Znak města Tišnova

ZNAK MĚSTA TIŠNOVA

Jak je asi čtenáři známo, Tišnov byl po většinu své skoro devítisetleté historie poddanskou vsí a později městečkem v majetku kláštera cisterciaček Porta Coeli, kterým zůstal až do jeho zrušení v roce 1782. Josefínskými reformami byl Tišnovu v roce 1788 ustanoven regulovaný magistrát, takže postoupil mezi města, i když bez oficiálního povýšení panovníkem. Do roku 1848 byl sídlem správy Tišnovského panství a od roku 1896 i městem okresním.

Nejstarší pečeť města TišnovaJako poddanské městečko neměl Tišnov příliš možností užívat znak, a proto nepřekvapí, že mu žádný panovník ani vrchnost znak neudělili a doklady o jeho skutečném užívání známe pouze z pečetí. Ještě jedno vyobrazení nejstarší pečetiNejstarší taková pečeť je přivěšena na listině pocházející až z roku 1659, ale podle grafického řešení pečeti muselo její pečetidlo vzniknout přinejmenším na přelomu 15. a 16. století. Kruhová pečeť o průměru 43 mm nese v pečetním poli zakulacený štít, na němž vidíme dvouocasého korunovaného lva ve skoku. Štít je lemován ozdobnou obrubou složenou ze tří polokruhů a kolem této obruby je opis +Sigillum + juratorum+ de+thissnow.

Druhý a třetí dochovaný typ pečeti pocházejí z poloviny 16.století, resp. z počátku 17.století, oba jsou menší než ten původní (průměr 26 resp. 23 mm), a nesou v pečetním poli rovněž štít s dvouocasým lvem ve skoku.

Někdy v 17.století bylo zhotoveno další pečetidlo, lišící se od předchozích tím, že na štítě je Stříbrný typář pečeti tišnovské městské obce z konce 16.stoletíkorunovaný lev pouze jednoocasý a nad štítem, lemovaném ozdobnou obrubou, je lilie. Důvod této změny neznáme, ani se nedochovalo nějaké úřední schválení této změny.

Nejstarší barevné vyobrazení znaku města Tišnova pochází z roku 1728. Tehdy se vlastivědný badatel a písař zemských desek Dismas Ignác Hofer rozhodl sepsat historii Moravy doplněnou vedutami a erby všech moravských Znak Tišnova v tzv. Hoferově sbírceměst a městeček. Obeslal tedy jejich tehdejší představitele žádostí o poskytnutí vyobrazení znaku. Purkmistr a radní městečka Tišnova Hoferově prosbě promptně vyhověli a zaslali mu dne 16.9.1728 popis a vyobrazení znaku městečka včetně pojednání o dějinách Tišnova. Vyobrazený znak, který se nepochybně tehdy skutečně užíval (a který je dodnes uložen v tzv. Hoferově sbírce v Archivu města Brna), tvořil zelený štít s dvouocasým stříbrným lvem ve skoku korunovaným zlatou korunkou, který drží v pravé zdvižené tlapě zlatou lilii.

V Podhoráckém muzeu v Předklášteří je dochována fotografie staré tišnovské radnice, na jejímž průčelí je vytesán stejný znak - dvouocasý korunovaný lev držící lilii.

Lva i lilii si Tišnov vzal do svého znaku pravděpodobně jako připomínku své vrchnosti - tedy kláštera cisterciaček v Předklášteří. Lev snad připomíná zakladatelku kláštera, českou královnu Konstancii, a lilie skutečnost, že cisterciácký řád byl založen ve Francii.

Řada mladších dochovaných pečetí, razítek a později i hlavičkových papírů města ale dokládá, že již v druhé polovině Současný znak Tišnova18.století lilie mizí z tlapy tišnovského lva a (jak se můžeme přesvědčit v Moravském zemském archivu v tzv. Gödelově sbírce znaků) mění se i barvy městského znaku: původně stříbrný lev dostává barvu zlatou, původně zelený štít pak modrou. Nikde se nedochoval žádný zápis o tom, proč se tak stalo, a proto se nemůžeme ubránit podezření, že si ty barvy někdo neznalý, ale funkcí obdařený, patrně pod tlakem nějaké naléhavé potřeby, "vycucal z prstu". Nebyl by to ostatně první ani poslední případ takovéto tvořivosti, a to nejen v heraldice.

V říjnu 1905 požádalo ministerstvo vnitra ve Vídni o zjištění, kdy vlastně byl Tišnov povýšen na město a kdy dostal znak. Pátrání po příslušných privilegiích bylo sice bezvýsledné, ale ministerstvo ve své odpovědi z roku 1908 potvrdilo právo města užívat znak a doporučilo, aby město požádalo císaře o znakové privilegium. Doporučení obsahovalo i vlastní představu ministerstva, jak by takový správný znak měl vypadat. Měl by jím být modrý štít se zlatým korunovaným dvouocasým lvem, přičemž (v souladu s tehdejší c.k.heraldickou kresebnou praxí) by štít byl vroubený bronzovou ornamentální obrubou a na jeho horním okraji by měla spočívat stříbrná zděná koruna, symbolizující městský stav.

Tišnovští zastupitelé ale projevili záviděníhodné ekonomické myšlení, které by mělo být vzorem i pro jejich dnešní nástupce. Protože věděli, že udělení městského znaku je spojeno nejen s byrokratickými formalitami, ale také s finančními výdaji (především tvořenými správními poplatky a náklady na zhotovení malované erbovní listiny - v obou případech činily tehdy kolem 300 K) a protože dostali od ministerstva vnitra, Průčelí radnice se znakem městatedy od nejvyšší rakouské heraldické autority, přesný návod, jaký znak je historicky a heraldicky přijatelný, vyřešili celou záležitost maximálně efektivně: žádnou žádost o udělení erbu nepodali a začali prostě navrhovaný znak používat v té podobě, v jaké jej ministerstvo navrhlo. Vždyť přeci jestliže mohli používat znak bez jakéhokoliv udělení až dosud, mohou jej jistě používat bez udělení i nadále. Jasné, logické, úsporné řešení problému, není-liž pravda ?

A tak od roku 1908 je faktickým, ale nikdy oficiálně neuděleným, znakem města Tišnova modrý štít se zlatým dvouocasým nekorunovaným lvem ve skoku a takový jej vidíme i na průčelí nové městské radnice postavené v roce 1905.

S použitím údajů v knize "Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček", sepsané autorským kolektivem za redakce Jaroslava Dřímala a Ivana Štarhy a vydané Nakladatelstvím Blok v Brně v roce 1979 (s. 100-101) sestavil

František Pícha 

 

Poznámka vydavatele:

Autor RNDr. František Pícha je dlouholetým významným představitelem Moravské genealogické a heraldické společnosti.

Komentář

škoda nevyužitého potenciálu

škoda nevyužitého potenciálu tohoto krásného znaku při tvorbě nového městského loga. Možná by se došlo k originálnímu řešení.