónu. Za tím účelem vznikala čas od času jedenáctka tzv. „Tišnovska“ (tvořená obvykle směsí hráčů AFK Tišnov a SK Kuřim), která se utkávala s reprezentacemi ostatních regionů. V jednom z takových zápasů zvítězilo Tišnovsko nad Hanou poměrem 3:1 a později tento tým porazil dokonce i výběr Pardubic výsledkem 4:2.  František Hanák samozřejmě v obou těchto utkáních nastoupil a do sítě Hané, v jejíchž řadách hrál mimo jiné otec pozdějšího reprezentačního trenéra Brücknera, vstřelil i jednu z branek.

Sestupem z I. A třídy skončilo zdejšímu AFK bohatýrské období, během něhož hrál historicky první tišnovský ligový fotbalista téměř vždy jednu z hlavních rolí. Po svém návratu z Brna absolvoval od 5. března 1943 do 15. srpna 1946 celkem 126 zápasů a Početný výbor AFK Tišnov z roku 1947vstřelil v nich 74 branek. Přestože ale už k tomuto datu jeho kariéru takto bilancujeme, s Františkovým aktivním fotbalem ještě zdaleka nebyl konec. Začal sice i funkcionařit a už v roce 1947 byl členem velmi početného, 22-členného výboru AFK, ale hřiště ještě neopouštěl. Soutěže ovšem po roce 1948 neustále měnily svoji strukturu a kluby zase svoje pojmenování, většinou se tak v obou případech dělo slepě podle vzoru sovětské fyzkultury. Tak se stalo, že v roce 1952 hrál tišnovský klub, tehdy už pod názvem Sokol, nakonec přece jen „druhou“ nejvyšší soutěž v republice, ale ve skutečnosti šlo o naprostý paskvil – pod 1. ligou, které se tehdy říkalo mistrovství republiky, bylo hned 21 (slovy: dvacet jedna) skupin krajských Tišnovský tým v první půli 50.let (nahoře zleva Hrdlička, Vaca, Randuch, Stehlík, Konečný, Sendler a Hanák, dole Vlček, Kříž, Kopáček a Špaček)přeborů od Karlových Varů až po Prešov. V brněnské skupině, kterou tehdy vyhrála Zbrojovka (ale do ligy z následné kvalifikace nepostoupila), skončil Sokol Tišnov desátý a v dalších létech už pak působil jen v nižších třídách. 

František už byl v té době v týmu nejstarší a byl obklopen novou generací fotbalistů, z nichž někteří, jmenujme napřiklad Miroslava Randucha nebo Zdeňka Kříže, se pak stali dlouholetými oporami tišnovské Nástup týmů před utkáním Junioři ČSR-Tišnovskokopané. Nastoupil „na stará kolena“ i v dalším zajímavém duelu té doby, když se 20.října 1954 v Tišnově objevilo v přípravném utkání reprezentační družstvo juniorů ČSR a na Ostrovci se v jeho dresu prohánělo i několik hráčů, kteří o pár let později nastoupili ve finále mistrovství světa v Chile proti Brazílii. Mladí reprezentanti tehdy v Tišnově zvítězili 5:3.

Fotbalové legendy Tišnova při oslavách 700 let města v roce 1959 (nahoře zleva Habart, Zavadil, Novotný, Sáblík, Sendler, Majer, Hanák, Vitula, v podřepu Špaček, Dolíhal, Pokorný a Pivoňka)Rozloučení s fotbalem i dlouholetými sportovními kamarády proběhlo, aniž by to tehdy kdo tušil, na podzim roku 1959, kdy se v rámci oslav 700 let města Pohřeb Františka Hanáka - jeho památku přišlo uctít velké množství tišnovských občanůTišnova sešly přímo v akci historické týmy sestavené z dávných či ještě dávnějších legend zdejší kopané a utkaly se ve slavnostním přátelském „mači“ proti sobě. Již koncem téhož roku ale začal František pociťovat ne zcela běžné zdravotní problémy – podrobné vyšetření, které po nich následovalo, bohužel prokázalo, že se jedná o závažnou, tehdy zcela nevyléčitelnou chorobu. Jejím následkům František Hanák dne 3. července 1960 v pouhých 43 letech podlehl.

 

Odbočka závěrečná: Memoriál Františka Hanáka

Koncem 60.let se na Hanákově memoriálu objevil i rakouský tým SC Union PoysbrunnFrantiškovo jméno ale z tišnovského fotbalu nevymizelo ani po tomto smutném a předčasném konci. V roce 1964 se výbor tehdejšího fotbalového oddílu TJ Baník Tišnov rozhodl na jeho počest pořádat každoroční prázdninový turnaj, který byl pojmenován Memoriál Františka Hanáka. Utkávaly se v něm během jednoho dne vždy čtyři týmy, které proti sobě nejprve podle losu sehrály semifinále, načež se poražení utkali o 3. místo a vítězové sehráli finálový zápas. Obvykle byla pozvána k účasti přední družstva Jihomoravského kraje, koncem 60. let v době krátkodobého uvolnění poměrů se tu objevil dokonce i účastník z Rakouska, jímž byl  SC Union Poysbrunn, s nímž tehdy Tišnovští udržovali trvalejší kontakt.

V prvních deseti ročnících soutěže získala prvenství v tehdy velmi prestižním Hanákově memoriálu postupně tato mužstva: 1964 – Spartak Brno ZJŠ, 1965 – Spartak I. brněnská, 1966 – Baník Tišnov, 1967 – Moravská Slavia Brno, 1968 – Baník Tišnov, 1969 – Sokol Žabovřesky, 1970 – Spartak Kuřim, 1971 – Vlaječka dnešního AFKDukla Brno, 1972 – Dukla Brno, 1973 – Dukla Brno. Poté začala sportovní kvalita akce zvolna upadat, až byl nakonec tento turnaj po čase definitivně zrušen.

Akce, které byly založeny na počest bývalých, dnes již nežijících osobností, mají (mít) ale mnohem větší, než jen prvoplánově sportovní význam. A rušit by se zkrátka neměly, protože je to vůči úctyhodným postavám, které je třeba novým generacím neustále připomínat, přinejmenším ... neslušné. Od aktuálně nového vedení tišnovského AFK by tedy bylo velmi sympatickým a užitečným gestem, kdyby v rámci provětrání dosavadních pořádků organizování Memoriálu Františka Hanáka obnovilo. Nechme se překvapit...

Konec 

Dotek třetí bude tentokrát už opravdu věnován tišnovskému rodákovi JUDr. Rostislavu Majorovi, který byl v létech 1952-1954 předsedou Ústřední sekce kopané, tedy předchůdce pozdějšího Československého fotbalového svazu a dnešní Fotbalové asociace České republiky.

Václav Seyfert st.

Komentář

Identifikace

Malá poznámka k fotografii z utkání proti juniorskému výběru ČSR. Snažím se o identifikaci hráčů juniorské reprezentace, ale na fotbalovém svazu ani mezi sportovními historiky zřejmě není dostatečná ochota na požádání spolupracovat. Dostal jsem se teď ke kontaktům na některé bývalé hráče, tak snad to povede k úspěchu. S jistotou lze poznat Josefa Kadrabu (stojící šestý zleva), stříbrného medailistu z Chile 1962. Po jeho pravici by mohl být bratislavský Titus Buberník a dole v podřepu Josef Vojta ze Sparty, ale to už je s otazníkem. O výsledcích pátrání budu informovat a současně prosím, aby se ozval pokud možno každý, kdo na snímku některého z fotbalistů bezpečně pozná. Děkuji. V.Seyfert.