Záhadný křížový kámen u Rašova

Lomnický sládek jako horník?

Kámen u Rašova - z jedné stany vyobrazený latinský křížV lese mezi Lomnicí a Rašovem, u lesní široké cesty - svážnice, se nachází opracovaný kámen z červeného „drásovského“ pískovce, s jehož zařazením mají dosavadní badatelé problém. Nejedná se ani o smírčí křížový kámen, ani o křížový kámen památný, na kterých bývá vyobrazován podobný kříž a další petroglyfy.

Tento kámen o rozměrech 68x24x19 cm je některými badateli popisován spíše jako kámen hraniční. Svými rozměry se opravdu podobá hraničním kamenům v blízkém okolí, jenže tím jeho podoba s hraničními kameny končí. Kámen u Rašova - z druhé strany vyobrazený petroglyf a letopočet 1779Chybí zde především spojení písmen, které naznačují hranice panství či katastru. Toto spojení začíná písmenem „H“ – znamenající německé slov Herrschaft – panství. Druhé písmeno pak uvádí, o které panství se jedná. V blízkém i vzdálenějším okolí Tišnova lze nalézt tyto kameny s označením kupř. – HO – Herrschaft Ossowa, HP – Herrschaft Pernstein, HM- Herrschaft Morawetz, HG – Herrschaft Gurrein (Kuřim), z novějších pak spojení písmen SB - Stadt Brünn (město Brno) atd. Na některých hraničních kamenech jsou jen liniová čísla nebo písmena. Tyto charakteristické znaky pro hraniční kameny u tohoto „rašovského“ kamene chybí. A hlavně – na starých katastrálních mapách v tomto místě žádná hranice katastrů ani panství nikdy nevedla.

Na kameni je na jedné straně vyobrazen latinský kříž s výraznou patkou, na druhé straně je pak petroglyf, doposud popisovaný jako zkřížené nože, dále pak letopočet 1779. Tento letopočet vylučuje jeho zařazení mezi kameny smírčí. Vyobrazený kříž by ho pak obecně mohl řadit mezi křížové kameny, ale nejasným byl stále petroglyf „zkřížených nožů“, nebo někdy uváděných - "jiných" nástrojů.

Detail petroglyfuKdyž si povšimneme pozorně vyobrazeného petroglyfu, je patrná na ose „zkřížených nožů“ ještě „stopka“ zakončení v horní části jakousi „kuličkou“, trochu připomínající písmeno P. Přiznám se, že jsem v jednu chvíli viděl chrismon – Christi monogramma – Kristův monogram. Tvarem se sobě opravdu podobají. Ale jakou souvislost s tímto petroglyfem má pak letopočet 1779?

Nějakou dobu jsem se snažil najít nějaké spojení mezi letopočtem 1779 a tehdy probíhajícími událostmi na území Čech a Moravy. Nejvýznamnější událostí byla v létech 1778 -1779 probíhající válka o bavorské dědictví, někdy označována jak bramborová válka, švestkový povyk či švestkový výprask (německy Zwetschkenprügel). Do této války narukovalo mnoho vojáků z Moravy a Čech, ale více než kulky je kosila úplavice. Je možné, že tento kámen zde nechala osadit rodina, jejíž syn či otec se z této války nevrátil? Stejný, ale evidentně dodatečně vytesaný letopočet (1779) najdeme i na křížovém kameni v Žernovníku a mohlo by se tak opravdu jednat o rok, kdy se vojáci, pocházející z okolních vesnic už nikdy Kristův monogramnevrátili domů.

Ale moje úvahy nabraly úplně jiný směr při jedné procházce v opačném směru, než leží záhadný kámen. Na konci Tišnova, v lokalitě Za mlýnem, stojí pod Oharkovou vilou socha Sv. Jana Nepomuckého. Na jejím kamenném podstavci – mimochodem také zhotoveného z drásovského červeného pískovce – jsem si Socha sv. Jana Nepomuckého - Tišnov, Za mlýnemvšiml úplně stejného petroglyfu, jako má kámen pod Rašovem.

Dále je zde vročení 1735 a iniciály I. a W. 

Původní socha sv. Jana Nepomuckého byla dle historických pramenů ( Město Tišnov, str. 326) umístěna nákladem tišnovského měšťana Ondřeje Růžičky v roce 1720 na kamenném mostku před Masnými krámy na Dolním rynku. Tato socha byla v roce 1735 přenesena na kamenný podstavec a přemístěna na místo, kde stojí doposud. V roce 1907 informoval tehdejší farář P. Ludvík Čermák biskupskou konzistoř, že stará socha je již vlivem povětrnostních vlivů velmi poškozená, a proto z darů a sbírek pořídil v Mnichově nákladem 640 K sochu novou a požádal o povolení k jejímu posvěcení. Povolení obdržel a socha tak byla 22. září uvedeného roku posvěcena P. Janem Jašou, bývalým farářem v Komíně, který jako rodák z Vohančic tam byl na odpočinku a vypomáhal v tišnovské farnosti. Takže podstavec je původní, snad z roku 1735 a socha novější, z počátku 20. století.Detail petroglyfu na pískovcovém soklu

 K iniciále I. W.

Iniciála I. W patří zábrdovickému sládkovi Janu Vošovi (Iohannes Woscha), který přišel do Tišnova na počátku 18. století a jak vyplývá z historických pramenů, měl k soše s. Jana Nepomuckého nějaký vztah, protože v roce 1757 zřídil fundaci, kterou zavázal dědice svého domu vedle radnice, že „povinnen bude na budoucí věčné časy každou středu lampu nechat, totiž světlo dát hořet u statui svatého Jana Nepomuckého za Červeným mlýnem“. (viz Město Tišnov, str. 338).

Postava Gambrina na bývalém pivovaru v Lomnici, dole znak cechu sládkůTedy nikoliv zkřížené nože, ale pivovarnické nástroje – limpy. Prostřední nástroj, původně připomínající písmeno P je pak pivovarnická vidrovačka – dřevěná lopata na přehazování sladu. (Vidrování - je operace ve sladovně (při sušení sladu) je to přehazování sladu na humně (místo kde klíčí ječmen). Slad se přehazoval v minulosti dřevěnou lopatou zvanou vidrovačka Po naklíčení se slad suší na tzv. hvozdech (lískách) a tam se pro změnu přehazuje, přehrabuje a urovnává nástrojem limpou).Pivovarncký nástroj limpa

Na kameni v lese pod Rašovem je tedy znak sladovnického cechu. Protože v nedaleké Lomnici býval „zámecký“ pivovar, mohlo se jednat o počin sládka z Lomnice. Obrátil jsem se proto na farního kronikáře pana Jana Kosa z Tišnova, aby mi pomohl vyhledat v dobových matrikách, zda se zde nestala nějaká událost (neštěstí), která by lomnického sládka pohnula ke zhotovení a vztyčení tohoto kamene. Jediné, co se z matrik dalo vyčíst, byl fakt, že kolem roku 1779 v Lomnici působil sládek František Schaller. Byl sice ženatý, ale jeho manželství bylo bezdětné, zato byl častým a asi žádaným kmotrem v mnoha sousedních rodinách.

I když byla objasněna záhada nejasného petroglyfu, který se ukázal být znakem cechu sladovnického, nepodařilo se mi objasnit motiv – důvod, proč zde kámen byl v minulosti umístěn. Stejně tak zůstával nejasný letopočet 1779.

Povrchová rýha, kámen je viditelný vpravoAž při dalších prohlídkách místa jsem si všiml něčeho, co jsem u předchozích návštěv nechal bez povšimnutí.

Kámen se nachází mezi dvěma výraznými prohlubeninami, které se táhnout odspodu svážnice kolmo vzhůru. Nejedná se v žádném případě o půdní erozní útvary vytvořené dešťovou vodou. Na to jsou příliš pravidelné a poměrně široké. Poučen z předchozích „expedic“ našeho spolku Continuum vitae s archeologem Martinem Golcem jsem poznal, že se jedná o povrchové šachtice - rýhy z povrchového těžby – tady snad jen prospektorské činnosti, protože obě rýhy jsou poměrně mělké. Navíc jsem vpravo nahoře objevil hlubokou „pingu“ – asi 3 m hlubokou jámu o průměru 2,5-3m. Tyto pingy se dají hojně nalézt nad hradem Pernštejnem u vesnice Smrček, kde se v minulosti těžily drahé kovy, ale i železná ruda.Zahloubená těžební jáma - pinga

Celá věc s kamenem a letopočtem 1779 dostávala jasnější obrysy. Právo kutat – zabývat se tedy hornickou činností – mohl v minulosti obdržet každý, kdo si uměl písemně zažádat na báňský úřad a zaplatil náležitý poplatek. Tím mohl jistě být bezdětný a proto nedostatkem financí nestrádající sládek František Schaller z Lomnice. A kamenem se „svým“ znakem sládka a letopočtem 1779 si tak označil místo, kde hodlal zahájit hornickou činnost.

V blízkém i vzdálenějším okolí Tišnova se v minulosti nacházela železná ruda, která se zde dobývala právě povrchovou těžbou (rýhy a pingy). O zaniklých „hornických osadách“ svého času psal badatel z České – Rostislav Vermouzek. Právě do blízkého okolí situoval zaniklou hornickou osadu „Starý Rašov.“

Složka "horních" záležitostí s letopočtyNezbývalo než navštívit Moravský zemský archiv v Brně. Zde v archivu cisterciaček se opravdu nachází složka „Horních záležitostí“, dokládající těžbu i pokusy o ni v nedávné minulosti. Když jsem složku k prostudování  držel v ruce, v duchu jsem zajásal. Na obálce byly uvedeny jednotlivé roky, kdy bylo o těžbu žádáno. Rok 1779 byl mezi nimi. Ale v prvotním nadšení jsem si nevšiml, že u kterých dat, včetně „mého“ roku 1779, je obyčejnou tužkou připojen malý otazník. Zkrátka, žádost o právo k těžbě  z roku 1779 zde chyběla1.

Tím moje pátrání bohužel skončilo.

Podařilo se mi sice určit petroglyf na inkriminovaném kameni coby znak cechu sládků, a že povrchové rýhy a nalezená pinga s největší pravděpodobností pocházejí z hornické činnosti. Ale spojit vše s konkrétním jménem (lomnickým sládkem František Schallerem) a letopočtem 1779 už bohužel ne.

Snad se někdy v budoucnu někomu podaří objevit ztracený, či špatně založený spisek o „horní“ záležitosti z roku 1779 a vnést do neúplného výsledku mého dosavadního pátrání více světla.

 

-------------------------------------------------------

1. MZA, E10 Cisterciačky Tišnov, kart.38, sign. IX F.