Vznik skautského oddílu v Tišnově
V Tišnově byl skautský oddíl založen v r. 1935. V roce 1936 se se z něj vyčlenil II. oddíl. Stalo se tak na přání katolických rodičů, kteří si přáli, aby jejich děti i na letních táborech v neděli dopoledne navštívili mši svatou v nejbližším kostele. Tento katolický oddíl měl dvě družiny. Družinu starších chlapů - Havrany, kterou vedl rádce Oldřich Mičán a mladších Lišek, pod vedením rádce Ladislava Vetešníka. Dalšími výraznými postavami byl Brbla, Alois Bednář, Robin - František Žák. Z členů to dále byli např. Moloděc, J. Pivoňka, Pilby . L. Šikula, Lanař, Antonín Švancara, kteří se zapojili do obnovy skautingu v roce 1968. I tábory obou oddílů se konaly odděleně a na různých místech.
Legendou prvního oddílu se stal bratr Džekin, Miloš Kučera. Po II. světové válce členy byli např, Pablo, Antonín Parolek, Pepišl, Josef Růžička, známý hudebník a muzikant, který je dnes bohužel po smrti. Po roce 1968 to byl on, kdo učil novou generaci všechny skautské písničky. 
Krátká a šťastná doba skautingu rychle skončila okupací Československa v roce 1939. Ale skauti se i přes zákaz dál tajně scházeli. Někteří se zapojili i do odbojové činnosti, což pro ně později na základě léčky nastrčenými agenty gestapa vyústilo k jejich vyzrazení, zatčení a transportu do koncentračního 
tábora Flossenburg. Zde skončil díky udání i vedoucí I. oddílu Džekin. Následovali bratři Ladislav a Josef Vetešníkové. Ti se z Flossenburgu už bohužel nevrátili. Jejich památku dodnes připomíná hned po válce vybudovaný malý pomníček s jejich jmény na Výrovce, kopci nad Tišnovem naproti Květnici a Klucanině. S jejich jmény a zradou bývá uvedeno jméno nastrčeného agenta gestapa Tichého, který ale svému trestu po válce neušel. Byl dopaden, zatčen a odsouzen lidovým soudem v Brně k trestu smrti. Jeho zaznamenaná výpověď je smutným čtením o ustrašené a udavačské povaze českého národa.
Po válce se skauting v Tišnově rychle konsolidoval. 
9.6.1946, při oslavách prvního výročí osvobození naší vlasti spojeneckými armádami, můžete vidět na jedné fotce pochodovat výrazné postavy Tišnovského skautingu, vlevo kráčí Brbla, uprostřed 
Džekin, který se z koncentračního tábora Flossenburg vrátil v roce 1945. O jeho statečnosti existuje i svědectví, kdy v koncentráku v podzemním kanále pod kuchyní ukryl a před transportem tak zachránil třináctiletého židovského chlapce. Na dalším snímku vidíme pochodující skauty přes náměstí, kolem hotelu Květnice, kde tehdy byl sekretariát komunistické strany. Jako již zlé znamení lze nad jejich hlavami přečíst nápis “Komunistická strana Československa.” Komunisté byli nakonec jejich konečný soudce i kat. Po roce 1948 byl skauting zakázán.
Když se podíváte na některé fotografie z předválečného a poválečného období, vidíte usměvavé tváře hochů na dobrodružných výpravách, na cestě v krojích v neděli do kostela, při táboření a svačinách, jak pomáhají sedlákům na poli se sklizní a senoseči. Vidíte je s hudebními nástroji, protože bez nich by to nikdy nebylo ono. Písnička ke skautům, letním táborům neodmyslitelně patřila.
Starší hoši se jmenovali skauti a mladším se říkalo vlčata. 
A ještě na fotografiích po válce, na táborech I. oddílu na Prudké, z nich dýchá bezstarostnost a pohoda letních dnů. 
Ta, bohužel, měla být už zmíněným rokem 1948 na dlouhých dvacet let pohřbena v dobách komunistické diktatury.
Po válce I. oddíl měl dva tábory na Prudké, jeden byl na dně později zatopené Vírské přehrady, a poslední tábor, už v podstatě ilegální, byl v roce 1949 u Kyselova V Čechách.
I když skaut byl komunisty zrušen, skautský majetek zabaven, scházeli se někteří tišnovští skauti dál. Výlety do přírody a společné schůzky u bývalých členů I. a II. oddílu A. Parolka, A. Švancary, M. Vejvody a J. Pivoňky vyústily do odhodlání proti stále nesnesitelnějšímu komunismu něco udělat. Začali shromažďovat zbraně, protože mnoho lidí, kteří komunismus nepřijali, tehdy věřilo v ozbrojené povstání. 
Ale jak už bývá v 
Čechách zvykem, našel se i zde udavač a tito bývalí skauti putovali do kriminálu. Na malém městě se s nimi nesl cejch kriminálníků, a tím byly silně poznamenány i jejich rodiny.
Musela uplynout poměrně dlouhá doba dvaceti let, kdy byl skaut v Tišnově obnoven. Bohužel však opět na pouhé krátké čtyři roky. V tomto ohledu tehdejší perioda svobody byla stejně dlouhá jak pro chlapce po roce 1945.
