Nekorektní média za první republiky?
Z Malostovic. (Žena bestie. )
Dělnice Alžběta Svobodová v Malostovicích u Tišnova má čtyřletou nemanželskou dcerušku. Toť se ví, že jí je stále jenom na překážku a onehdy rozlítila se tak, že popadla klacek a surově dobila své dítě, až zůstalo plno krevních podlitin modřin téměř bezvládné. Na vzteklou ženu učiněno bylo oznámení u četníků v Kuřímě.
Z Borače. (Krádež.)
V těchto dnech ukradla selka Josefa Netrefová v Borači na tišnovsku hostinské a selce Turinské vykrmenou husu v ceně 10 kor. Pak se svojí dcerou Marií Šlímarovou upravily si hostinu a husu snědly. V téže době také synek M. Šlímarové Inocenc, ukradl na ulici 6letému Josefu Kostečkovi zlatou 10korunu a odevzdal ji své matce.Pro tuto dvojnásobnou krádež podáno trestní oznámení 
v Tišnově.
Ze Štěpánovic.
Při volbách, které se v prosinci m.r. do obecního zastupitelstva odbývaly, nejvíce se vyznamenal zdejší nadučitel F. K. Tento vychovatel naší mládeže, nejen že volil se stranou klerikální. on též horečně pro ni agitoval. Pan nadučitel by měl míti na mysli, že v obci jsou též pokrokoví občané a jest jich slušný počet, kteří u něho, jako zástupce hasičské pojišťovny nechali se pojistiti. Pamatoval-li při hledání pojištění a své provise na pokrokové lidi, nechť i při jiné příležitosti si na ně vzpomene. Buď příště zachová se jinak, neb ať zastupitelství se vzdá, jinak jmse nuceni, ačkoliv neradi bychom poškozovali dobou národní věc a majetek, svoje pojistky u hasičské pojišťovny vypověděti. Občané
Z Předklášteří
Při valné hromadě „Čtenář. pěv. spolku Květnice" v Předklášteří, velice rozčiloval se tamnější farář Koudelka a tišnovský P. Čermák při zmínce jednatelově, že do knihovny daroval p. B. ml. čítanky, Nerudovu, Havlíčkovu a Macharovu. Zvláště prvnější uslyšev o Macharu, počal jeviti známky zběsilosti a vykřikoval:
„To je hrozné strašné, takový hnus v knihovně! Takové náboženství tupící a urážející knihy se půjčují lidem!“
Na slova jeho povstal spolkový knihovník varhaník Stejskal a jak obyčejně syče, pravil:
„Me sme neviděli, co je to za knihe! Jak sem je dostal, tak só dosud v halmaři nevázaný a nikdo je neměl vypučený. Debech to bel viděl tak sem je ani nevzal!" Po něm vystoupil druhý ubohý tvor v osobě manželky strojníka Jakubce, která už delší dobu řečnila a obratně užívala svého špičatého dvojklanného jazyka a spustila:
„Já povídala hned, že to nejsou knihy pro lidi, aby se nevázaly."
Když nejsou pro lidi, bylo by, nejlépe, aby si je přečetla dobře sama, se Stejskalem a P. Koudelkou. Paní tato se ve valné hromadě vůbec vyznamenávala. Kdo ji chvíli poslouchal, byl přesvědčen, že se ji stalo něco zlého. Buď, že je nepříčetná, aneb dle zběsilé řeči pokousána psem. Tak maně člověku do mysli vloudila se myšlenka, že kontumac1, je-li někde na okrese nařízena, měla by se rozšířit. Jak by leckomu „ten koš na hubě" přiléhal a ostatním se líbil. Kdyby raději starala se o 4 neb 5 svých dětí a politiky spolkové nechala. Nebo hodlá snad dělati Sedláčkovi korteše se a proto se cvičí?2
(1 - zdravotnická opatření zabraňující šíření nakažlivých onemocnění
2 - korteš – agitátor, volební náhončí)
Z Čebína. (Naši Orli při práci.)
V pondělí ostatkové konala se v hostinci p. Dundáčka ostatková zábava, která bude míti soudní dohru. Naši klerikálové jsou zvyklí vždy hodovat zadarmo, proto i tentokráte vyhlédli si objekt, který jim při zábavě dělal „kořena." Syn Tomáše Ondrouška Jeník, dělá kavalíra a dělal ho protentokráte. Známá bijácká společnost sesedla se kolem něho a hodovalo se. Zvláště náčelník Orlů Fabián Cebák, Žemla, Štětka a Gustin popíjeli pivo a čaj na útraty Ondrouškovi. A poněvadž jsou známými vyděrači chtěli, aby hostinský piva a čaje přiučtoval, aby tak měli měli zásoby na příští dny. Věc se prozradila a grázle, všiváku, a jiné, jak se v lexikonu orelskémi užívají. A tak jsme se dověděli při této ušlechtilé zábavě křesťansko-soc. mládeže, že Žemla se Štětkou kradli řepu, Ondrůšek prý šidí na váze, když kupuje a prodává seno. Též přišla na řadu kradená kůzlata, husy, kachny a slepice, také srnec byl touto společností ukraden. Krátce veřejnost se dozvěděla, že celá tato orelská společnost má býti četnictvem pochytána a odvedena v želízkách na Cejl do Brna. Tato křesťansko-soc.-orelská. zábava neskončila však jen těmito nadávkami a výčitkami, nýbrž po silných slovech přišly také silné činy. Padla facka, padla druhá, letěla židle, hned zase sklenice, sklo se vysypalo a kavalír Jeník, který platil, i s hostinským tak mnohou za odměnu slízli. Této zábavě učinil přítrž otec Jeníka a starý Trtil se sukovicí. Stateční orli Žemla i Štětka octli se namodralí na ulici a starosta Orlů se skryl ve chlévě, aby ho ruka spravedlnosti, ve které měl starý Trtil sukovici nezasáhla. Tak zakončen byl u nás křesťansko-sociální mládeží masopust. Jak ho zakončí u soudu ještě čtenářům oznámíme.
Z Hlubokého (Zlomyslnost?)
Příhoda, kterou uvádíme, karakterisuje velice dobře poměry na státní dráze mezi Brnem – Boskovicemi. Kameník J. Chlup z Hlubokého u Tišnova před pár dny vezl svoji švagrovou, která z návštěvy od něj odjížděla za svým mužem do Kladna, se čtyřmi jejími dítkami na nádraží do Rájce. Když přijel vlak do Blanska, pomohl švagrové vysaditi dítky do vagonu a vynášeje jí tam zavazadla, pravil konduktérovi u dveří stojícímu:
„Já nejedu sebou, nesu jen zavazadla. Před nádražím mám koně s povozem a hned vylezu!“
Sotva však vlezl do vozu, bouchnul konduktér dveřmi a zapískal k odjezdu a než Chlup, jsa na jednu nohu zchromlý, se otočil a mohl otevříti okno, chtěje zavolat na přednostu na peroně stojícího, vlak už odjížděl k Boskovicím. Za chvíli přišel konduktér, a jakoby se nechumelilo, žádal po Chlupovi jízdní lístek. Když tento odvětil, že tento nemá a na otázku proč nepočkal, odsekl mu konduktér, že mu po tom nic není a že neměl do vozu lézt. Lístek do Boskovic musel Chlup zaplatiti, dokonce dvojitý. Když přijel vlak do Skalice – Boskovice, čekal tam vlak k Brnu jedoucí a Chlup nádražním zřízencem byl vyrozuměn, aby do něho rychle přesedl. Ve vlaku dozvěděl se, že vlak dlouhou dobu bez příčiny se stanici se zdržel, z čehož vyrozuměl, že z Rájce o příhodě oznámeno bylo na nádraží ve Skalicích – Boskovicích a požádáni zároveň, by vlak k Brnu jedoucí tak dlouho byl zdržen, dokud nepřijede vlak od Rájce. Pln starosti o koně a povoz, na kterém nacházelo se mnoho peřin, dostal se Chlup zpět do Rájce a usednuv do povozu, který zatím nacházel se v ošetřování jednoho zřízence nádražního, ujížděl k domovu a vzpomínal na bezděčné cestování do Skalice a zpět.
Apači v Tišnově.
Vynalézavost některých zvrhlých darebů jak koho podvésti neb okrásti, jest čím dále tím důmyslnější. Apač R. v Tišnově, který byl již bezpočtukráte trestán přišel na nápad, kterým je možno lehce si pomoci k penězům, poněvadž celý čas nic nepracuje, chodívá také po lesích, procházkách kolem města a jako moderní apač zabývá se sportem a pozoruje taky někdy hru Lawn tennysu a vypozoroval, že jisté paničky z lepší společnosti udržují milostné poměry a scházívají se na odlehlých místech města ku klidnému rozjímání. Vypozoroval tento moderní apač mimo jiné, že mládenec D., takto postavou a vzezřením smutný hrdina, scházívá se s pí. Š. mimo sad na odlehlejších místech nejraději u stodoly blíže hřbitova, kde večer lidská noha téměř nevkročí. V tyto dny, kdy určitě věděl, že zamilovaný párek sejde se opět na obvyklém místě, vylezl apač. R. na strom a čekal. Za chvíli skutečně každý z jiné strany dostavili se na randičko a po chvíli nastalo rozjímání. V tom momentu seskočil apač a silným hlasem zařval „peníze nebo to řeknu pánovi.“ Hrdina D. však nemeškal a utíkal k domovu na jednu stranu a paní na stranu druhou. Zda apač R. co obdržel se neví, za to případ po celém městě budí sensaci a všude se o tom mluví. Apač R. dosud zatčen nebyl.
